Není to jen stoupání v Pyrenejích, není to jen položka v itineráři šesté etapy. Je to místo, kde se na Tour de France tradičně přestává mluvit o dojmech a začíná se účtovat.
Jenže právě proto je dnešní etapa zrádná. Všichni budou čekat, že Tourmalet někoho popraví, že Tadej Pogačar šlápne do pedálů, Jonas Vingegaard se zavěsí za jeho zadní kolo a zbytek světa bude sledovat, kdo z nich první uhne pohledem. Jenže profil šesté etapy není tak jednoduchý.
Tourmalet dnes není cílová páska. Jeho vrchol leží na 147,8. kilometru, zatímco cíl v Gavarnie-Gèdre přijde až po 186,2 kilometru. Mezi legendárním vrcholem a cílem tak zůstává skoro čtyřicet kilometrů závodu, ve kterých se dá vyhrát, ztratit, zpanikařit i takticky utopit vlastní ambice.
A to je na dnešku možná nejzajímavější. Šestá etapa nemusí Tour rozhodnout. Nemusí přinést minutové rozdíly mezi favority. Nemusí dát žlutý dres jednomu z velkých mužů. Přesto může poprvé velmi tvrdě ukázat, kdo má závod opravdu v rukou a kdo se zatím jen veze v představě, že má všechno pod kontrolou.
Kopec, který začíná dřív, než se silnice zvedne
Dnešní etapa z Pau do Gavarnie-Gèdre měří 186,2 kilometru, nabízí zhruba 4100 výškových metrů a pět kategorizovaných stoupání. Na papíře nejvíc svítí Tourmalet: 17,1 kilometru v průměru 7,3 procenta, vrchol ve výšce 2115 metrů, kategorie HC a k tomu ještě Souvenir Jacques Goddet.
Jenže Tourmalet přijde až po Col d’Aspin, který sám o sobě není žádná rozcvička. Aspin má 12 kilometrů při 6,5 procenta a dokáže peloton připravit o spoustu pohodlí ještě dřív, než se vůbec začne mluvit o hlavní hoře dne.
Pak přijde Tourmalet. Kopec, který je dost dlouhý na to, aby se na něm nedalo schovat. Dost strmý na to, aby slabší domestici zmizeli z čela dřív, než jejich lídři začnou opravdu potřebovat pomoc. A dost slavný na to, aby každé zaváhání okamžitě dostalo větší význam, než by mělo na obyčejném horském profilu.
Jenže finiš neleží nahoře. Po Tourmaletu přijde sjezd, přechod do závěrečné části a poslední stoupání na Gavarnie-Gèdre, které má oficiálně 18,7 kilometru při 3,7 procenta. To číslo na první pohled nevypadá děsivě. Jenže po Tourmaletu, v horku, po hodinách nervózního závodění a s vědomím, že každé špatné rozhodnutí může stát půl minuty, se i takové stoupání může změnit v dlouhou, protivnou a velmi upřímnou zkoušku.
Dnešek proto není jen o tom, kdo má nejlepší nohy v nejprudších pasážích. Je o tom, kdo bude mít po Tourmaletu ještě tým, jídlo, pití, klid v hlavě a dost rozumu na to, aby nevyhrál jeden útok a neprohrál celou etapu.
Pogačar a Vingegaard nemusí útočit. Stačí jim sledovat
Po pěti etapách vypadá celkové pořadí zvláštně. Žlutý dres drží Torstein Træen, Sean Quinn ztrácí 28 sekund, Mathias Vacek je třetí a největší favorité Tadej Pogačar s Jonasem Vingegaardem jsou shodně na ztrátě 7:53. Není to průšvih. Je to spíš zvláštní klid před částí závodu, která začne určovat, komu se ty minuty ještě budou hodit a komu se promění v papírovou iluzi.
Právě proto nemusí být dnešní etapa jen o velkém útoku. Pogačar ani Vingegaard nemusejí na Tourmaletu nutně ničit jeden druhého. Mohou hlavně číst. Kdo má kolik lidí kolem sebe. Kdo se na Aspinu začne posouvat dozadu. Kdo se v horku tváří neklidně. Kdo se nechá zatlačit do špatné pozice před sjezdem. Který tým má odvahu převzít tempo a který raději čeká, jestli práci neodvede někdo jiný.
Organizátoři letos Pyreneje ve srovnání s některými minulými ročníky trochu odlehčili, protože nechtějí, aby se závod příliš brzy zavřel před Alpami. I tak ale Tourmalet zůstává prvním velkým vysokohorským testem celé Tour. Zajímavé je i to, jak odlišně ho čtou lidé uvnitř závodu: jedni čekají šanci pro únik, jiní věří, že UAE nebo Visma na Tourmaletu něco zkusí, zatímco šéf UAE Mauro Gianetti význam etapy mírnil s tím, že velké rozdíly neočekává.
A možná právě v tom je pravda. Dnešní etapa nemusí udělat z Tour hotový příběh. Může ale sundat první vrstvu. Jestli UAE rozjede tempo, nemusí to být útok na etapové vítězství. Může to být test, jestli Visma drží pohromadě. Jestli Visma zůstane v defenzivě, nemusí to být slabost. Může to být vědomí, že Tour se letos nemá vyhrát první čtvrtek v horách. Jenže pasivita a kontrola vypadají z auta sportovního ředitele podobně jen do chvíle, než začne někdo ztrácet kontakt.
