Je v tom obdivuhodná trpělivost i nepříjemná otázka. Zidane čekal na Francii tak dlouho, až se z jeho vysněného angažmá stal důkazní proces. Musí ukázat nejen to, že si tuto práci přál, ale také to, že během čekání nepřišel o kontakt s fotbalem, který se dál vyvíjel bez něj.
Real Madrid mu vytvořil pověst, kterou už nelze pouze připomínat
Zidanův trenérský životopis patří mezi nejzvláštnější v moderním fotbale. V lednu 2016 převzal Real Madrid bez dlouhé předchozí kariéry na nejvyšší úrovni a následně jako první trenér vyhrál třikrát po sobě Ligu mistrů. Po krátkém odchodu se vrátil a přidal další španělský titul.
Část kritiky jeho úspěchy dlouhodobě zjednodušovala na tvrzení, že měl nejlepší hráče. Jenže hvězdy nejsou samořiditelné. Real potřeboval rozdělit role mezi Cristiana Ronalda, Garetha Balea, Karima Benzemu, Isca a mimořádně silnou zálohu. Zidane dokázal přesvědčit slavné hráče, aby přijali rotaci, změny postavení i rozhodnutí, která se jim nemusela líbit.
Jeho největší silou nebyla taktická výstřednost. Byla jí schopnost odstranit z mužstva zbytečný chaos. Real pod ním věděl, kdo rozhoduje, komu patří kritické chvíle a proč má každý hráč svou roli.
Tato kvalita nezestárla. Francouzská reprezentace bude opět plná fotbalistů, kteří přicházejí z největších klubů a jsou zvyklí na významné postavení. Zidane jim nebude muset dokazovat, že rozumí tlaku velkého zápasu.
To ale neznamená, že může v roce 2026 jednoduše otevřít starý madridský sešit.
Fotbal během pěti let nezůstal stát
Když Zidane v květnu 2021 naposledy opouštěl Real, současná generace francouzské reprezentace byla v jiné fázi kariéry. Michael Olise ještě nehrál za Bayern, Désiré Doué byl teenagerem a Kylian Mbappé nebyl kapitánem národního týmu ani ústřední postavou Realu Madrid.
Změnili se hráči, ale také způsob, jakým nejlepší mužstva napadají, rozehrávají a chrání se proti protiútokům. Týmy stále přesněji organizují presink, krajní obránci se přesouvají do středu hřiště a trenérské štáby pracují s podrobnějšími daty i specializovanými standardními situacemi.
Zidane nemusel během pauzy každý den řešit únavu hráčů, připravovat nedělní ligový zápas ani hledat náhradu za zraněného obránce. Pět let nebyl vystaven provozu, v němž se trenérské návyky průběžně testují a opravují.
To je legitimní riziko. Fotbal se nečekáním nezapomíná, ale trenér může ztratit rychlost, s níž rozpoznává problémy a převádí je do konkrétního řešení.
Reprezentace může být pro Zidana paradoxně vhodnější než klub
Dlouhá absence by byla větším varováním, kdyby Zidane přebíral klub, který potřebuje každodenní rekonstrukci. Reprezentační fotbal po něm nebude chtít, aby během několika týdnů naučil mužstvo desítky rozehrávkových variant.
Bude muset vybrat správné hráče, určit několik srozumitelných principů a vytvořit prostředí, v němž budou schopni rychle fungovat společně. Právě zjednodušování složitých vztahů bylo v Madridu jeho předností.
Zidane navíc nepřichází po klubovém vyhoření ani po sérii porážek. Měl čas sledovat reprezentaci, přemýšlet o jejím složení a připravovat se na chvíli, o níž dlouho věděl, že může přijít. Pauza mu mohla uchovat energii, kterou trenéři po letech nepřetržité práce často ztrácejí.
Ani tato výhoda však není automatická. Sledovat tým z tribuny není totéž jako rozhodovat, komu oznámíte vyřazení z nominace, jak vyřešíte nespokojenou hvězdu nebo co změníte během dvaceti minut mezi koncem zápasu a prvním rozborem.
Jméno otevře dveře, výsledky rozhodnou, zda zůstanou otevřené
Při prvním srazu bude Zidane jednou z největších osobností v místnosti. To mu poskytne okamžitý respekt a prostor, který nový trenér obvykle získává až výsledky.
Tento náskok však postupně zmizí. Jakmile Francie odehraje několik zápasů, přestane se hodnotit Zidanova hráčská minulost a začne se posuzovat, zda mužstvo chápe jeho záměr. Po prvním velkém turnaji už nebude důležité, jak dlouho na práci čekal, ale co během svého čekání připravil.
Zidane si vybral jednu konkrétní lavičku a kvůli ní odmítl všechny ostatní. Vypadá to jako důkaz oddanosti. Teprve následující roky ukážou, zda to zároveň nebyla bezpečnější varianta než přijmout klub, každý týden znovu riskovat vlastní pověst a dokazovat, že madridské úspěchy nebyly neopakovatelným spojením správného muže, správné kabiny a správné doby.
Francouzská reprezentace mu splnila sen. Od této chvíle už samotné čekání žádnou hodnotu nemá.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Zdroje: Fédération Française de Football | Cadena SER | Reuters | IMAGO
