Někdy rivalitu vytvoří jeden faul. Jindy dvě města. U Chicago Blackhawks a St. Louis Blues pomohla nejvíc samotná NHL. Od sezony 1981/82 hrály oba kluby ve stejné Norrisově divizi. A tehdejší playoff systém byl postaven tak, že mužstva z jedné divize narážela v prvních kolech opakovaně na sebe.
Výsledek? V letech 1988, 1989, 1990, 1992 a 1993 se Chicago se St. Louis potkalo v play-off pětkrát. Šest sezon. Pět sérií. A mezi nimi desítky dalších zápasů základní části.
Takhle se nenávist nemusí vyrábět marketingem. Stačí přidávat další důvody.
Nejdřív vyhrálo St. Louis
V roce 1988 šli Blues přes Chicago poměrně přesvědčivě. Vyhráli sérii 4:1. O rok později se role obrátily. Chicago zvítězilo rovněž 4:1. A právě v této sérii dostala rivalita konkrétní obličeje.
Devatenáctiletý Jeremy Roenick vstřelil v rozhodujícím pátém utkání svůj první playoff gól v NHL a stal se jednou z hlavních mladých tváří Blackhawks. V jednom z předchozích duelů ho Glen Featherstone ze St. Louis zasáhl krosčekem do obličeje a vyrazil mu přední zuby.
Roenick na tu dobu později nevzpomínal jako na sportovní přátelství.
A rok 1990 měl ukázat proč.
Sedm zápasů a poslední skončil demolicí
V roce 1990 došla série až do sedmého utkání. Chicago Stadium. Vítěz jde dál. Jeremy Roenick dal dva góly už v první třetině. Blackhawks se dostali do vedení 5:0 a nakonec St. Louis rozebrali 8:2.
Brett Hull, Adam Oates a Blues odjížděli domů. Chicago pokračovalo až do konferenčního finále proti Edmontonu. Tři playoff série během tří let už by pro většinu dvojic bohatě stačily k vytvoření silného nepřátelství.
Jenže rok 1991, kdy se v play-off nepotkaly, paradoxně přinesl možná nejslavnější večer celé rivality.
St. Patrick's Day Massacre: 276 trestných minut
Dne 17. března 1991 hráli Blues v Chicagu. Blackhawks vyhráli 6:4. Výsledek je nejméně důležitá informace ze zápisu. Utkání přineslo 276 trestných minut, dvanáct pětiminutových trestů, jedenáct bitek a sedmnáct osobních trestů, z toho třináct do konce utkání.
Zápas dostal přezdívku St. Patrick's Day Massacre.
Dave Manson a Scott Stevens si mimo jiné domluvili souboj způsobem, který dnes působí skoro jako scénář z jiné sportovní kultury: odhodili rukavice a vyrazili proti sobě.
Roenick po letech říkal, že na lavičce sledoval některé z těch bitek a přemýšlel, co ho čeká při následujícím střídání. To možná vystihuje tehdejší rivalitu lépe než cokoli jiného. Hráč nemusel řešit jen puk. Musel vědět, kdo si ho bude pamatovat z minulého zápasu.
„Chuck Norris Division“ nebyla jen vtipná přezdívka
Norrisova divize získala mezi hráči přezdívku Chuck Norris Division. Nebyla náhodná. Chicago mělo Stu Grimsona či Mikea Pelusa. St. Louis odpovídalo Kellym Chasem, Tonym Twistem nebo Darinem Kimblem. A nad tím vším hrály hvězdy.
Brett Hull se na přelomu osmdesátých a devadesátých let změnil v jednoho z nejničivějších střelců NHL. Jeremy Roenick se stal tváří nové generace Blackhawks. Chicago mělo Chrise Cheliose, Stevea Larmera a později Eda Belfoura v brance. Blues zase přivedli Scotta Stevense a měli kolem Hulla mimořádně produktivní tým.
Právě kombinace kvalitního hokeje a fyzické nenávisti dělá nejlepší rivality. Kdyby se oba kluby jen praly někde na dně tabulky, šlo by o kuriozitu. Oni současně bojovali o postup.
Rok 1992 patřil znovu Chicagu
Po roční pauze se oba soupeři potkali v prvním kole play-off 1992. Blackhawks vyhráli 4:2. A tím nastartovali jednu z nejlepších playoff jízd historie klubu. Chicago vyhrálo jedenáct zápasů vyřazovací části za sebou a dostalo se až do finále Stanley Cupu proti Pittsburgh Penguins.
Blues byli znovu jedním z mužstev, přes která cesta vedla. O rok později přišla odveta. A byla brutálně jednoznačná.
St. Louis v roce 1993 nepovolilo Chicagu jedinou výhru
Blues vyhráli sérii 4:0. První playoff sweep Chicaga v historii St. Louis. Během šesti sezon se tedy bilance pěti sérií rozdělila:
1988 – St. Louis.
1989 – Chicago.
1990 – Chicago.
1992 – Chicago.
1993 – St. Louis.
Chicago vedlo 3:2. Ale důležitější než skóre bylo množství společné paměti, které se během těch let vytvořilo.
A NHL jim ještě dávala vánoční schůzky
Jako by divizní systém nestačil, oba kluby vytvořily také tradici utkání 26. prosince. Od roku 1982 do roku 1994 se Blackhawks a Blues potkávali na Boxing Day každý rok.
Takže pokud fanoušek potřeboval během vánočních svátků připomenout, koho nemá rád, NHL mu ochotně poskytla program.
Geografie tomu pomáhala. Chicago a St. Louis nejsou dva vzdálené trhy na opačných stranách kontinentu. Mezi městy existuje přirozený sportovní konflikt i v baseballu a fanouškovské komunity se geograficky překrývají.
Hokej k tomu přidal pravidelnou fyzickou válku.
Dnešní systém takovou nenávist vyrábí hůř
Současná NHL má stále divizní rivality a playoff formát opět zvyšuje šanci, že na sebe soupeři ze stejné divize narazí. Jenže rozsah starého systému byl jiný. Když několik let opakovaně hrajete o postup proti týmům, které zároveň potkáváte mnohokrát v základní části, každé jaro recykluje staré konflikty.
Hráč, který vás vyřadil loni, je pořád tam. Člověk, který vám vyrazil zuby, také. A pokud máte štěstí, můžete se za rok potkat znovu. Právě proto působily některé rivality osmdesátých a devadesátých let tak osobně.
NHL jim nedovolila vychladnout. Chicago a St. Louis v letech 1988 až 1993 nepotřebovaly sociální sítě, reklamní slogan ani dokumentární seriál.
Dostaly pět playoff sérií během šesti let. Zbytek už si hráči zařídili sami.
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI Z NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL.com – Blues, Blackhawks set to take bitter rivalry outside at Winter Classic [1], St. Louis Blues – Blues, Blackhawks rivalry history [2], St. Louis Blues – Greatest Moments in Blues History [3], NHL Records – 1989-90 Playoff Results [4], Chicago Blackhawks – The Blackhawks' Historic Playoff Run [5].
