Přesto existuje jedna velká individuální střelecká pocta, která mu vždy unikla: ani jednou v kariéře nebyl na konci sezony nejlepším kanonýrem ligy. A několikrát mu k tomu chybělo opravdu málo.
Alexandr Ovečkin, Wayne Gretzky, Gordie Howe a Jaromír Jágr. Tak začíná historická tabulka střelců NHL. Jágr zakončil severoamerickou kariéru se 766 góly a dodnes je čtvrtý před Brettem Hullem, Marcelem Dionnem nebo Philem Espositem. Když člověk vidí takové postavení, skoro automaticky předpokládá, že během některé ze svých 24 sezon musel ligové střelce ovládnout. Jenže nemusel.
Počet sezon, ve kterých Jaromír Jágr vstřelil nejvíce gólů v NHL, je nula. Pětkrát vyhrál Art Ross Trophy za nejvyšší počet bodů, v roce 1999 získal Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče ligy a několik sezon byl bez debat jedním z nejnebezpečnějších útočníků světa. Střelecké prvenství mu přesto vždycky někdo sebral.
Právě proto je jeho 766 branek mnohem zajímavějších než obyčejné vysoké číslo. Ukazují rozdíl mezi člověkem, který dokáže jednou vyhrát střeleckou soutěž, a člověkem, který umí dávat obrovské množství gólů po neuvěřitelně dlouhou dobu.
Už první Art Ross přišel bez střelecké koruny
V sezoně 1994/95, zkrácené výlukou na 48 zápasů, dal Jágr za Pittsburgh Penguins 32 gólů a nasbíral 70 bodů. Bodování ligy vyhrál, přestože měl stejný počet bodů jako Eric Lindros; o Art Ross Trophy rozhodl vyšší počet Jágrových gólů.
Jenže ani těch 32 nebylo nejvíc v NHL. Peter Bondra z Washington Capitals jich dal 34.
Takže už při prvním vítězství v bodování vznikla zvláštní kombinace, která se s Jágrem táhla prakticky celou kariéru. Byl nejproduktivnějším hráčem ligy, ale jiný člověk byl lepším čistým střelcem. O rok později měl přitom nejlepší příležitost celé kariéry.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Dáte 62 gólů. A ani to nestačí, protože vedle vás hraje Mario Lemieux
Sezona 1995/96 zůstává jedním z největších individuálních výkonů, jaký kdy český hokejista v NHL předvedl. Jágr nasbíral 149 bodů, z toho 62 gólů a 87 asistencí. Ve většině období ligy by podobný střelecký výkon znamenal velmi vážného kandidáta na první místo.
V Pittsburghu ale tehdy hrál Mario Lemieux.
Ten dal 69 gólů a nasbíral 161 bodů. Jágr tak skončil druhý v gólech i celkových bodech. Dva nejlepší ofenzivní hráči celé NHL seděli ve stejné kabině a jeden z nejlepších českých střeleckých ročníků historie nestačil ani na vedení vlastního mužstva.
Právě tady se začíná ukazovat, jak snadno může jednu kariérní kolonku ovlivnit období, do kterého se hráč narodí. Jágr dokázal 62 gólů. Jenže udělal to ve světě, kde existoval Lemieux.
Když vznikla Richard Trophy, Jágr právě ovládl úplně všechno ostatní
Maurice „Rocket“ Richard Trophy pro nejlepšího střelce ligy se začala udělovat až od sezony 1998/99. U prvních Jágrových let proto není technicky správné říkat, že ji nevyhrál – tehdy jednoduše neexistovala. Ve střeleckém pořadí ale první nebyl ani před jejím vznikem.
A když trofej konečně vznikla, přišla sezona, která paradox ještě zvýraznila. Jágr získal 127 bodů, vyhrál Art Ross Trophy a současně Hart Trophy pro MVP NHL. Nejlepším střelcem ale nebyl. První Richard Trophy získal Teemu Selänne.
Jágr tedy mohl být podle výsledků základní části nejproduktivnějším a podle novinářů nejužitečnějším hokejistou ligy, ale ve velmi konkrétní disciplíně – kdo poslal nejvíc puků do sítě – měl někdo číslo vyšší. To není rozpor. Spíš dobrá připomínka, že Jágr nikdy nebyl jen zakončovatel.
Jeho největší zbraň byla často právě to, že nemusel vystřelit
Jágr dokázal držet puk způsobem, který byl pro obránce mimořádně frustrující. Obrovská síla dolní poloviny těla, práce u mantinelu, dlouhý dosah a schopnost otočit se s pukem proti tlaku z něj dělaly hráče, který dokázal obranu unavit ještě předtím, než přišla střela.
