Jenže čím více velkých evropských spojenců šéf FIFA ztrácí, tím jasněji se ukazuje paradox jeho moci. Ještě na konci června měla Francie jasno. Gianni Infantino byl jediným oznámeným kandidátem na další období v čele FIFA a Francouzská fotbalová federace jeho kandidaturu podporovala.
O necelé tři měsíce později z té podpory nezbylo nic.
Výkonný výbor FFF ve čtvrtek jednomyslně rozhodl, že Infantina ve volbě prezidenta FIFA v březnu 2027 nepodpoří. Prezident federace Philippe Diallo své rozhodnutí neobaloval do diplomatických formulací. Důvěra v šéfa světového fotbalu se podle něj rozpadla a představa Francie o řízení světového fotbalu už neodpovídá tomu, jak FIFA pod Infantinem funguje.
Pro prezidenta FIFA je to další významná ztráta. Francie se přidala například k Anglii a Itálii, Belgie před několika dny podmínila případnou podporu uspokojivými odpověďmi na kauzu Folarina Baloguna a skupina Infantinových evropských odpůrců je stále viditelnější.
Jenže právě tady začíná mnohem zajímavější část příběhu. Podle zdrojů Reuters totiž Infantino navzdory ztrátě několika velkých evropských spojenců stále pravděpodobně disponuje dostatečnou podporou, aby volbu přežil.
Jeho odpůrci tak řeší problém, který na první pohled působí absurdně: čím hlasitější je odpor proti šéfovi FIFA, tím jasněji se ukazuje, jak těžké může být ho skutečně sesadit.
Francie neodchází kvůli jednomu výroku. Důvěru zničil způsob řízení FIFA
Hlavním spouštěčem současné revolty se stal projekt FIFA Forward Enterprise. Infantino chtěl otevřít soukromým investorům přibližně dvacetiprocentní podíl ve společnosti spojené s komerčními právy největších soutěží FIFA včetně mistrovství světa.
Plán měl přivést miliardy dolarů nového kapitálu a podle jeho zastánců ještě více peněz přerozdělit mezi národní federace. Problém nebyl pouze v samotném nápadu. UEFA, asijská AFC a CONCACAF tvrdily, že tak zásadní změna vznikala bez dostatečné konzultace s lidmi, kteří mají světový fotbal společně řídit. Odpor postupně zesílil natolik, že FIFA projekt na konci července stáhla.
Politická škoda už ale zůstala. Následovala kritika způsobu rozhodování, odchody a spory uvnitř FIFA, požadavky na nezávislé přezkoumání projektu a nakonec také postupné odebírání podpory Infantinově další kandidatuře.
Francie nyní přesně tento argument převzala. Diallo neřekl, že FFF změnila názor na jeden investiční projekt. Mluvil o ztrátě důvěry ve způsob, jakým je světový fotbal řízen.
To je pro Infantina podstatně nepříjemnější. Projekt lze stáhnout. Ztracená důvěra se hlasováním představenstva opravit nedá.
Belgie ukázala jiný problém. Výsledek je ale stejný
Francouzský obrat navíc přichází pouhé tři dny poté, co jsme sledovali podobný pohyb v Belgii. Tam byl bezprostřední příběh jiný. Belgická federace požadovala vysvětlení případu Folarina Baloguna, jehož automatický trest po červené kartě na mistrovství světa byl po odvolání podmíněně pozastaven. Americký útočník tak mohl nastoupit právě proti Belgii.
Celou kauzu ještě zkomplikovalo zjištění, že americký prezident Donald Trump předtím osobně požádal Infantina, aby se případem zabýval.
Neexistuje důkaz, že Trumpův zásah změnil rozhodnutí disciplinárního orgánu. Belgii ale vadil způsob, jakým FIFA celý proces vysvětlovala, a nedostatek odpovědí na otázky kolem transparentnosti.
RBFA proto oznámila, že Infantina nepodpoří, pokud uspokojivé vysvětlení nedostane. Francie teď do stejné debaty vstupuje z druhé strany. Balogun není hlavním problémem. Je jím Forward Enterprise a způsob řízení organizace.
Různé kauzy tak začínají vést ke stejnému výsledku. Národní federace, které ještě před několika měsíci považovaly další Infantinovo období za samozřejmost, si začínají klást otázku, zda mu chtějí dát další hlas.
Jenže Francie má pořád jen jeden hlas
Tady končí logika, kterou známe z klubového fotbalu. Francie je mistr světa, má jednu z nejbohatších ligových ekonomik, obrovskou hráčskou základnu a patří k politicky nejsilnějším zemím evropského fotbalu. Pokud by šlo o vyjednávání televizních práv nebo podobu Champions League, její postavení by bylo mimořádné.
V prezidentské volbě FIFA ale její hlas nemá větší cenu než hlas malé národní asociace.
FIFA má 211 členských federací a samotný Infantino dlouhodobě zdůrazňuje princip, že všech 211 má uvnitř organizace stejné postavení. Právě na tomto modelu postavil velkou část své politické síly. A není to náhoda.
Za deset let jeho prezidentství šly prostřednictvím rozvojových programů FIFA miliardy dolarů do infrastruktury, akademií, soutěží a projektů v zemích, jejichž domácí fotbal nedokáže podobné investice financovat sám.
