Na Col du Haag zaútočil v pasáži se sklonem až šestnáct procent, na vrcholu měl půl minuty a v cíli čtrnácté etapy slavil čtvrté letošní prvenství. Jonas Vingegaard na něj v celkovém pořadí ztrácí už čtyři a půl minuty. Pogačarův třetí triumf v řadě začíná po dvou týdnech působit spíše jako otázka zvládnutí zbývajících rizik než otevřený souboj o žlutý dres.
Jenže za jeho zády se dnes stalo něco, co může být pro budoucnost Tour zajímavější než další slovinská demonstrace síly.
Devatenáctiletý Paul Seixas dojel třetí, ve stejném čase jako druhý Isaac del Toro a před Vingegaardem, Remcem Evenepoelem, Juanem Ayusem i Florianem Lipowitzem. Posunul se na čtvrté místo celkového pořadí, oblékl bílý dres a od pódia jej dělí pouhých patnáct sekund. To vše při první účasti na Tour a v okamžiku, kdy ještě před startem nikdo nevěděl, zda jeho tělo vůbec zvládne první třítýdenní závod kariéry.
Francie už dlouho slyší, že má další velkou naději. Dnes poprvé dostala důvod věřit, že tentokrát nemusí jít jen o marketing.
Nejdůležitější nebylo třetí místo. Nejdůležitější bylo, kdo dojel za ním
Samotné třetí místo v horské etapě může vzniknout různými způsoby. Jezdec se dostane do úniku, favoritům nevadí jeho náskok a on si v cíli připíše výsledek, který vypadá větší než jeho skutečná role v závodě.
Seixasův výkon patřil do úplně jiné kategorie.
Jel přímo ve skupině nejlepších mužů celkového pořadí. Přežil tři stoupání první kategorie, déšť, mokré sjezdy i tempo týmu UAE, který před posledním kopcem postupně stahoval únik a připravoval Pogačarův útok. Když žlutý dres na nejprudším úseku odjel, Seixas nebyl schopen reagovat. To dnes nedokázal nikdo.
Potom však porazil ostatní.
V cíli byl před dvojnásobným vítězem Tour Vingegaardem o šest sekund a před Evenepoelem o deset. Nejde o rozdíly, které by samy rozhodovaly celý závod. Jsou však důkazem, že devatenáctiletý debutant po čtrnácti etapách stále patří mezi úplně nejlepší vrchaře letošní Tour.
A právě čtrnáctá etapa je v tomto příběhu klíčová. Jednorázovou rychlost nebo talent dokáže mladý jezdec ukázat během jarní klasiky. Grand Tour ale zkoumá něco jiného: zda se dokáže znovu probudit po deseti, dvanácti či čtrnácti dnech závodění a přimět unavené tělo k dalšímu maximálnímu výkonu.
Ještě před startem Seixas otevřeně přiznával, že netuší, jak bude po deseti nebo patnácti dnech regenerovat. Dnes na tuto otázku odpověděl třetím místem v jedné z nejtěžších etap závodu.
Francie jej chtěla chránit. On mezitím přeskočil celý plán
Když tým Decathlon CMA CGM rozhodoval, zda Seixase na Tour vůbec poslat, hlavním tématem nebyl výsledek. Byla jím ochrana mladého jezdce.
Seixas nikdy předtím třítýdenní závod nejel. Tým původně zvažoval méně sledovanou Vueltu a ještě v minulém roce mluvil o tom, že na Tour bude chráněný a ve třetím týdnu může závodit méně exponovaně. Dlouhodobým cílem francouzské stáje mělo být vítězství na Tour do roku 2030, nikoliv okamžitý útok na pódium.
Jenže Seixasův vývoj byl rychlejší než opatrnost jeho okolí.
Ještě před Tour vyhrál Kolem Baskicka a Valonský šíp, v Lutych–Bastogne–Lutych skončil druhý pouze za Pogačarem a během prvních měsíců sezony nasbíral sedm vítězství. Účast v červenci přestala být hazardem a stala se logickým důsledkem výkonů, které už nešlo přehlížet.
Ani poté však nebyl plán postaven na velkých prohlášeních. Seixas před startem tvrdil, že chce sledovat celkové pořadí, sbírat zkušenosti a neriskovat kvůli dílčím úspěchům. Pódium zmiňovali jiní, například Alberto Contador, který chtěl především vidět, jak Francouz zvládne regeneraci mezi jednotlivými týdny.
Po dnešku už otázka nezní, zda Seixas zvládne udržet kontakt s elitou.
