Na jedné straně stálo Colorado, čerstvě přestěhovaná bývalá organizace Quebec Nordiques s Patrickem Royem, Joem Sakicem, Peterem Forsbergem a Claudem Lemieuxem. Na druhé Detroit, mužstvo Steva Yzermana, Sergeje Fjodorova a Nicklase Lidströma, které už patřilo k nejlepším v NHL, ale pořád čekalo na první Stanley Cup od roku 1955.
V květnu 1996 se potkaly ve finále Západní konference. Colorado vedlo sérii 3:2 a v šestém utkání už směřovalo k postupu, když Claude Lemieux zezadu narazil Krise Drapera obličejem do hrazení. Draper utrpěl zlomeninu čelisti, lícní a očnicové kosti, zlomený nos a otřes mozku. Potřeboval operaci a několik týdnů nemohl normálně jíst. Avalanche sérii vyhráli 4:2 a následně získali Stanley Cup.
Detroit ale z Colorada neodjížděl pouze jako vyřazený tým. Odjížděl s účtem, který hodlal jednou vyrovnat.
Nejhorší nebylo jen zranění. Colorado potom zvedlo Stanley Cup
Kdyby po Lemieuxově zákroku následoval konec sezony obou mužstev, možná by vztek časem opadl. Jenže Avalanche pokračovali dál, ve finále smetli Florida Panthers a v první sezoně po přestěhování z Quebecu se stali šampiony NHL.
Hráči Detroitu tak celé léto sledovali, jak mužstvo, které je vyřadilo a jehož hráč poslal Drapera do nemocnice, slaví Stanley Cup. Dino Ciccarelli po sérii otevřeně litoval už samotného faktu, že Lemieuxovi při tradičním podávání rukou pogratuloval.
Z dnešního pohledu je důležité dodat, že tahle kapitola nepatří k minulosti, kterou je potřeba nekriticky romantizovat. NHL devadesátých let tolerovala mnohem širší prostor pro fyzickou odvetu a hráči sami často považovali vyřízení podobného účtu za součást kabinového kodexu. Dnešní disciplinární prostředí by stejné situace posuzovalo jinak.
Právě tehdy ale vznikla logika, která následující zápasy definovala: Detroit už nechtěl Colorado pouze porazit.
Chtěl mu to vrátit.
Deset měsíců se čekalo. Pak přišel 26. březen 1997
Na první pohled je možná překvapivé, že k velké odvetě nedošlo hned. Red Wings a Avalanche se během sezony 1996/97 několikrát potkali a utkání prošla bez exploze, kterou všichni očekávali. Napětí ale nezmizelo.
Dne 26. března 1997 přijelo Colorado do detroitské Joe Louis Areny a zápas, který měl být jedním z dalších střetů dvou favoritů, se změnil v událost, jež dostala vlastní jméno: Fight Night at the Joe.
Celkem došlo k devíti bitkám. Jedna z prvních větších potyček začala mezi Igorem Larionovem a Peterem Forsbergem. Darren McCarty se následně vrhl na Claudea Lemieuxe a odveta za Drapera se stala skutečností. Patrick Roy vyjel z branky, do celé situace se vložil Brendan Shanahan a později se Roy popral s detroitským brankářem Mikem Vernonem.
A aby sportovní scenárista nepůsobil příliš nenápadně, právě McCarty nakonec v prodloužení vstřelil vítězný gól. Detroit vyhrál 6:5. Hráč, který se stal hlavní postavou odvety, rozhodl zápas.
Jeden zápas Detroitu změnil i něco v hlavě
Samotná bitka samozřejmě nevyhrála Red Wings Stanley Cup. Detroit měl mimořádně silný tým už před ní a trenér Scotty Bowman rozhodně nestavěl úspěch na pomstě.
Přesto lidé kolem tehdejšího mužstva později opakovaně popisovali zápas z 26. března jako psychologicky důležitý okamžik. Producent dokumentu ESPN o této rivalitě vystihl Colorado v roce 1996 jako „Goliáše“ a březnový večer jako moment, kdy Detroit zjistil, že jej dokáže porazit za jakéhokoli typu hokeje.
To dává smysl i při pohledu na změny v sestavě.
Red Wings před sezonou přivedli Brendana Shanahana, což jejich mužstvu dodalo kombinaci produktivity a fyzické síly. Draper později popisoval tým roku 1997 jako mužstvo schopné hrát rychlý ofenzivní hokej, ale zároveň přijmout tvrdou fyzickou bitvu, pokud ji soupeř nabídl.
