K tomu přidal rekordních 74 439 odchytaných minut a 28 928 zákroků. Když se podobná čísla seřadí vedle sebe, vypadají jako důsledek mimořádně dlouhé kariéry. Jenže délka kariéry vysvětluje pouze část příběhu.
Brodeur byl více než dvě desetiletí spojen především s New Jersey Devils. Za klub odehrál 1 259 ze svých 1 266 zápasů a získal s ním 688 ze svých 691 vítězství; pouhých posledních sedm utkání kariéry odchytal za St. Louis Blues. S Devils získal Stanley Cup v letech 1995, 2000 a 2003 a čtyřikrát Vezina Trophy. Právě spojení mimořádně stabilního klubu s brankářem, kterého trenéři téměř odmítali sundat z ledu, vytvořilo podmínky, které se dnes opakují stále obtížněji.
Dvanáct sezon přes sedmdesát zápasů
Nejlepší způsob, jak pochopit Brodeurovy rekordy, není začít 691 vítězstvími. Stačí se podívat, kolikrát vůbec dostal možnost o ně hrát.
Brodeur během kariéry odehrál nejméně 70 zápasů v sezoně dvanáctkrát, z toho deset sezon za sebou. Pětkrát se dostal dokonce na 75 utkání nebo více. V ročníku 2006/07 nastoupil do 78 zápasů z 82 a všech 78 také začal. Vychytal 48 vítězství, dvanáct nul a při takové pracovní zátěži stále udržel úspěšnost zákroků 92,2 procenta.
Čtyři zápasy za celou základní část. Přesně tolik večerů tehdy Devils začali s někým jiným v brance.
Dnešní NHL pracuje s elitními gólmany úplně jinak. Ještě v roce 2025 liga při hodnocení brankářských dvojic konstatovala, že éra sedmdesáti zápasů je prakticky pryč: od Cama Talbota v sezoně 2016/17 se žádný brankář na hranici 70 utkání nedostal. Během tří předchozích sezon nastoupilo alespoň do 60 zápasů pouze devět gólmanů a maximum představovalo 64 utkání Connora Hellebuycka.
Rozdíl deseti či patnácti startů za sezonu přitom během dlouhé kariéry vytvoří stovky zápasů, do kterých moderní brankář vůbec nedostane možnost nastoupit.
K překonání 691 výher nestačí být nejlepší. Musíte skoro pořád chytat
Brankář nemůže vítězství vytvářet sám. Potřebuje kvalitní tým, zdraví, dlouhou kariéru a především obrovské množství startů. Brodeur měl všechny čtyři podmínky současně.
New Jersey patřilo po velkou část jeho kariéry k nejstabilnějším organizacím NHL. Devils před ním hráli systém, který dokázal omezovat počet i kvalitu soupeřových šancí, a jejich defenzivní styl se stal natolik charakteristický, že debaty o tom, jak velká část Brodeurových statistik patří jemu a jak velká systému, nikdy úplně nezmizely. Zároveň ale právě on dokázal stejnou práci absolvovat rok po roce, často sedmdesátkrát a více za sezonu.
Brodeur vedl NHL v počtu vítězství v devíti sezonách. Osmkrát získal alespoň 40 výher. V sezoně 2006/07 jich zvládl 48, což byl tehdy nový rekord NHL a později jej vyrovnal Braden Holtby.
Současný elitní brankář tak stojí před matematickým problémem ještě dříve, než začneme řešit jeho schopnosti. Když dostane za sezonu kolem 55 až 60 zápasů místo Brodeurových sedmdesáti či pětasedmdesáti, musí mít mimořádně vysoké procento vítězství a udržet ho velmi dlouho. Každý rok, kdy tým střídá brankáře rovnoměrněji, se rekord vzdaluje o další desítky příležitostí.
Samotný Brodeur ostatně po kariéře přiznával, že moderní organizace své jedničky více chrání. Jako funkcionář Devils už z druhé strany sledoval přesně opačné uvažování, než jaké provázelo jeho vlastní kariéru: když má klub výborného brankáře, nechce ho zbytečně vyčerpat a potřebuje spolehlivou dvojku.
125 nul vyžaduje ještě zvláštnější kombinaci
Možná ještě nedostupněji než 691 vítězství působí Brodeurových 125 čistých kont. Druhý Terry Sawchuk skončil na 103. Už samotný rozdíl dvaadvaceti nul odpovídá velmi dobré několikaleté bilanci současného gólmana.
Nula je přitom statistika, kterou lze plánovat ještě hůř než vítězství. Brankář může být bezchybný 59 minut a jeden odražený puk celý zápis smaže. Potřebuje vlastní výborný výkon, dobře bránící mužstvo a dostatek zápasů, aby podobné večery vůbec mohl hromadit.
