Mondo svou dominancí během posledních let vytvořil téměř samostatnou disciplínu.Jenže během jediného týdne ve Švýcarsku se do jeho prostoru začal tlačit další muž. Emmanouil Karalis.
V Lausanne skočil 6,16. Duplantis musel na 6,21. V Curychu Karalis překonal 6,20. Duplantis odpověděl 6,25. A když se laťka dostala na 6,32 – centimetr nad světový rekord – zůstali pod ní oba.
Karalis zatím Duplantise nedohnal. Ale poprvé se dostal dost vysoko na to, aby začal měnit jeho závody.
Ještě loni byl rozdíl na mistrovství světa třicet centimetrů
Nejlepší ilustrací toho, jak rychle se situace změnila, je Tokio 2025. Duplantis tam vyhrál mistrovství světa výkonem 6,30 a vytvořil tehdejší světový rekord. Karalis získal stříbro. Skočil 6,00.
Rozdíl mezi zlatem a stříbrem tedy činil 30 centimetrů. To není rivalita v běžném významu slova. To je jeden dominantní závodník a zbytek světa.
Jenže Karalis měl už tehdy za sebou výkony naznačující, že šestimetrová hranice pro něj přestává být výjimečnou událostí. A v sezoně 2026 začal přidávat další centimetry. Ještě před Lausanne měl osobní maximum 6,17 a byl druhým mužem historických tabulek za Duplantisem. Pak přišly dva závody, které změnily dynamiku.
Lausanne bylo možná důležitější než Curych
Curyšských 6,20 vypadá na papíře lépe. Z hlediska rivality ale stojí za pozornost už Lausanne. Duplantis tam postupoval soutěží bez jediného nezdaru. Karalis se dostal na 6,16 – a překonal ji.
Švéd tedy musel pokračovat na 6,21, aby závod definitivně rozhodl. World Athletics tehdy označila soutěž za historickou a připomněla, že Karalisových 6,16 byl druhý nejlepší výkon jeho kariéry za tehdejším maximem 6,17.
Tohle je přesně moment, který v předchozích letech často chyběl. Duplantis samozřejmě skákal vysoko. Ale vysoké pokusy byly mnohdy jeho volbou po zajištěném vítězství. Jakmile soupeř zůstane ve hře na 6,16, 6,20 nebo výš, volba se mění v povinnost. Najednou nejde pouze o rekord. Jde o vítězství.
Curych posunul rivalitu ještě o patro výš
O týden později v Curychu se soutěž rozjela od výšek, které by v jiné éře samy stačily na titulky. Oba překonali 6,10. Duplantis potom 6,15. Karalis odpověděl 6,20 a vytvořil řecký rekord. Duplantis šel na 6,25 a zvládl ji prvním pokusem. A tady přichází velmi důležitý detail.
Karalis 6,25 vynechal. Místo pokusu o vyrovnání Duplantise se rozhodl jít rovnou na 6,32. To je závodní strategie, ne exhibice.
Pokud víte, že soupeř má 6,25 a vy chcete vyhrát, nemá smysl pouze vyrovnat jeho výkon, pokud vám pořadí pokusů stejně nepomůže. Potřebujete jít výš.
Karalis se tedy rozhodl zaútočit na světový rekord. Duplantis se přidal. Ani jeden 6,32 nepřekonal. Ale samotný obraz dvou mužů útočících v jednom závodě na světový rekord je pro současnou tyčku něco nového.
Jedenáct centimetrů je pořád obrovský rozdíl
Tady je potřeba zabrzdit. Duplantis drží světový rekord 6,31. Karalis se nyní dostal na 6,20. Jedenáct centimetrů ve skoku o tyči není detail. Navíc Duplantis dokázal extrémní výšky opakovat způsobem, který nikdo jiný neumí. V Tokiu 2025 skočil 6,30. Letos už posunul rekord na 6,31. V Lausanne dal 6,21 a v Curychu 6,25.
Karalis tedy není muž, o kterém můžeme říct, že Duplantise výkonnostně dostihl. Ale nemusí ho dostihnout, aby změnil soutěž. Stačí, když se přiblíží natolik, aby každá chyba favorita měla následky.
Dominantního sportovce nejvíc mění soupeř, kterého nesmí ignorovat
To je na vznikající rivalitě nejzajímavější. Když Duplantis ví, že všichni ostatní skončili na 5,90 nebo 6,00, může si další postup soutěží řídit téměř podle sebe. Může volit výšky s ohledem na rekord. Může šetřit pokusy. Může po zajištění vítězství přepnout do úplně jiného režimu.
Karalis mu tento komfort začíná brát. Ne tím, že by skákal 6,31. Tím, že zůstává v soutěži ještě na 6,16 a 6,20. Každý další centimetr, který Řek přidá, posouvá okamžik, kdy může Duplantis přestat sledovat soupeře a začít sledovat pouze laťku.
Pro tyčku je to možná nejlepší zpráva posledních let
Duplantisova dominance je pro atletiku požehnání. Světové rekordy přitahují pozornost i lidí, kteří skok o tyči běžně nesledují. Zároveň ale dominance vytváří jeden problém. Napětí mizí. Pokud divák očekává, že jeden člověk vyhraje a jedinou otázkou je výška jeho posledního pokusu, soutěž se postupně mění v rekordní show.
Rivalita nabízí něco jiného. Nutí sledovat pořadí pokusů. Rozhodování o vynechaných výškách. Psychologii. Reakci jednoho závodníka na druhého. Lausanne a Curych ukázaly první náznak přesně takového skoku o tyči.
Karalis teď nepotřebuje světový rekord
To může znít paradoxně, ale 6,32 pro něj v tuto chvíli není nejdůležitější číslo. Mnohem zajímavější bude, jestli začne pravidelně překonávat výšky kolem 6,15 až 6,20. Jednorázový výkon vytvoří rekord. Opakovatelnost vytvoří soupeře.
Pokud se Karalis na této úrovni udrží, Duplantis bude muset počítat s tím, že jeho první chyba na vysoké výšce může někoho pustit do vedení. A to je situace, kterou v posledních letech zažíval jen zřídka.
V Curychu nakonec výsledková listina stále vypadala důvěrně známě. Duplantis první. Karalis druhý. Jenže tentokrát byl rozdíl pět centimetrů.
Před necelým rokem na mistrovství světa činil třicet. A když se laťka zvedla na světový rekord, nestál pod ní Mondo sám. To ještě není konec jeho dominance. Možná je to ale začátek něčeho, co jeho dominance dlouho postrádala. Skutečného závodu.
DALŠÍ NOVINKY Z ATLETIKY
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: World Athletics – Dos Santos and Russell break world records in unforgettable Zurich [1], World Athletics – Duplantis clears 6.21m, Karalis 6.16m in historic pole vault contest in Lausanne [2], World Athletics – Duplantis breaks world pole vault record with 6.30m in Tokyo [3]. foto wikimedia commons CC-BY-SA 4.0 [4]