Vacek je krásná česká stopa, ale dnešek bude krutě praktický
Mathias Vacek je po pěti etapách třetí v celkovém pořadí a vede soutěž mladých jezdců. To je pozice, která si říká o pozornost, protože český cyklista takhle vysoko na Tour není něco, co by se mělo přejít mávnutím ruky. Cycling Weekly ho po páté etapě uváděl v čele klasifikace mladých jezdců s náskokem 4:16 na Ramse Debruyna.
Jenže právě tady je dobré udržet hlavu. Dnešek nebude laskavý k hezkým průběžným příběhům. Tourmalet se nebude ptát, komu by slušel dres, kdo má sympatickou pozici v pořadí a kdo by si zasloužil ještě pár dní v popředí. Bude se ptát úplně prostě: kdo má výkon, tým a odolnost.
Vacek může v takové etapě hodně získat i bez toho, aby bojoval s Pogačarem a Vingegaardem jako rovný s rovnými. Pokud přežije den bez velké ztráty, pokud udrží bílý dres nebo se udrží v širším obrazu celkového pořadí, bude to sportovně mnohem cennější než jakákoli věta o české stopě. Protože první horský výslech Tour nerozdává sentimentální bonusy. Tam už se nepočítá, jak hezky vypadá tabulka po sprinterské etapě. Tam se počítá, kdo se dokáže vrátit do závodu i ve chvíli, kdy začne mizet kyslík, voda i pohodlí.
Vedro mění taktiku, ne jen náladu
Kdyby šlo jen o profil, byl by dnešní den dost těžký sám o sobě. Jenže šestá etapa přichází v počasí, které z ní dělá ještě složitější problém. Cyclingnews píše, že Tour vstoupila do červené zóny protokolu extrémního počasí, pro etapu přes Tourmalet se čekají teploty až kolem 35 stupňů a v závěru také riziko bouřek. V Hautes-Pyrénées platí oranžové výstrahy a místní úřady varují před nebezpečnými povětrnostními jevy.
Tohle není jen kulisa pro dramatické záběry zpocených tváří. Vedro v cyklistice mění závod velmi prakticky. Mění spotřebu tekutin, práci domestiků, plánování občerstvení, ochotu jet na hraně i schopnost udržet koncentraci ve sjezdu. Když má lídr špatný den v příjemném počasí, tým ho někdy dokáže schovat. Když má špatný den v horku po Tourmaletu, začne se kolem něj všechno rozpadat mnohem rychleji.
A pak je tu riziko bouřek. Závěr do Gavarnie-Gèdre může být nádherný televizní obraz, ale v cyklistice krása krajiny často znamená jen to, že se někde vzadu právě někdo modlí, aby mu v zatáčce neustřelilo kolo. The Inner Ring před etapou upozorňuje na slunečné a teplé počasí kolem 32 stupňů v údolích a riziko pozdější tvorby mraků a bouřek. Zároveň čeká velmi nervózní první hodinu, protože mnoho týmů se bude chtít dostat do úniku dřív, než se závod opravdu zvedne do hor.
Právě proto dnešek nemusí být čistý souboj dvou mužů. Může to být souboj systémů. Kdo bude mít správně načasované bidony. Kdo nebude plýtvat lidmi předčasně. Kdo se nenechá vláčet cizím tempem. Kdo pochopí, že Tourmalet je sice nejslavnější jméno dne, ale ne jediný problém.
Tour dnes nemusí vybuchnout. Stačí, když praskne první jistota
Cyklistika někdy svádí k jednoduchým soudům. Když se jede Tourmalet, čeká se velký útok. Když jsou na startu Pogačar a Vingegaard, čeká se přímý souboj. Když je ve žlutém překvapivý lídr, čeká se jeho pád. Jenže Tour de France bývá často nejnebezpečnější právě ve dnech, které se tváří jako předehra k něčemu většímu.
Dnešní etapa může skončit vítězstvím úniku. Může skončit opatrným dojezdem favoritů bez obřích rozdílů. Může přinést jen pár sekund, které se v celkové tabulce ztratí mezi většími čísly. Ale i tak může být důležitá. Protože po dnešku už týmy budou vědět víc. Kdo vypadá klidně jen na rovině. Kdo má ve třetí hodině závodu horší řeč těla. Kdo umí přežít Tourmalet bez paniky. Kdo má kolem sebe lidi, kteří vydrží déle než do prvního opravdu ostrého tempa.
Tourmalet dnes není cílová páska. Je to výslech. Neptá se jen na výkon, ale na strukturu. Na týmovou hloubku. Na odvahu. Na disciplínu. Na schopnost neudělat hloupé rozhodnutí ve chvíli, kdy se celé tělo chce zbavit bolesti co nejrychleji.
A právě proto může být šestá etapa důležitější, než se bude večer zdát podle rozdílů v cíli. Jestli Pogačar nebo Vingegaard někoho odhalí, nemusí ho hned porazit. Stačí si to zapamatovat. Tour se totiž často nevyhrává v den, kdy soupeř poprvé ztratí minutu. Vyhrává se už ve chvíli, kdy někdo pozná, kde ta minuta jednou vznikne.
Dnes se možná ještě nerozhodne o vítězi Tour de France. Ale může se ukázat, kdo drží řídítka pevně, kdo je jen svírá křečovitě a komu se začínají pod rukama třást.
NEJNOVĚJŠÍ ČLÁNKY Z TOUR DE FRANCE
Zdroje: Tour de France [1], Reuters [2], Cyclingnews [3], The Inner Ring [4], Bicycling [5], Cycling Weekly [6], foto: IMAGO [7]