Druhý Dale Hunter skončil na 3 565 minutách, Tie Domi na 3 515. Williams tedy nevyhrál tuto poněkud zvláštní disciplínu těsně. Vytvořil rekord, který už skoro čtyři desetiletí nikdo nepřekonal.
Jen jedna věc je potřeba opravit hned na začátku. Williams nestrávil skutečných 66 hodin zadkem na trestné lavici. Trestné minuty jsou statistickým součtem udělených trestů, takže zahrnují i osobní a další disciplinární tresty, které hráč nemusí fyzicky celé odsedět. Přesně ten princip, kvůli kterému může Randy Holt nasbírat 67 trestných minut během jedné dvacetiminutové třetiny, platí i tady.
To ovšem Williamsův rekord nedělá méně absurdním. Naopak. NHL eviduje během jeho kariéry v základní části 1 155 jednotlivých trestů. V průměru připadá na jeho jeden zápas více než čtyři trestné minuty. A kdybychom přidali také play-off, dostaneme 4 426 trestných minut ve 1 045 utkáních. Statisticky tedy skoro 74 hodin trestu.
Tiger nebyl člověk, kterého trenér poslal na led jen někoho zmlátit
Tady začíná být Williamsův příběh zajímavější než samotné číslo. Když dnes slyšíme o rekordmanovi NHL v trestných minutách, snadno si představíme klasického „goona“ – hráče, jehož jediným úkolem bylo chránit hvězdy, vyprovokovat bitku a pokud možno do pěti minut zase zmizet z ledu.
Williams byl tvrdý hráč a rvačky byly zásadní součástí jeho pověsti. Jenže uměl také docela slušně hrát hokej.
V 962 zápasech základní části nastřílel 241 gólů, přidal 272 asistencí a skončil na 513 bodech. Jeho nejpozoruhodnější sezonou byl ročník 1980/81 ve Vancouveru. Williams tehdy dal 35 gólů, získal 62 bodů – a současně nasbíral 343 trestných minut. V jednom člověku se tak potkal hráč schopný nastřílet třicet pět branek s mužem, který strávil statisticky skoro šest hodin sezony v trestech.
To je kombinace, kterou je dnes těžké hledat. Williams nebyl na ledě jen proto, aby soupeři věděli, že se nemají dotýkat jeho spoluhráčů. Dokázal dát gól, hrát přesilovku, vytvářet body a současně dělat přesně tu špinavou práci, kterou tehdejší NHL považovala za legitimní součást sestavy.
A nebyl to jeden šílený rok. Williams během kariéry překonal hranici 300 trestných minut v sezoně hned několikrát. V sezoně 1977/78 jich měl v Torontu 351, ve Vancouveru následně 343 a 341, v Los Angeles ještě v ročníku 1986/87 nasbíral 358. Pro srovnání: absolutní rekord jediné sezony drží Dave Schultz z Philadelphie se 472 trestnými minutami v ročníku 1974/75.
Když měl každý tým někoho, kdo se měl postarat o pořádek po svém
Williamsova kariéra od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let zasáhla období, kdy fyzická síla fungovala jako mnohem důležitější součást týmové strategie. Nešlo jen o to, že se tehdy hráči častěji prali. Některé týmy vědomě stavěly sestavy tak, aby soupeř věděl, že každý tvrdý zákrok na hvězdu může mít odpověď.
Philadelphia Flyers získali v letech 1974 a 1975 Stanley Cupy s mužstvem přezdívaným Broad Street Bullies. Dave Schultz nebyl jejich největší hokejovou hvězdou, ale jeho 472 trestných minut v sezoně 1974/75 výborně ukazuje, jakou hodnotu tehdy mohla mít schopnost protivníka zastrašit. A pozdější NHL vyprodukovala celou řadu hráčů, jejichž jména dodnes dominují historické tabulce trestů: Dale Hunter, Tie Domi, Marty McSorley, Bob Probert, Rob Ray nebo Chris Nilan.
