Jenže Infantino mezitím změnil způsob, jakým celý konflikt vysvětluje. Už nemluví hlavně o nepovedeném obchodu. Tvrdí, že FIFA musí bránit chudší fotbalové země před těmi bohatými. A právě taková strategie může být v organizaci, kde má Anglie stejně hlasů jako Malawi, mnohem účinnější, než se z Evropy zdá.
Když jsme se příběhu Gianniho Infantina věnovali naposledy, hlavní otázkou bylo, zda dokáže po kolapsu svého investičního projektu obnovit důvěru uvnitř FIFA. Odpověď zatím zní spíše ne. Jeho kritici už otevřeně diskutují o hlasování o nedůvěře, šest severských fotbalových svazů společně požaduje jeho rezignaci a šéf UEFA Aleksander Čeferin očekává, že pokud Infantino skutečně půjde do prezidentských voleb v březnu 2027, objeví se proti němu protikandidát.
Přesto by bylo předčasné psát politický nekrolog. Infantino totiž pochopil věc, kterou jeho odpůrci dobře znají také: prezidenta FIFA nevolí evropské ligy, bývalí hráči ani nejsledovanější kluby světa. Volí ho národní fotbalové asociace. Všechny. A každý člen FIFA má na kongresu právě jeden hlas.
Právě tam začíná Infantinova skutečná obrana.
Problém za 4,2 miliardy přeložil do jazyka, který menší federace dobře znají
Původní spor byl poměrně konkrétní. Infantino chtěl vytvořit novou komerční entitu spravující práva k mistrovství světa a dalším soutěžím FIFA a dvacetiprocentní podíl nabídnout soukromým investorům. Projekt měl podle Reuters přinést zhruba 4,2 miliardy dolarů a jednotlivým členským asociacím mohl v některých scénářích přinést až 40 milionů dolarů.
Pro UEFA, AFC a CONCACAF ale problém nebyl pouze v číslech. Kritizovaly způsob přípravy projektu, nedostatečné konzultace, transparentnost i samotnou představu, že by externí investor získal vlastnický podíl v entitě kontrolující komerční práva ke korunovačnímu klenotu světového fotbalu. FIFA plán nakonec stáhla, ale tím spor neskončil.
Infantino teď nabízí úplně jiný výklad toho, co se vlastně stalo.
Během návštěvy Caribbean Football Union v Dominikánské republice začal zdůrazňovat rozdíl mezi velkými a finančně slabšími fotbalovými zeměmi. Úkolem FIFA je podle něj zmenšovat propast mezi těmi, které mají dostatek peněz, a „všemi ostatními“. Současně naznačil, že některé bohaté federace nejenže další prostředky nepotřebují, ale nechtějí ani to, aby ostatní rostly.
To už není technická obhajoba jednoho finančního projektu. To je volební příběh.
A politicky velmi dobře použitelný.
Infantino přijel tam, kam ho šéf CONCACAF žádal, aby nejezdil
Snad nejzajímavější moment celé strategie se odehrál právě v Dominikánské republice. Prezident CONCACAF Victor Montagliani požádal Infantina, aby na mládežnický turnaj Caribbean Football Union nepřijížděl. Argumentoval tím, že v době krize kolem vedení FIFA jeho návštěva zastíní samotný turnaj.
Infantino přijel stejně.
A ocitl se téměř v dokonale připravené kulise pro vlastní argument. Turnaj hráčů do 14 let se konal také díky penězům z rozvojových programů FIFA. Prezident světového fotbalu tak nemusel menším asociacím vysvětlovat význam přerozdělování prostředků abstraktně. Mohl ukázat na hřiště, děti a turnaj a říct: právě na tohle ty peníze jdou.
A ještě důležitější je, komu to říkal. Caribbean Football Union patří pod CONCACAF, jehož vedení se proti Infantinovi postavilo. To ale neznamená, že každý jednotlivý člen konfederace automaticky hlasuje stejně jako její prezident.
Právě tady se spor může začít štěpit podél úplně jiných linií, než ukazují společná prohlášení velkých regionálních organizací.
Infantino nepotřebuje přesvědčit Montaglianiho. Potřebuje přesvědčit dostatečný počet asociací pod ním.
Ve FIFA není jeden evropský hlas dražší než jeden africký
Tahle vlastnost FIFA bývá zdrojem kritiky, ale zároveň patří k samotným základům její politické struktury. Na prezidentských volbách nemá německý nebo anglický svaz více hlasů proto, že reprezentuje obrovský fotbalový trh. Nemá větší váhu kvůli televizním právům, počtu profesionálních klubů ani miliardám generovaným domácí ligou.