Pokud se na něj stáhli dva hráči, otevřel spoluhráče. Pokud ho nechali jeden na jednoho, mohl se sám dostat do zakončení. Výsledkem nebylo jen 766 branek, ale také 1 155 asistencí. Proto vyhrál Art Ross Trophy pětkrát, včetně čtyř sezon za sebou od 1997/98 do 2000/01.
Ovečkinova historická identita je výrazně propojena se střelou. Brett Hull byl fenomenálním finišerem. Jágr byl kompletnější typ ofenzivního motoru a právě to mu někdy paradoxně pomáhalo vyhrávat body, aniž by vyhrával góly.
Druhá velká šance přišla až o deset let později
Kdyby se Jágr ke střeleckému vrcholu dostal jen v polovině devadesátých let, bylo by snadné říct, že prostě narazil na Lemieuxe a Bondru a tím příběh skončil.
Jenže v sezoně 2005/06 už hrál za New York Rangers a bylo mu čtyřiatřicet. Po výluce se NHL změnila, pravidla zvýhodnila rychlejší a otevřenější hru a Jágr se znovu zařadil mezi absolutní špičku. Nastřílel 54 gólů a nasbíral 123 bodů.
Richard Trophy přesto znovu nezískal.
Jonathan Cheechoo ze San Jose Sharks dal 56.
Dva góly rozhodly o tom, že ani v jedné z nejlepších sezon své pozdní kariéry Jágr střeleckou korunu nezískal. Ve stejné sezoně byl druhý také v hlasování o Hart Trophy za Joem Thorntonem.
Tohle druhé místo je možná z celého příběhu nejzajímavější, protože ukazuje rozsah Jágrovy kariéry. Mezi sezonou s 62 góly v Pittsburghu a sezonou s 54 za Rangers uplynulo deset let. V obou patřil mezi dva nejlepší střelce NHL.
Jen vždy existoval někdo o několik gólů výš.
766 tedy vzniklo úplně jinak než jedna dominantní střelecká dynastie
Někteří hráči se vysoko v historické tabulce dostali díky období několika naprosto devastujících sezon. Jágrův součet je výrazně víc postavený na kombinaci vysokého vrcholu a extrémní délky.
První gól NHL vstřelil v roce 1990. Poslední v roce 2017. Hrál za Pittsburgh, Washington, Rangers, Philadelphii, Dallas, Boston, New Jersey, Floridu a Calgary. V základní části absolvoval 1 733 zápasů.
Jeho cesta k 766 proto nevypadá jako několik let s pravidelnými šedesáti góly. Je to spíš dlouhá řada velmi produktivních období, která se natáhla přes různé generace NHL. Dokázal střílet v době Lemieuxe a Gretzkyho, později v éře Crosbyho a Ovečkina a poslední branky dával jako čtyřicátník proti hráčům, kteří byli dětmi v době jeho prvního Stanley Cupu.
A přesně to kariérní tabulka odměňuje.
Může být člověk čtvrtým nejlepším střelcem historie, když nikdy nebyl nejlepší střelec sezony? Samozřejmě
Na první pohled zní Jágrova nula skoro jako díra v životopise. Při bližším pohledu je to spíš jedna z nejlepších ukázek toho, jak odlišné věci sportovní statistiky měří.
Střelecká koruna odpovídá na otázku, kdo byl nejlepší kanonýr během konkrétních několika měsíců. Historická tabulka gólů se ptá, kdo dokázal střeleckou kvalitu opakovat přes celý profesionální život.
Jágr první soutěž nikdy nevyhrál. Ve druhé je i po desetiletích před většinou lidí, kteří ji vyhráli několikrát. Brett Hull získal střelecké prvenství třikrát a skončil na 741 gólech. Phil Esposito ho vyhrál šestkrát a skončil na 717. Marcel Dionne měl jeden střelecký titul a 731 branek. Jágr nemá ani jeden – a přesto je se 766 před nimi všemi.
To není argument, že byl lepší čistý střelec. Je to argument, že jeho kariéra byla zvláštním druhem vytrvalé ofenzivní velikosti. Jaromír Jágr nemá ve vitríně Maurice Richard Trophy. Když se ale otevře historická tabulka NHL, pořád potřebujete přejet jen tři jména, než narazíte na jeho.
A právě proto mu ta chybějící trofej možná paradoxně dělá příběh ještě zajímavější.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL Records – Most Goals, Career [1], NHL.com/cs – Pozoruhodná čísla z Jágrovy úžasné kariéry [2], NHL.com – Jagr facts and figures [3], NHL.com/cs – Jaromír Jágr v číslech [4], NHL.com/cs – Seznam vítězů Art Ross Trophy [5].
