Nebude mít dres Visma–Lease a Bike ani Soudal Quick-Step. Bude jím dojem, že další Pogačarovo vítězství je pouhou formalitou.
Letošní Tour nabídla čísla, která vypadají jako další důkaz jeho výjimečnosti. Pět etapových vítězství, žlutý dres a náskok 6:26 minuty před Remcem Evenepoelem. Jonas Vingegaard, jenž měl být jeho hlavním protivníkem, navíc po pádu v patnácté etapě odstoupil.
Pogačar tak splnil všechno, co od něj jeho tým i veřejnost očekávali. Problém je v tom, že očekávání se v jeho případě začínají měnit v povinnost.
Pátý titul už není jen další vítězství
První triumf na Tour vytváří hrdinu. Druhý potvrzuje, že předchozí úspěch nebyl náhodný. Třetí a čtvrtý budují dominanci. Pátý už otevírá úplně jinou diskusi.
Pogačar se dostal do skupiny, v níž není možné hodnotit jednotlivé sezony odděleně. Každý další start se automaticky porovnává s Merckxem, Hinaultem, Indurainem a Anquetilem. Už nejde pouze o to, zda porazí Evenepoela nebo Vingegaarda. Sleduje se, zda překoná rekord, který po desetiletí působil jako konečná hranice toho, co lze na Tour dokázat.
Pátý titul proto může být současně obrovským vítězstvím i začátkem nevděčného období. Pokud Pogačar vyhraje pošesté, veřejnost řekne, že splnil očekávání. Pokud nevyhraje, bude se mluvit o promarněné příležitosti. Laťku už nezvedá soupeř, ale vlastní minulost.
Právě to odlišuje velmi dobré závodníky od těch historických. Ti nejlepší už nebojují pouze o výsledek. Bojují také proti postupnému znehodnocování svých úspěchů, protože jejich vítězství začnou lidé považovat za normální stav.
Vingegaardův pád Pogačarův titul nesnižuje. Přesto změnil jeho příběh
Bylo by nespravedlivé tvrdit, že Pogačar vyhrál pouze proto, že Vingegaard Tour nedokončil. Slovinec byl mimořádně silný, kontroloval závod a svou převahu potvrzoval nejen v celkovém pořadí, ale také pěti etapovými vítězstvími. V cyklistice se navíc počítá pouze jezdec, který dojede do Paříže. Odolnost, schopnost vyhýbat se krizím i zvládání tří týdnů patří ke stejné soutěži jako výkon v horách.
Vingegaardovo odstoupení však odstranilo otázku, kterou letošní Tour měla zodpovědět. Pogačar sice vyhrál, ale nezískal možnost porazit svého největšího rivala až do úplného konce.
To je důležité hlavně pro historický obraz jeho pátého triumfu. Výsledková listina bude za deset nebo dvacet let uvádět Pogačara na prvním místě a Evenepoela s odstupem 6:26 minuty na druhém. Fanoušci si ale budou pamatovat také to, že muž, který jej v minulosti dokázal na Tour porazit, zmizel ze závodu po pádu.
Není to Pogačarova vina. Je to však součást příběhu, který nemůže ovlivnit ani největší favorit.
Velikost dominance neurčuje jen počet vítězství
Sport miluje jednoduchou matematiku. Šest vítězství je více než pět, sedm je více než šest. Podle této logiky by každý další žlutý dres automaticky zvětšoval Pogačarovo místo v historii.
Jenže dominance se neposuzuje pouze podle počtu trofejí. Záleží také na prostředí, ve kterém vznikla.
Merckx nebyl výjimečný jen tím, že vyhrával. Výjimečný byl způsob, jakým chtěl ovládat téměř každý závod, každou klasiku a každou příležitost. Hinaultova velikost vyrůstala také z jeho agresivity a ochoty podstoupit konflikt. Indurain vytvořil obraz téměř nezranitelného stroje, jehož převaha v časovkách nutila soupeře riskovat v horách.
