Jonathan Milan přijel do Šanghaje jako jeden z hlavních favoritů stíhacího závodu jednotlivců. V páteční kvalifikaci však předvedl něco, co překvapilo i s ohledem na jeho dosavadní úspěchy. Čtyři kilometry ujel za 3 minuty, 58 sekund a 850 tisícin, čímž o 303 tisícin překonal vlastní světový rekord z roku 2024. Na dvousetpadesátimetrovém oválu to znamenalo šestnáct kol průměrnou rychlostí 60,289 km/h.
Tím ale ještě neměl jisté zlato. Rekord padl v kvalifikaci, z níž dva nejlepší závodníci postupovali do finále. Milan v něm následně porazil Dána Frederika Madsena časem 4:00,769, zatímco jeho soupeř dojel za 4:06,038. Bronz získal Filippo Ganna, dlouholetý vládce této disciplíny a Milanův týmový kolega z italské reprezentace.
Pro Milana to znamenalo další světový titul ve stíhačce. Ještě zajímavější než samotné zlato je však způsob, jakým k němu dospěl. Jeho hlavní silniční specializací jsou totiž hromadné dojezdy, při nichž se o vítězi často rozhoduje až na posledních dvou stech metrech. V individuální stíhačce potřebuje závodník úplně jinak hospodařit se silami.
Sprinter, který musí vydržet čtyři minuty na hranici možností
Když Milan vyhrává etapy na Giru nebo Tour de France, bývá rozhodující jeho schopnost vytvořit na krátkou dobu obrovský výkon. Po mnoha hodinách v sedle, často po dvou stech kilometrech, musí v pravý okamžik zrychlit, udržet pozici mezi soupeři a proměnit práci svých týmových kolegů ve vítězství.
Na velodromu nic takového nefunguje. Stíhací závod jednotlivců začíná z místa a od prvních metrů běží čas. Nikdo Milana nerozjíždí, nikdo mu neposkytuje závětří a na trati nemá soupeře, kterého by mohl následovat. Oba závodníci vyrážejí z protilehlých stran oválu a každý jede proti hodinám i proti tomu druhému.
Čtyřkilometrová stíhačka není prodloužený sprint. Za necelé čtyři minuty musí závodník zvládnout prudký rozjezd, dostat kolo na vysokou rychlost a následně udržovat mimořádný výkon, přestože svalová únava neustále narůstá. Kdo přepálí úvod, může zaplatit v posledním kilometru. Kdo začne příliš opatrně, nemusí už ztracený čas dohnat.
Milanovi ale jeho sprinterské schopnosti dávají jednu významnou výhodu. Dokáže vyvinout velmi vysoký výkon, který je zásadní především při rozjezdu těžce zpřevodovaného dráhového kola. Samotná síla by však na světový rekord nestačila. Potřebuje také mimořádnou vytrvalost, účinný posed a schopnost držet tempo bez výrazného poklesu.
Právě spojení těchto vlastností z něj dělá výjimečného závodníka. Není to sprinter, který se náhodou rozhodl zkusit delší trať, ale cyklista s rozsáhlou dráhovou průpravou, jenž dokázal svůj talent současně prosadit na silnici.
Milan nezačínal od nuly. Dráha z něj udělala olympijského vítěze
Při pohledu na jeho silniční výsledky se snadno zapomíná, že Milan byl špičkovým dráhovým cyklistou dávno předtím, než začal pravidelně vítězit na největších etapových závodech.
Už na olympijských hrách v Tokiu v roce 2021 byl součástí italského kvarteta, které vyhrálo týmovou stíhačku. Společně s Filippem Gannou, Simonem Consonnim a Francescem Lamonem tehdy Itálie překonala světový rekord. O tři roky později přidal Milan v Paříži olympijský bronz.
V individuální stíhačce se pak prosadil na mistrovství světa 2024 v dánském Ballerupu. Brit Josh Charlton tam v kvalifikaci překonal dosavadní Gannův rekord, jenže ve finále Milan zajel ještě rychleji a časem 3:59,153 získal titul i nový světový rekord.
Šanghajský výkon je tedy pokračováním dlouhodobého vývoje. Milan se na dráhu nevrací kvůli tomu, aby si zpestřil silniční sezonu. Vrací se do disciplíny, kterou dokonale zná a v níž už dříve dosáhl na absolutní světovou špičku.
Dokládá to i čtvrteční závod týmové stíhačky. Itálie v sestavě s Milanem a Gannou získala stříbro, když ve finále podlehla Dánsku. Hned následující den dokázal Milan předvést rekordní individuální výkon a porazit ve finále Frederika Madsena, jednoho z čerstvých dánských šampionů.
Proč je průměr přes 60 km/h tak mimořádný
Rozdíl mezi Milanovými časy z let 2024 a 2026 představuje přibližně tři desetiny sekundy. To nemusí znít jako mnoho, obzvlášť ve sportu, kde jsou rozdíly na cílové čáře někdy ještě menší. Jenže posunout světový rekord v disciplíně, v níž se špičkoví jezdci už roky pohybují těsně kolem čtyř minut, je velmi náročné.