Role takzvaného enforcera měla jednoduchou logiku. Pokud soupeř věděl, že za nebezpečný zákrok na nejlepšího střelce pravděpodobně přijde fyzická odpověď, mohl si některé věci rozmyslet. A pokud začal zápas soupeři přerůstat přes hlavu, tvrdý hráč mohl změnit atmosféru jediným střetem nebo bitkou.
Z dnešního pohledu to může znít zvláštně, ale NHL tehdy fyzickou agresivitu nejen tolerovala. Do určité míry byla součástí nepsané struktury hry.
Samotná NHL postupně začala tenhle svět rozebírat
Změna nepřišla jedním zákazem bitek. NHL se omezování excesů pokoušela postupně. Už pro sezonu 1971/72 zavedla automatický trest do konce zápasu pro třetího hráče, který se připojí k probíhající potyčce. Od sezony 1976/77 byl speciálně trestán hráč označený za iniciátora bitky. Další změny v následujících desetiletích zpřísňovaly disciplinární následky a moderní pravidla dnes k pětiminutovému trestu za bitku přidávají iniciátorovi další menší trest a osobní desetiminutový trest; v některých situacích přichází rovnou vyloučení či následná suspendace.
Bitky tedy z NHL nezmizely. Zmizela ale velká část ekonomiky hry, která umožňovala držet v sestavě hráče téměř výhradně kvůli nim. Dnešní hokej je rychlejší, trenéři potřebují čtyři použitelné formace a každý hráč spotřebovává část omezeného prostoru pod platovým stropem. Specialista, který neumí přispět při samotné hře, je proto pro mužstvo mnohem větším luxusem než před čtyřiceti lety.
Právě Williams je přitom zajímavou přechodovou postavou, protože se do jednoduchého obrazu rváče nevejde. Mohl mít stovky trestných minut a zároveň dát dvacet nebo třicet gólů. V sezoně 1981/82 navíc s Vancouverem došel až do finále Stanley Cupu. Během sedmnácti zápasů play-off měl deset bodů – a 116 trestných minut. Islanders tehdy Vancouver ve finále smetli 4:0, ale Williams se stal součástí první canucké generace, která se vůbec o Stanley Cup utkala.
3 971 minut možná nikdo nepřekoná právě proto, že už by je nikdo nepotřeboval
U většiny sportovních rekordů se ptáme, jestli se narodí ještě lepší hráč. U Williamsových 3 971 minut je otázka jiná: existuje ještě vůbec prostředí, ve kterém by někdo podobný rekord mohl vytvořit?
Dale Hunter odehrál o 445 zápasů více než Williams, a přesto za ním v trestných minutách zaostal o více než čtyři stovky. Další velcí rváči devadesátých let také nedosáhli na jeho číslo. A čím dál se NHL posouvá směrem k rychlosti, technice a univerzálnosti, tím méně pravděpodobné je, že nějaký současný teenager dostane během kariéry prostor nasbírat několik tisíc trestných minut.
Proto je Williamsův rekord něčím jiným než Gretzkyho asistencemi nebo Ovečkinovými góly. Tam stále hledáme člověka, který bude dostatečně geniální a vydrží dostatečně dlouho.
U 3 971 trestných minut možná čekáme na hráče, pro kterého už moderní NHL nemá pracovní místo.
A právě proto těch více než 66 statistických hodin nevypovídá jen o Daveu „Tigeru“ Williamsovi. Vypovídá o celém sportu, který se za několik desetiletí změnil mnohem víc, než je na první pohled vidět.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL Records – Most Penalty Minutes, Career [1], NHL Records – Most Penalty Minutes, Career Including Playoffs [2], NHL Records – Most Penalty Minutes, Season [3], NHL Records – Historical Rule Changes [4], NHL.com – Department of Player Safety FAQs [5], Hockey-Reference – Tiger Williams career statistics [6], NHL Records – 1981/82 Playoff Results [7].