Jeden člen, jeden hlas.
A právě tím se vysvětluje, proč může být evropský pohled na sílu Infantinovy opozice zavádějící.
UEFA má 55 členských asociací. FIFA jich má 211. Afrika sama má 54 členů a prezident CAF Patrice Motsepe už veřejně uvedl, že Infantino má podporu africké konfederace. Na jeho stranu se nyní postavil také prezident kamerunského svazu Samuel Eto'o, podle kterého je současná vlna kritiky spojená především s blížícími se volbami. Eto'o zároveň tvrdí, že Infantino otevřel příležitosti zemím, které je dříve neměly.
Podporu si Infantino udržuje také v CONMEBOL a veřejně se za něj postavila část arabských federací. Šest z nich, včetně Kataru a Maroka, ho podpořilo ještě v průběhu srpnové krize.
To neznamená, že všichni Afričané, Jihoameričané nebo menší členové FIFA budou hlasovat jako blok. Znamená to ale, že skutečná volební mapa vypadá podstatně složitěji než seznam institucí, které proti Infantinovi vydaly ostré komuniké.
Jenže příběh „bohatí proti chudým“ má jednu velkou díru
Infantinova obrana je chytrá právě proto, že se opírá o reálný problém světového fotbalu. Rozdíl mezi možnostmi anglického, německého nebo francouzského svazu a asociací v části Afriky, Karibiku či Oceánie skutečně existuje. Rozvojové peníze FIFA mohou v některých zemích znamenat rozdíl mezi fungující mládežnickou strukturou a téměř žádnou.
Jenže tvrzení, že proti jeho plánu stojí jednoduše bohatí, kteří nechtějí financovat ostatní, nevydrží pohled na mapu opozice.
Čeferin právě upozornil, že proti prodeji podílu nebyly pouze Anglie nebo Německo. Odmítly ho také San Marino, Kypr nebo Lichtenštejnsko, tedy asociace, které opravdu nelze označit za ekonomické giganty světového fotbalu. Celá AFC navíc stojí společně s UEFA a CONCACAF na straně kritiků, přestože zastupuje obrovské množství zemí s velmi rozdílnými finančními možnostmi.
A právě tady se vede skutečný ideový spor.
Infantino tvrdí, že FIFA potřebuje generovat více peněz, protože je musí dostat do míst, kam by jinak nepřišly. Jeho odpůrci namítají, že otázka není, zda podporovat chudší federace, ale zda kvůli tomu musí být komerční kontrola nad nejcennějšími soutěžemi otevřena soukromému kapitálu a zda tak zásadní krok může prezident připravovat způsobem, který část vlastního vedení považovala za netransparentní.
Obě věci nejsou totéž.
A přesně jejich spojení je jádrem Infantinovy obrany.
Hlasování o nedůvěře může jeho odpůrcům pomoci. Nebo ho udělat silnějším
Situace už je natolik vážná, že UEFA, AFC a CONCACAF podle zdrojů Reuters zvažují mimořádný kongres a hlasování o nedůvěře. FIFA nic podobného ve své 122leté historii podle Reuters nezažila a její stanovy ani přesně nestanovují proceduru, podle níž by samotné hlasování o nedůvěře prezidenta automaticky zbavilo funkce.
Mimořádný kongres lze nicméně vynutit. Pokud o něj písemně požádá alespoň pětina ze 211 členských asociací, tedy minimálně 43 svazů, FIFA ho musí svolat do tří měsíců. Na kongresu má potom každá přítomná asociace jeden hlas.
Pro opozici je to zároveň lákavé i nebezpečné.
Pokud by dokázala ukázat, že Infantino většinovou podporu skutečně ztratil, jeho pozice před březnovými volbami by byla mimořádně obtížná. Jestliže by ale vyvolala historické hlasování a prezident ho přežil, dostal by do ruky téměř ideální argument: celé týdny se tvrdilo, že světový fotbal jeho vedení odmítá, a když měli všichni skutečně hlasovat, většina zůstala s ním.
Právě proto část jeho odpůrců podle Reuters váhá. Neúspěšný pokus svrhnout Infantina by totiž nemusel být prvním krokem k jeho konci. Klidně by se mohl stát začátkem jeho volební kampaně.