Otázka zní, zda může už při debutu skončit mezi prvními třemi.
Bílý dres je úspěch. Francie už ale vidí žlutou
Seixas po čtrnácté etapě vede soutěž mladých jezdců a bílý dres by byl sám o sobě mimořádným výsledkem. Je nejmladším účastníkem Tour od roku 1937 a většina jeho vrstevníků teprve hledá místo v profesionálním pelotonu. On bojuje s Evenepoelem o pódium největšího etapového závodu světa.
Francouzské publikum však u podobného jezdce nikdy dlouho nezůstane jen u bílé.
Bernard Hinault vyhrál Tour naposledy v roce 1985. Od té doby Francie získala skvělé vrchaře, etapové vítěze, držitele žlutého dresu i muže schopné dojet vysoko v celkovém pořadí. Nenašla však cyklistu, který by dlouhodobě působil jako reálný budoucí soupeř pro nejlepší závodníky své generace.
Seixas tuto naději dostal na ramena dříve, než vůbec dokončil první Tour.
To je zároveň krásné i nebezpečné.
Francie má tendenci proměnit každý mimořádný domácí talent v příštího Hinaulta ještě dříve, než dostane šanci stát se sám sebou. Pogačar před Tour výstižně říkal, že Francouzi mohou být za Seixase šťastní, ale musejí se o něj také správně postarat.
Dnešní výsledek tedy není potvrzením, že Seixas Tour jednou vyhraje. Stále nevíme, jak zvládne třetí týden, dvě etapy na Alpe d’Huez ani roky, během nichž se tělo mladého jezdce může vyvíjet správným i špatným směrem.
Potvrdil však, že otázka budoucího vítězství už není absurdní.
Proč je jeho čtvrté místo možná působivější než případné pódium
Seixas nyní ztrácí na třetího Evenepoela jen patnáct sekund. Francouzská média i fanoušci se proto logicky začnou soustředit na boj o stupně vítězů.
Pódium by bylo historické, ale nemusí být nejdůležitějším měřítkem jeho Tour.
Mnohem podstatnější je způsob, jakým se na čtvrté místo dostal. Nevyužil kolaps všech favoritů, nepřežil pouze díky velkému náskoku z úniku a nesbírá čas na nenápadných etapách. Drží se v přímých soubojích s jezdci, kteří mají vyhraná mistrovství světa, olympijské časovky a Grand Tours.
V sobotu navíc nepůsobil jako mladík, kterého zkušenější soupeři tolerují. Když Pogačar odjel, Seixas pokračoval v boji o každou sekundu a v cíli získal bonifikaci za třetí místo. Tohle už není seznamování s Tour. Tohle je závodění o výsledek.
I kdyby ve třetím týdnu zeslábl a spadl o několik míst, jeho debut zůstane zásadní. Ukázal, že dokáže přežít první dva týdny, držet tempo nejlepších vrchařů a zvládat tlak země, která na dalšího vítěze čeká déle než čtyři desetiletí.
Pódium by bylo senzací. Už současná pozice je důkazem.
Pogačar vyhrává současnost. Seixas začal bojovat o budoucnost
Paul Seixas zatím není Pogačarovým skutečným soupeřem. V celkovém pořadí na něj ztrácí více než pět minut a když Slovinec na Col du Haag zaútočil, Francouz stejně jako všichni ostatní nedokázal odpovědět. Oficiální časy jej po čtrnácté etapě drží ve vedení soutěže mladých, zatímco Pogačar bezpečně kontroluje žlutý dres.
Bylo by proto předčasné tvrdit, že Tour už našla muže, který Pogačarovu éru ukončí.
Našla však jezdce, který se v devatenácti letech dokáže udržet ve stejné horské skupině s Pogačarem, Vingegaardem a Evenepoelem. Jezdce, který po dvou týdnech své první Grand Tour nevypadá jako talent zachraňující poslední síly, ale jako někdo, kdo začíná přemýšlet o pódiu.
Pogačar dnes opět ukázal, komu Tour patří.
Seixas ukázal, proč Francie poprvé po dlouhé době začíná věřit, že jí jednou může patřit také.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Pogačar rides to solo win on Tour de France stage 14 to increase overall lead [1], Reuters – Tour de France is my childhood dream, says Seixas [2], Tour de France – Official stage 14 results and classifications [3], Le Monde – Paul Seixas, French cycling prodigy, to participate in first Tour de France [4], The Guardian – Tour de France stage 14: Pogačar powers clear as Seixas climbs to fourth overall [5], IMAGO [6]