Brodeur měl období, kdy se všechny tyto faktory setkávaly opakovaně. Devils hráli defenzivně disciplinovaný hokej a jejich brankář byl mimořádně aktivní i mimo brankoviště. Nešlo jen o člověka, který čekal na střely. Brodeur uměl rozehrávat puk natolik dobře, že dokázal zastavovat útoky ještě předtím, než se proměnily v klasickou střeleckou situaci.
Jeho nuly navíc nebyly jen produktem základní části. V play-off jich vychytal dalších 24, což je dodnes rekord NHL, a při cestě Devils za Stanley Cupem v roce 2003 zaznamenal sedm čistých kont v jediném play-off.
1 266 zápasů může být ze všech rekordů ten nejdůležitější
Vítězství a nuly vypadají atraktivněji, ale klíčem k celému Brodeurovu statistickému impériu je možná číslo 1 266. Nikdo jiný tolik utkání základní části jako brankář neodchytal.
Marc-André Fleury, který kariéru uzavřel jako jeden z největších vytrvalců následující generace, skončil na 1 051 zápasech. To je samo o sobě mimořádné číslo, ale Brodeurovi přesto chybí 215 startů – více než tři současné sezony velmi vytěžovaného gólmana.
A právě tady se změna NHL projevuje nejvíc. Není potřeba čekat, zda přijde talentovanější brankář. Může přijít. Problém je, zda mu jeho klub vůbec dovolí absolvovat podobný počet utkání.
Moderní týmy vědí více o únavě, regeneraci a dopadech extrémní zátěže. Brankář při zápase neodjíždí každých čtyřicet sekund střídat jako útočník. Šedesát minut zůstává v neustálém fyzickém i mentálním napětí a pohyb v těžké výstroji zatěžuje kyčle, kolena a třísla. Současně se zvýšila rychlost hry a organizace mají finanční i sportovní důvod zajistit kvalitní dvojici místo jediné přetěžované jedničky. NHL už před lety upozorňovala, že úspěšné týmy čím dál častěji rozdělují práci a šetří startera pro play-off.
Brodeur nebyl jen produktem jiné doby
Bylo by ovšem příliš snadné dojít k závěru, že stačilo hrát v devadesátých a nultých letech a rekordy přišly samy. Nepřišly.
Patrick Roy odchytal 1 029 zápasů, Roberto Luongo 1 044 a Marc-André Fleury 1 051. Všichni měli mimořádně dlouhé kariéry. Přesto žádný nedosáhl ani na Brodeurův počet utkání, ani na jeho počet vítězství nebo čistých kont.
Brodeur kombinoval odolnost s výjimečnou konzistencí. Dokázal být dostupný téměř každý večer, udržovat výkonnost po dvě desetiletí a zároveň chytat v mužstvu, které pravidelně vyhrávalo. Když New Jersey získalo v roce 2003 jeho třetí Stanley Cup, měl za sebou 73 zápasů základní části a potom přidal dalších 24 v play-off. To znamená 97 soutěžních utkání v jedné sezoně.
Dnes by trenérský štáb při podobném pracovním plánu pravděpodobně začal brankáře šetřit dávno před dubnem.
Rekord může být nedosažitelný, i když jednou přijde lepší brankář
Právě to dělá Brodeurův případ tak zajímavým. Sportovní rekord obvykle čeká na člověka, který bude rychlejší, silnější nebo talentovanější. Tady nemusí stačit ani to.
Budoucí gólman může mít lepší úspěšnost zákroků. Může získat více Vezinových trofejí nebo být dominantnější v play-off. Přesto nemusí dostat dost zápasů, aby mohl útočit na 1 266 startů, 691 vítězství a 125 nul.
Brodeurovy rekordy tak chrání zvláštní kombinace jeho vlastní velikosti a vývoje sportu, který následoval po něm. NHL se naučila zacházet s brankáři opatrněji právě v době, kdy jeden z nich ukázal, co může vzniknout, když mimořádného gólmana necháte chytat skoro pořád.
Proto mohou jeho čísla přežít celé generace. Ne proto, že už nikdy nepřijde někdo dost dobrý.
Ale proto, že už možná nikdy nepřijde klub ochotný nechat ho odchytat tolik zápasů jako Martina Brodeura.
DALŠÍ LEGENDY A HRÁČI NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL.com – Martin Brodeur: 100 Greatest NHL Players [1], NHL.com – Hall of Fame Buzz: Brodeur doubtful his 78-game season will be eclipsed [2], NHL.com – Brodeur inspired by family, motivated by setbacks on way to Hall of Fame [3], NHL.com – Super 16: Best goalie tandems in NHL ranked to celebrate Goalie Week [4], NHL.com – Ideal workload for starting goalie on playoff-bound teams [5], NHL Records – Most Wins, Career [6], NHL Records – Most Shutouts, Career [7], NHL Records – Most Shots Against, Career [8], FOTO WIKIMEDIA COMMONS CC BY-SA 3.0 [9]
