Slovinec později připustil, že ho situace překvapila. Mas se totiž vrátil poté, co už Pogačar dostal informaci, že má před ostatními náskok. Oba pak společně sjeli do Castellónu a Pogačar vyhrál sprint. Skupina s Primožem Rogličem a Richardem Carapazem přijela o 46 sekund později.
Výsledek tedy vypadá jako další Pogačarův triumf. Z hlediska celkové Vuelty je ale zajímavější otázka, proč byl Mas schopen udělat něco, co se soupeřům favorita tak často nedaří. Nepokusil se jeho útok pouze přežít. Rozhodl se ho zvrátit.
Proti Pogačarovi existuje velmi pohodlná past
Závodit proti Pogačarovi je psychologicky nepříjemné právě proto, že jeho útoky mají za sebou historii. Když zrychlí jezdec, který opakovaně vyhrává horské etapy, jednodenní klasiky i Grand Tours, soupeři vědí, co může následovat. Každý pokus reagovat zároveň nese riziko, že se jezdec dostane přes vlastní limit a místo deseti sekund ztratí minutu.
Vzniká proto obranná logika. Neodpovídat za každou cenu. Jet vlastní tempo. Minimalizovat škodu. Hlídát soupeře kolem sebe.
Pro člověka bojujícího o druhé nebo třetí místo je to často rozumné. Pro člověka, který chce Pogačara porazit, je v tom ale zásadní problém: nechává favorita rozhodovat, kdy závod začne. Mas tentokrát udělal pravý opak.
Čtyři kilometry pod vrcholem se zdálo, že je po závodě
Pogačar nastoupil na El Bartolo čtyři kilometry před vrcholem. O kilometr později už dojel Ramsese Debruyna, posledního přeživšího z úniku, a pokračoval přes šotolinový úsek. Mas jeho první změnu tempa nezachytil. To je podstatné.
Nešlo tedy o situaci, kdy by Španěl seděl Pogačarovi na zadním kole a pouze odmítl odpadnout. Mezera už vznikla. Mas ji musel zavřít. A zvládl to ještě před vrcholem. To mění interpretaci jeho výkonu.
Pogačar nebyl slabý. Sám odjel Rogličovi, Carapazovi, Gallovi a dalším mužům celkového pořadí. Mas byl pouze jediný, kdo dokázal po jeho útoku znovu zrychlit natolik, aby se k němu vrátil.
Proč je předjetí na vrcholu důležitější než samotné dojetí
Kdyby Mas Pogačara dostihl a okamžitě se za něj schoval, mohli bychom celý moment číst jako mimořádně dobrý den jednoho vrchaře. Jenže Mas pokračoval. Na vrchol přejel před Pogačarem.
To samozřejmě není důkaz, že byl v celé etapě silnější. Pogačar jej nakonec porazil ve sprintu a připsal si třetí vítězství během prvních šesti etap – něco, co Vuelta nezažila od Óscara Freireho v roce 2007.
Je to ale informace o Masově ochotě závodit jinak. Když se jezdec vrátí k červenému dresu po jeho útoku, má dvě možnosti. Může být spokojený, že přežil. Nebo může zkusit zjistit, zda favorit za svůj nástup také něco zaplatil. Mas zvolil druhou.
Pogačar má pořád obrovskou výhodu. A to je pro Mase vlastně osvobozující
Po šesté etapě vede Pogačar před Masem o 3:34. Roglič je třetí a ztrácí 4:21. To není těsná Grand Tour.
Mas tedy není člověk, který jedním povedeným útokem obrátil Vueltu. Naopak: jeho ztráta je natolik velká, že může být pro Pogačara v některých situacích snazší nechat ho odjet než reagovat na každý pohyb. Jenže právě velká ztráta může změnit Masovu strategii. Druhé místo se dá bránit. První se musí získat.
Pokud by Mas po zbytek závodu pouze kopíroval Pogačarovo tempo, potřeboval by, aby Slovinec sám zkolaboval. Tři a půl minuty se po deseti nebo patnácti sekundách stahují velmi obtížně.
Jestli chce Vueltu skutečně otevřít, musí vytvářet situace, v nichž Pogačar nebude mít všechno pod kontrolou. El Bartolo bylo první.
Ve sjezdu se ukázala ještě jedna vlastnost favorita
Po vrcholu přišel technický sjezd a Pogačar v jedné z prvních zatáček vyjel mimo silnici. Udržel kolo, vrátil se a společně s Masem pokračoval do cíle. Byl to krátký moment, ale pro celý příběh Vuelty velmi výmluvný.
Pogačar měl náskok v celkovém pořadí. Nemusel riskovat etapové vítězství. Přesto závodil. To je jedna z vlastností, která z něj dělá tak nebezpečného soupeře. Nejede pouze na celkové pořadí; chce vyhrávat závody uvnitř závodu.
Současně je to jedna z mála oblastí, kde může soupeř doufat v příležitost. Favorit, který nikdy nic neriskuje, dává ostatním minimum šancí. Pogačar takový není.
Mas teď musí dokázat, že El Bartolo nebyla výjimka
Dnešní etapa nabízí velmi rychlou odpověď. Peloton čeká 149,8 kilometru z Vall d'Alba na Aramón Valdelinares a první vrcholový dojezd letošního ročníku. Tady už nebude možné schovat výkon do technického sjezdu nebo překvapivého útoku na šotolině. Dlouhé stoupání k cíli ukáže čistší poměr sil. A Mas má před sebou zajímavé rozhodnutí.
Může se vrátit k logice většiny favoritů: držet Pogačarovo kolo co nejdéle a chránit druhé místo. Nebo může přijmout důsledek toho, co sám předvedl na El Bartolo. Zaútočit znovu.
Možná za to zaplatí. Pogačar je pořád jednoznačný favorit a rozdíl mezi nimi je veliký. Ale pokud má tato Vuelta dostat skutečný souboj o vítězství, někdo musí být ochoten prohrát druhé místo při pokusu získat první. Ve čtvrtek se poprvé zdálo, že Mas by tím člověkem mohl být.
DALŠÍ NOVINKY Z CYKLISTIKY
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: La Vuelta – The Pogacar show continues against a resurgent Mas [1], La Vuelta – El Pogacar más voraz suma la tercera en Castelló [2], La Vuelta – Stage 6 rankings [3], La Vuelta – Stage 7, Vall d'Alba > Aramón Valdelinares [4].
