Dne 4. dubna 2004 odehrál obránce Brad Fast svůj první zápas v NHL za Carolina Hurricanes. Dal gól. A už nikdy další zápas NHL neodehrál. Přesto má v historii ligy místo, které mu nikdo nevezme.
Jeho trefa vyrovnala utkání proti Florida Panthers na 6:6. Pětiminutové prodloužení nepřineslo další branku a oba týmy se rozešly s remízou. Byla to poslední remíza v historii NHL.
O sezonu později už takový konec nebyl možný. NHL se rozhodla, že každý zápas musí mít vítěze. Jenže cesta od obyčejné remízy k dnešnímu prodloužení tři na tři a nájezdům zabrala desítky let.
Čtyřicet let NHL remíza vůbec nevadila
NHL prodloužení znala už ve své rané historii. Jenže 21. listopadu 1942 ho během druhé světové války zrušila. Důvod byl velmi praktický: omezení železniční dopravy a potřeba dostat týmy včas na další spoje.
Pravidelná prodloužení se pak nevrátila více než čtyři desetiletí. Pokud byl zápas po šedesáti minutách nerozhodný, byl prostě nerozhodný. Každý tým získal bod. Hotovo.
Dnes to působí skoro nepochopitelně, ale remíza byla po většinu historie NHL naprosto normální součástí tabulky.
V roce 1983 přišla první snaha: dejme jim ještě pět minut
Pro sezonu 1983/84 liga obnovila prodloužení základní části. Pět minut, náhlá smrt, pět hráčů proti pěti. Pokud někdo skóroval, získal vítězství. Pokud ne, zápas skončil remízou jako dřív.
Záměr byl logický: dát týmům ještě jednu příležitost rozhodnout. Jenže během let se ukázal problém. Pět minut hry pět na pět není příliš dlouhá doba a týmy navíc neměly velkou motivaci riskovat. Jeden bod za remízu byl bezpečný. Pokud otevřete hru a inkasujete, přijdete o něj.
Trenér tak mohl velmi snadno dojít k závěru, že je lepší neudělat nic hloupého. NHL chtěla útok, ale systém částečně podporoval opatrnost.
Rok 1999: odebereme jednoho hráče a poraženému necháme bod
Další experiment přišel v sezoně 1999/2000. Prodloužení se změnilo na čtyři proti čtyřem. Méně hráčů znamenalo více prostoru a více prostoru mělo znamenat více šancí.
Současně liga zavedla velmi důležitou novinku: pokud tým prohrál až v prodloužení, získal za to jeden bod. Logika byla opačná než předtím. Už jste měli bod jistý. Tak proč nezkusit zaútočit na druhý?
Fungovalo to částečně. Pořád ale příliš mnoho utkání končilo nerozhodně. A NHL začala řešit otázku, která by ještě několik let předtím zněla skoro ideologicky: musí profesionální ligový zápas vůbec umět skončit remízou?
Brad Fast dal poslední remízový gól
Tady se vracíme k dubnu 2004. Carolina proti Floridě. Fast nastoupil při svém jediném utkání NHL a v čase 17:34 třetí třetiny vyrovnal na 6:6. Prodloužení čtyři na čtyři nic nezměnilo. Zápas skončil.
Na tabuli 6:6.
Ve stejný den skončil remízou také duel New Jersey Devils s Philadelphia Flyers, ale začal o dvě hodiny dřív. Florida s Carolinou tedy drží poslední remízu chronologicky.
Pak přišla výluka a celá sezona 2004/05 se neodehrála. Když se NHL vrátila, byla to v mnoha ohledech jiná liga.
Rok 2005: pokud prodloužení nerozhodne, budou nájezdy
Po výluce NHL provedla rozsáhlý balík změn pravidel. Jednou z nejviditelnějších byl shootout.
Po pěti minutách prodloužení následovala samostatná soutěž střelců proti brankářům. Někdo musel vyhrát. Remízy zmizely.
Fanoušci dostali jasné rozhodnutí a samostatné nájezdy nabízely velmi snadno pochopitelné drama. Puristé je od začátku nenáviděli. Argument je dodnes stejný: proč o týmovém sportu rozhoduje individuální dovednost, která se běžnému průběhu zápasu příliš nepodobá?