A pak přišel květen. Ve finále Západní konference stál Detroit znovu proti Coloradu. Tentokrát vyhrál 4:2. A následně ve finále smetl Philadelphia Flyers a získal první Stanley Cup po 42 letech.
Jenže tím rivalita teprve začínala
Na běžnou sportovní nenávist by bohatě stačily roky 1996 a 1997. Detroit a Colorado ale měli jednu zásadní vlastnost: oba byli zároveň fantasticky dobří. Proto se nemohli jednoduše obejít.
V roce 1999 vyřadilo Colorado Detroit ve druhém kole 4:2. O rok později to udělalo znovu, tentokrát 4:1. V roce 2002 se oba velikáni potkali ve finále Západní konference ještě jednou a série došla až do sedmého zápasu.
Během období 1996–2002 se utkali v play-off pětkrát.
A během stejného období získaly oba kluby dohromady pět Stanley Cupů: Colorado v letech 1996 a 2001, Detroit v letech 1997, 1998 a 2002.
To je zásadní část příběhu. Nenávist sama o sobě velkou rivalitu nevytvoří. Potřebuje také skutečné sportovní sázky. Detroit a Colorado proti sobě opakovaně hrály o cestu ke Stanley Cupu.
Za Royem, McCartym a Lemieuxem se přitom schovávala absurdní koncentrace talentu
Když se dnes rivalita připomíná prostřednictvím bitek, snadno zapadne, kolik mimořádných hráčů tehdy bylo současně na ledě.
Colorado mělo Joea Sakica, Petera Forsberga, Patricka Roye, Adama Footea a Claudea Lemieuxe. Později přidalo Roba Blakea či Raye Bourquea.
Detroit odpovídal Stevem Yzermanem, Sergejem Fjodorovem, Nicklasem Lidströmem, Shanahanem, Shanem, Draperem a později mužstvem roku 2002 plným budoucích členů Hokejové síně slávy.
Proto měl každý vzájemný duel několik vrstev. Byla tam odveta. Byla tam hrdost. A současně šlo o dva z nejlepších týmů planety.
Poslední velký účet přišel v roce 2002. A skončil 7:0
Finále Západní konference roku 2002 nabídlo možná nejlepší možný závěr hlavní éry rivality. Colorado vedlo v sérii 3:2. Detroit vyhrál šestý zápas a vynutil si sedmý duel doma. Člověk by po předchozích letech čekal další drama až do posledních sekund. Místo toho přišla demolice.
Red Wings v rozhodujícím utkání vedli po první třetině 4:0, Patrick Roy inkasoval šestkrát a byl vystřídán. Detroit vyhrál 7:0, postoupil do finále a následně získal Stanley Cup.
Bylo to skoro symbolické. Rivalita, která začala sérií vyhranou Coloradem, končila velkou sérií ovládnutou Detroitem.
Z jednoho zákroku vzniklo něco většího než osobní spor
Claude Lemieux sám nevytvořil rivalitu Detroitu s Coloradem. Oba týmy už byly na kolizním kurzu, protože bojovaly o stejné místo na vrcholu Západu.
Jeho zákrok na Krise Drapera ale dodal sportovnímu soupeření něco, co se nedá vyrobit tabulkou ani marketingem. Osobní paměť.
Každý další duel od té chvíle nesl minulý zápas s sebou. Každý hit mohl být interpretován jako pokračování starého účtu a každý playoff souboj jako příležitost dokázat nejen to, kdo má lepší mužstvo, ale kdo má navrch v celém jejich konfliktu.
O mnoho let později už bývalí hráči obou týmů dokázali nastoupit do společných veteránských akcí a postavit se vedle sebe na fotografii. NHL při jednom podobném setkání v roce 2016 poznamenala, že taková scéna by ještě během vrcholu rivality byla prakticky nepředstavitelná.
Možná právě to nejlépe ukazuje, jak skutečná tehdy nenávist byla. Colorado a Detroit nepotřebovaly desetiletí, aby vytvořily jednu z nejslavnějších rivalit NHL. Stačil jeden zákrok v květnu 1996. A potom šest let, během nichž se dva nejlepší týmy své doby odmítaly jeden druhému uhnout.
VÍCE Z NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Detroit Red Wings – ESPN's E60 documentary revisits iconic Red Wings and Avalanche rivalry [1], Detroit Red Wings – Back to 1997: Red Wings stymie Legion of Doom to claim the Cup [2], NHL.com – Red Wings deal for Draper in 1993 was memorable heist [3], Detroit Red Wings – Twenty-five moments for 25 years of Hockeytown [4], NHL.com – Top 10 NHL moments at Joe Louis Arena [5], Colorado Avalanche – A Matchup in Motor City [6].