Pro Francii nebo Anglii nejsou tyto peníze existenční. Pro mnoho menších federací mohou být zásadní. Když pak přijde volba prezidenta, velikost stadionů ani počet televizních diváků hlasovací lístek nezvětší. Právě proto může Infantino přijít o Paříž, Londýn nebo Řím a přesto neztratit Curych.
Afrika, Jižní Amerika a část menších federací mu pořád drží záda
Reuters nyní s odvoláním na zdroje z fotbalového prostředí uvádí, že Infantino má stále silnou podporu v Africe, Jižní Americe a Oceánii i mezi řadou menších národních asociací. CAF a CONMEBOL za ním během současné krize veřejně stály. Podporu mu vyjádřila také skupina arabských federací včetně Kataru, Egypta a Maroka.
Právě Maroko přitom nebude v březnu příštího roku jen dalším hlasujícím. Volba se uskuteční 18. března 2027 na kongresu FIFA v Rabatu. To neznamená, že je výsledek rozhodnutý. Do hlasování zbývá více než půl roku a současná situace se může ještě výrazně změnit.
Ukazuje to ale, proč jednoduché počítání evropských odpadlíků nestačí. Pokud Infantino ztratí deset známých federací a současně si udrží desítky menších členů napříč několika konfederacemi, fotografie politické krize může vypadat mnohem dramatičtěji než samotná volební matematika.
Odpůrci mají ještě větší problém: pořád nemají člověka, který by ho porazil
K porážce úřadujícího prezidenta nestačí vědět, koho nechcete. Musíte najít někoho, koho chcete místo něj. A tady se současná opozice zatím zasekává.
Uzávěrka kandidatur je 18. listopadu. Reuters uvádí, že mezi možnými jmény se objevovali prezident Paris Saint-Germain Nasser Al-Khelaifi nebo šéf CONCACAF Victor Montagliani, oba ale možnost kandidatury odmítli.
Do boje nechce ani prezident UEFA Aleksander Čeferin. Infantino tak několik měsíců před volbou čelí možná největší politické vzpouře svého desetiletého prezidentství, ale stále nemá před sebou protivníka, kolem kterého by se odpůrci dokázali sjednotit. To je obrovská výhoda.
Odmítnout Infantina je snadné. Přesvědčit federace z Afriky, Asie, Karibiku, Oceánie nebo Jižní Ameriky, že konkrétní náhradník bude pro jejich fotbal výhodnější, už podstatně méně.
Možná už nejde o to Infantina porazit. Ale o to, kolik moci mu nechat
Právě proto se podle Reuters uvnitř opozice začíná měnit strategie. Pokud nebude realistické Infantina ve volbách sesadit, cílem se může stát něco jiného: změnit způsob fungování FIFA tak, aby prezident nemohl podobně zásadní projekty prosazovat bez silnější kontroly ostatních orgánů.
Debatují se větší požadavky na transparentnost, jasnější kontrola strategických rozhodnutí nebo přerozdělení části pravomocí, které jsou dnes soustředěné kolem prezidenta.
To je možná největší posun celé kauzy. Ještě v létě se mluvilo o rezignaci, bojkotu soutěží a dokonce o možném hlasování o nedůvěře. Teď někteří Infantinovi odpůrci připouštějí scénář, v němž prezident přežije.
Boj by se pak přesunul od otázky, kdo sedí v jeho kanceláři, k otázce, co všechno smí člověk v této kanceláři rozhodnout.
Francie je velká ztráta. Teprve teď ale vidíme, jak velkou síť si Infantino vybudoval
Infantino oznámil další kandidaturu už v květnu na kongresu FIFA ve Vancouveru. Tehdy děkoval 211 národním asociacím za deset let podpory. O několik měsíců později už část z nich děkovat nechce. Francie je zatím jedním z nejvýraznějších jmen. Ještě na konci června stála za ním. Dnes její výkonný výbor jednomyslně říká ne.
Pokud by se prezidentská volba FIFA rozhodovala podle politické váhy zemí, televizních trhů nebo fotbalové historie, byl by to pro Infantina mimořádně nebezpečný signál.
Jenže FIFA funguje jinak.
Za deset let si její prezident vytvořil vztahy s federacemi po celém světě a velkou část svého programu postavil právě na tom, že malý člen FIFA má mít stejnou pozornost jako fotbalová velmoc.
V dobrých časech to byla jeho politická filozofie. V březnu 2027 se z toho může stát jeho nejúčinnější obranný val. Francie se od něj odvrátila. Belgie mu vyhrožuje stejným krokem. Další evropské svazy už podporu stáhly a jeho způsob řízení FIFA zpochybňují celé konfederace.
Přesto dnes není nejzajímavější otázkou, kolik dalších zemí řekne Infantinovi ne. Je jí otázka, kolik hlasů může ztratit – a pořád vyhrát.
VÍC O KAUZE INFANTINO
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – French Football Federation withdraws support for FIFA president Infantino [1], Reuters – Infantino can rely on enough votes to survive, opponents rethink strategy, sources say [2], Reuters – Belgium withholds support for Infantino over Balogun red-card row [3], Reuters – Qatar, Morocco among six Arab federations backing FIFA's Infantino [4], FIFA – FIFA President Gianni Infantino tells 76th FIFA Congress he will stand for re-election in 2027 [5].