Cyklista na velodromu navíc nebojuje jen s vlastní únavou. Při rychlostech přes 60 km/h hraje zásadní roli odpor vzduchu. Čím rychleji jede, tím náročnější je dosáhnout dalšího zrychlení. Správně zvolený posed, aerodynamická přilba, výstroj i schopnost zůstat po celou dobu stabilní proto rozhodují o cenných setinách.
V tomto ohledu má Milan výhodu zkušeností z dráhy, kde jsou takové detaily součástí každodenní přípravy. Na rozdíl od silničního závodu zde nemusí reagovat na prudké změny tempa soupeřů, boční vítr nebo složení pelotonu. Každé kolo ale přináší účet za to, jak přesně závodník dávkuje sílu.
Zajímavá je také samotná lokalita rekordu. Šanghajský velodrom se nachází přibližně na úrovni moře. Milan tedy neměl výhodu řidšího vzduchu, kterou poskytují vysokohorské dráhy, na nichž se některé cyklistické rekordy historicky vytvářely.
Přesto dokázal hranici posunout na 3:58,850. V závodě, v němž se jezdci snaží získávat setiny na každém okruhu, je to potvrzení mimořádně kvalitního výkonu.
Ganna kraloval stíhačce celé roky. Milan převzal jeho místo
Ještě před několika lety bylo spojení individuální stíhačky s italskou cyklistikou téměř synonymem pro Filippa Gannu. V letech 2016 až 2023 získal šest světových titulů a dlouho určoval, jak rychle se vůbec dá čtyřkilometrová trať projet.
Ganna přitom nabízí trochu jiný cyklistický profil než Milan. Jeho silniční kariéra stojí především na časovkách, tedy disciplíně, která má k individuální stíhačce z hlediska rozložení výkonu velmi blízko. Když dokázal spojit časovkářskou specializaci se světovými rekordy na dráze, působilo to logicky.
U Milana je kombinace na první pohled méně obvyklá. Na silnici vyniká zejména při hromadných dojezdech, v nichž poráží čistokrevné sprintery. Na dráze ale dokáže držet tempo, které ještě nedávno patřilo do Gannovy domény.
O to zajímavější je vztah obou závodníků. Nejde jen o soupeře. Společně vyhráli olympijské zlato, opakovaně reprezentovali Itálii v týmové stíhačce a v Šanghaji se znovu sešli na stupních vítězů. Milan sice získal zlato a Ganna bronz, ale italská dráhová škola díky nim dál potvrzuje mimořádnou sílu.
Co znamená rekord pro jeho silniční kariéru
Milan se mezitím na silnici zařadil mezi nejúspěšnější sprintery současnosti. V letech 2023 a 2024 vyhrál bodovací soutěž na Giru d'Italia, v roce 2025 přidal zelený dres na Tour de France a letos v květnu znovu vítězil na Giru.
Jeho výsledky ukazují, že dráhová příprava a silniční kariéra se v jeho případě nevylučují. Naopak se mohou v některých ohledech doplňovat. Schopnost vyvinout mimořádný výkon, udržet aerodynamicky účinný posed a přesně kontrolovat vlastní úsilí jsou vlastnosti, které mají hodnotu v obou prostředích.
Neznamená to ovšem, že by Milan mohl díky rekordní stíhačce automaticky vyhrávat i silniční časovky nebo těžké klasiky. Tam rozhodují jiné vzdálenosti, převýšení, průběh závodu a schopnost hospodařit se silami mnohem déle. Jeho mimořádná univerzálnost tedy nespočívá v tom, že by byl stejně dobrý ve všem, ale v tom, že dokázal dosáhnout absolutní špičky ve dvou velmi odlišných závodních situacích.
Šanghajský rekord navíc znovu otevírá otázku, jak daleko se hranice čtyř minut může posunout. Ještě před několika lety představoval průlom pod tuto metu významný milník. Milan už ji pokořil opakovaně a nyní se jako první dostal dokonce pod 3:59.
Pro soupeře to představuje velmi konkrétní problém. Nestačí se už jen přiblížit čtyřem minutám. Kdo chce Milana porazit, musí dokázat udržet rychlost, která byla ještě nedávno mimo dosah i těch nejlepších specialistů.
A pro samotného Milana přichází další zajímavá výzva: bude muset nadále sladit přípravu na několikaminutové maximální úsilí s potřebami silničního sprintera, který má vítězit po hodinách v sedle. Zatím se mu to daří způsobem, jaký současná cyklistika vídá jen zřídka.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Vše o sportu [1], Tissot Timing – UCI Track World Championships 2026, Men's Individual Pursuit [2], Giro d'Italia – Jonathan Milan, from Ciclamino to the rainbow jersey on the track [3], Cyclingnews – Jonathan Milan breaks Individual Pursuit world record [4], UCI – Track World Championships: the events explained [5], Tour de France – Jonathan Milan and the 2025 green jersey [6].