Liga měla jiný problém. Shootout fungoval možná až příliš dobře.
NHL zavedla nájezdy. Potom začala hledat způsob, jak se jim vyhnout
V období 2005 až 2015 se prodloužení hrálo čtyři na čtyři. A pokud gól nepadl, šlo se na nájezdy.
Jenže více než polovina zápasů, které překročily šedesát minut, nakonec skutečně shootout potřebovala. NHL později uváděla hodnotu kolem 56 až 57 procent.
Liga přitom preferovala rozhodnutí při skutečné hře. Jak tedy zvýšit pravděpodobnost gólu během pěti minut?
Vzít z ledu další dva hráče.
Tři na tři působilo první rok jako chaos
Od sezony 2015/16 hraje NHL prodloužení základní části tři proti třem.
Na standardním kluzišti tím vzniká obrovské množství prostoru. Jeden špatný pas může vytvořit samostatný únik. Střídání se mění v taktické rozhodnutí. Útočníci, kteří při hře pět na pět bojují přes několik obranných vrstev, mohou najednou rozjet útok přes polovinu prázdného ledu.
První roky proto 3-on-3 působilo téměř jako basketbal na bruslích. Útok, protiútok, další protiútok.
A přesně to NHL chtěla.
Trenéři ale dokázali zkrotit i chaos
Postupně se změnila strategie. Týmy zjistily, že při hře tři na tři je držení puku často cennější než okamžitá střela.
Pokud vystřelíte z horší pozice a soupeř získá puk, tři sekundy nato může jet dva na jednoho proti vaší brance. Proto dnes někdy vidíme něco, co fanoušky vytáčí: tým vjede do útočného pásma, nenajde ideální situaci a s pukem zase vyjede ven. Resetuje útok, drží puk a čeká.
Právě tato taktika vedla NHL v posledních letech k debatám, zda pravidla 3-on-3 ještě mírně neupravit. Základní cíl ale formát splnil.
Nájezdů výrazně ubylo
Před zavedením tří proti třem končilo během prodloužení přibližně 43 procent zápasů, které po základní době neměly vítěze. Po zavedení 3-on-3 se podíl dostal přibližně ke dvěma třetinám.
NHL tedy dosáhla paradoxního výsledku. Nájezdy nezrušila, ale změnila prodloužení tak, aby je potřebovala mnohem méně.
A v play-off nic z toho neplatí
Celá tahle historie se týká základní části.
V play-off NHL remízu rovněž nepřipouští, ale nájezdy ani tři na tři tam neuvidíme. Hraje se klasicky pět proti pěti. Celé dvacetiminutové prodloužení. Pak další. A další. Dokud někdo nedá gól.
Právě proto mohli Detroit Red Wings a Montreal Maroons v roce 1936 hrát 176 minut. A právě proto může podobný maraton teoreticky vzniknout znovu.
NHL tedy dnes používá dva úplně odlišné názory na nerozhodný zápas. V play-off: hrajte hokej, dokud někdo nevyhraje. V základní části: máte maximálně pět minut a pak to vyřešíme jinak.
Remíza zmizela, ale hledání ideálního konce pokračuje
NHL během osmdesáti let vyzkoušela skoro všechno. Žádné prodloužení, pět na pět, čtyři na čtyři, bod za porážku v prodloužení, nájezdy, tři na tři.
A dnes diskutuje, zda by hráčům v prodloužení neměla například omezit možnost s pukem dobrovolně opouštět útočné pásmo.
To není známka toho, že liga neví, co chce. Naopak. Celou dobu chce jednu věc: aby remízový zápas skončil skutečným vítězným momentem – pokud možno při hře a pokud možno dřív, než začne další den.
Brad Fast byl v dubnu 2004 posledním člověkem, který NHL pomohl skončit jinak. Dal jediný gól své kariéry.
A tím zároveň pomohl uzavřít éru, kdy bylo úplně normální odjet domů s výsledkem 6:6.
DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI Z NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL.com – Hurricanes, Panthers played final tie in NHL history [1], NHL.com – NHL general managers discuss, endorse overtime format [2], NHL.com – Overtime approach no longer run-and-gun [3], NHL.com – OT rule changes discussed at GM meetings [4], NHL Records – Historical Rule Changes [5].