Pogačarova éra bude jednou hodnocena podobně. Nestačí proto říct, že získal šest nebo sedm titulů. Bude se zkoumat, koho musel porazit, jak reagoval na porážky, kde hledal vlastní hranice a zda některé Tour skutečně visely na jediném útoku, časovce nebo slabém dni.
Právě rivalita s Vingegaardem zatím dává Pogačarovým vítězstvím největší váhu. Dán jej dokázal dostat do situací, v nichž Slovinec nepůsobil jako nezastavitelný fenomén, ale jako zranitelný člověk. Donutil jej měnit přípravu, rozložení sil i způsob závodění. Bez takového protivníka může Pogačar vyhrávat častěji, ale paradoxně s menším dramatem.
Evenepoel musí být víc než nejbližší muž v pořadí
Remco Evenepoel dokončil Tour na druhém místě, ale odstup přes šest minut ukazuje, jak velký rozdíl mezi ním a vítězem zůstal. Nestačí být nejlepším ze zbytku startovního pole. Pogačarovu éru může skutečně definovat pouze soupeř, který jej donutí závodit jinak, než si naplánoval.
Evenepoel má časovku, sebevědomí i schopnost útočit z dálky. Stále však musí dokázat, že ve třetím týdnu Tour zvládne opakované horské souboje bez dne, který jej vyřadí z přímého boje o žlutý dres. Pogačar totiž nepotřebuje soupeře, který jej porazí v jedné etapě. Potřebuje člověka, jenž jej udrží pod tlakem po celé tři týdny.
Totéž platí pro Vingegaarda. Návrat po pádu nebude důležitý pouze pro něj a jeho tým. Bude zásadní také pro hodnotu Pogačarova případného šestého vítězství. Pokud Slovinec překoná historický rekord v přímém souboji s plně připraveným Vingegaardem a silnějším Evenepoelem, získá triumf, který nebude možné odbýt pouhým konstatováním, že měl nejlepší tým a nejsilnější nohy.
Pokud však hlavní soupeři znovu odpadnou nebo nedokážou držet jeho tempo, může vzniknout zvláštní situace. Pogačar překoná rekord, ale část publika začne diskutovat o tom, zda jeho dominance nevypovídá také o slabosti konkurence.
Šestý titul může být největší i nejtěžší
Pogačar už nemusí dokazovat, že je nejlepším jezdcem své generace. Letošní Tour tento spor téměř uzavřela. Jeho schopnost vítězit v etapových závodech, klasikách, časovkách i horských dojezdech z něj dělá závodníka, pro kterého současná cyklistika jen obtížně hledá přesné srovnání.
Šesté vítězství by jej však posunulo do prostoru, kde už nejsou žádní předchůdci. Právě proto nebude rozhodující pouze samotný výsledek.
Pogačar potřebuje soupeře, kteří jej přinutí udělat něco výjimečného. Potřebuje Tour, na níž nebude stačit kontrolovat náskok, reagovat na několik útoků a využívat převahu nejsilnějšího týmu. Potřebuje závod, v němž bude možné prohrát.
To není požadavek na něj, ale na jeho konkurenty. Pogačar už svou část práce udělal. Vyhrál pětkrát, vyrovnal čtyři legendy a do historického srovnání vstoupil ještě před třicátými narozeninami.
Nyní musí Vingegaard, Evenepoel nebo někdo nový zabránit tomu, aby se z boje o největší rekord Tour stal pouze odpočet do předem očekávaného výsledku. Protože i dominance potřebuje odpor. Bez něj může být dokonalejší, ale málokdy působí větší.
DALŠÍ NOVINKY Z CYKLISTIKY
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Tour de France – celkové pořadí [1], Tour de France – historie závodu a vítězové [2], ProCyclingStats – Tadej Pogačar [3], foto IMAGO [4]
