Právě proto na něj čeká práce, která může být těžší než obyčejná obnova. Od nového trenéra se neočekává, že Francii vrátí mezi elitu. Očekává se, že konečně ukáže, proč by se jí měla elita bát.
Francouzská federace jmenovala Zidana na čtyři roky, tedy až do mistrovství světa 2030. Funkce se oficiálně ujme 1. srpna a první reprezentační sraz povede v září v Lize národů. Po čtrnácti letech vystřídá Didiera Deschampse, muže, který vyhrál mistrovství světa, postoupil do dalšího světového finále a dokázal dlouhodobě udržet pod kontrolou kabinu plnou velkých jmen.
Zidane proto nenastupuje po neúspěšném trenérovi. Nastupuje po trenérovi, jehož největší přednost se postupem času stala také největším omezením francouzského týmu.
Deschamps nechal Zidanovi vítězný tým, ne spálenou zemi
Didier Deschamps postavil svou reprezentační éru na jednoduchém principu: velké turnaje nevyhrává mužstvo, které nejčastěji baví, ale mužstvo, které nejlépe přežívá vlastní slabší chvíle. Francie pod ním dokázala ustát tlak, přečkat pasáže bez kontroly míče a rozhodnout zápas několika útoky, standardní situací nebo individuální akcí.
Nebyl to zbabělý fotbal. Byl to fotbal založený na nedůvěře k tomu, že zápas lze ovládat celých devadesát minut. Deschamps věděl, že hráči jako Kylian Mbappé nepotřebují deset příležitostí, a proto neměl potřebu riskovat jen kvůli tomu, aby Francie působila dominantněji.
Tento přístup přinesl výsledky, které bude Zidane jen obtížně překonávat. Současně však vytvořil otázku, která byla s každou novou ofenzivní hvězdou hlasitější: musí mužstvo s takovou kvalitou opravdu hrát tak opatrně?
Francie dnes může postavit vedle Mbappého Ousmaneho Dembélého, Michaela Oliseho, Désirého Douého, Bradleyho Barcolu a další hráče schopné vytvářet převahu v soubojích jeden na jednoho. Nejde pouze o rychlostní útočníky čekající na prostor. Olise umí řídit hru mezi liniemi, Doué dokáže postupovat s míčem přes přehuštěný střed a Dembélé může rozvrátit obranu pohybem z křídla i ze středu.
Pokud takový tým znovu stráví většinu velkého zápasu čekáním na jediný Mbappého únik, nebude to možné vydávat pouze za rozumnou opatrnost. Bude to promarněná výhoda.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Svoboda neznamená, že si každý bude dělat, co chce
Zidane při svém představení naznačil, že jeho fotbal ovlivnilo dlouhé působení ve Španělsku a že jej jako někdejšího ofenzivního záložníka přirozeně přitahuje hra směřující ke gólům. To zní přesně jako zpráva, kterou chtěla část francouzských fanoušků po závěru Deschampsovy éry slyšet.
Jenže nejjednodušší část Zidanovy práce bude říct talentovaným hráčům, aby hráli odvážněji. Mnohem složitější bude určit, kde jejich svoboda končí.
Mbappé se přirozeně pohybuje směrem z levé strany do středu a nechce trávit zápas hlubokým bráněním u postranní čáry. Doué si hledá podobné prostory, Olise potřebuje míč v pravém meziprostoru a Dembélé bývá nejsilnější, když se nemusí držet jediné výchozí pozice. Každý z nich může dostat volnost. Nemohou ji však dostat všichni současně bez toho, aby někdo vyvažoval jejich pohyb a chránil mužstvo po ztrátě.
Francie se nesmí změnit ze sevřeného Deschampsova týmu v soubor hvězd, které se pohybují podle vlastního instinktu a čekají, až jim záložníci doručí míč. Osvobození ofenzivy bude fungovat pouze tehdy, pokud Zidane současně přesně rozdělí odpovědnost.
Někdo musí držet šířku. Někdo musí napadat stopery. Někdo musí obsadit prostor před vápnem ve chvíli, kdy Mbappé opustí svou pozici. A především musí být jasné, co se stane bezprostředně po ztrátě míče.
Zidanova autorita mu koupí čas, nikoli řešení
Zidane měl v Realu Madrid mimořádnou schopnost pracovat s hráči, kteří už nepotřebovali učit základní fotbalové principy. Cristiano Ronaldo, Sergio Ramos, Luka Modrić nebo Toni Kroos nepotřebovali trenéra, který jim každé ráno vysvětlí, jak mají kopnout do míče. Potřebovali člověka, který určí hierarchii, udrží kabinu pohromadě a ve správnou chvíli zvolí řešení přijatelné pro nejlepší hráče.
To je pro Francii důležitá kvalifikace. Reprezentační trenér nemá měsíce každodenní práce, během nichž by budoval složité automatismy. Dostane několik tréninků a následně musí postavit tým schopný zvládnout soutěžní zápas. V takovém prostředí má důvěra kabiny obrovskou cenu.
Zidane ji dostane předem. Mbappé ani další hvězdy nebudou při prvním srazu zkoumat, zda před nimi stojí trenér s dostatečným životopisem. Tři vítězství v Lize mistrů v řadě a jeho postavení ve francouzském fotbale tuto debatu ukončí dříve, než začne.
Autorita ale nevyřeší postavení Mbappého, nepřidělí Olisemu správný prostor a nevytvoří záložní rovnováhu. Zidane dostane díky svému jménu klid na startu. Následně bude muset ukázat, že za klidem existuje konkrétní plán.
Francie už se nemůže spokojit s tím, že přežije velký zápas
Deschamps po sobě zanechal tým zvyklý na pozdní fáze velkých turnajů. To je dar, který nový trenér ocení ve chvíli, kdy přijde první vyřazovací zápas. Hráči vědí, jak vypadá tlak světového šampionátu, a jejich sebevědomí nestojí na naději, že jednou mohou něco vyhrát.
Zidane ale musí k této odolnosti přidat schopnost vytvářet vlastní podmínky zápasu. Francie nemůže proti každému rovnocennému soupeři čekat, zda se objeví prostor pro Mbappého, ani spoléhat na to, že individuální kvalita napraví nedostatek kolektivního pohybu.
Jeho úkolem není zničit Deschampsův odkaz. Právě naopak. Musí zachovat soutěžní tvrdost, disciplínu a schopnost zvládat kritické chvíle, ale současně odstranit pocit, že francouzští útočníci jsou neustále menší než jejich skutečný potenciál.
Francie od Zidana nechce revoluci kvůli revoluci. Chce tým, který se nebude stydět za svou sílu. Mužstvo, které nebude pouze obtížné porazit, ale také nepříjemné potkat.
Zidane na tuto práci čekal několik let. Teď musí dokázat, že vysněná lavička nebyla jen symbolem jeho minulosti, nýbrž místem, odkud dokáže dát tvar budoucnosti francouzského fotbalu.
VÍCE NOVINEK Z FOTBALU
Zdroje: Fédération Française de Football | Le Monde | Reuters | IMAGO