Opozice zatím ví lépe, koho nechce, než koho chce
Existuje ještě jeden problém. Infantino má jméno, strukturu, vztahy s jednotlivými svazy a už oznámil kandidaturu na další období do roku 2031. Jeho odpůrci mají rostoucí seznam výhrad, ale zatím nemají veřejně známého člověka, který by proti němu kandidoval.
Čeferin vlastní kandidaturu odmítl. Současně však řekl, že pokud Infantino do březnových voleb půjde, očekává protikandidáta. Dánský svaz už rovněž oznámil, že chce pomoci najít věrohodnou alternativu. Uzávěrka nominací je 18. listopadu, takže času není neomezeně.
To je ve fotbalové politice podstatnější, než může působit. Hlas proti Infantinovi a hlas pro konkrétního člověka nejsou automaticky totéž.
Federace může být naštvaná na způsob, jakým byl připraven investiční plán. Může požadovat lepší kontrolu prezidenta. Může chtít nezávislé vyšetřování. Ale až přijde volební lístek, bude zároveň porovnávat člověka, kterého deset let zná, s konkrétní alternativou a tím, co jí nabízí.
Pokud žádná přesvědčivá alternativa nevznikne, Infantino může přežít i velmi hlubokou krizi důvěry.
Vyhazov Lamoura udělal z obchodního sporu také otázku způsobu vlády
Opozici však postupně přibývají argumenty, které už přímo nesouvisejí s původním návrhem. Velkou roli sehrál odchod provozního ředitele FIFA Kevina Lamoura, jenž plán soukromé investice veřejně kritizoval a tvrdil, že zaměstnanci byli při jeho přípravě klamáni.
Po Lamourově odchodu stáhl podporu Infantinovi i viceprezident FIFA Sándor Csányi. Právě tento krok označil za „poslední kapku“ a spojil ho s vážnými pochybnostmi o profesionálním úsudku, etice a vedení organizace. Podporu Infantinově kandidatuře stáhly rovněž další jednotlivé federace a šest severských asociací už společně požaduje nejen jeho odchod, ale také nezávislé vyšetření celé kauzy a prověrku systému řízení FIFA.
Tím se pro prezidenta situace komplikuje. Dokud se debata týkala jediného finančního návrhu, mohl tvrdit, že udělal chybu, plán stáhl a organizace pokračuje dál. Jakmile se ale začne diskutovat o způsobu zacházení s kritikou uvnitř FIFA, transparentnosti rozhodování a kontrole prezidentské moci, je mnohem těžší uzavřít celou věc jednou omluvou.
Proto jsou příští týdny důležité i pro jeho odpůrce. Potřebují dokázat, že nejde pouze o odmítnutý obchod, ale o širší systémový problém.
Infantino se naopak potřebuje postarat, aby celý spor vypadal přesně opačně: jako mocenský útok několika bohatých center na prezidenta, který rozděluje peníze po celém světě.
Infantino možná ztratil místnost. Ještě ale nemusí ztratit hlasování
Z evropského pohledu dnes může Infantinova pozice působit téměř neudržitelně. Proti němu stojí UEFA, AFC, CONCACAF, několik národních federací, část funkcionářů FIFA a stále hlasitější požadavky na změnu vedení. Dokonce se diskutuje o mechanismu, který měl ještě před měsícem v dějinách FIFA prakticky nevídanou podobu.
Jenže volby prezidenta FIFA nejsou referendum evropského fotbalu.
Jsou součtem 211 jednotlivých rozhodnutí.
Infantino proto nepotřebuje přesvědčit svět, že jeho investiční plán byl dobrý. Ten už sám stáhl. Potřebuje přesvědčit dostatečný počet lidí, že právě on jim během posledních deseti let přinesl peníze, turnaje a možnosti, které předtím neměli – a že ti, kdo ho chtějí odstranit, jim nedokážou nabídnout totéž.
Proto jsou jeho slova o „velkých zemích a všech ostatních“ mnohem důležitější než další omluva za neúspěšný obchod. Ukazují, jak hodlá příštích sedm měsíců bojovat.
A jeho odpůrci mají před sebou těžší úkol než pouze dokázat, že Infantino udělal chybu. Musí vytvořit většinu v systému, jehož politickou logiku současný prezident deset let velmi dobře využívá.
V březnu 2027 se tak nemusí rozhodovat jen o tom, zda fotbal Infantinovi odpustil. Může se rozhodovat o tom, která část světového fotbalu vlastně dokáže ve FIFA sestavit většinu.
VÍCE KE KAUZE INFANTINO
NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Regional powerhouses weigh no-confidence vote in bid to oust Infantino, sources say [1], Reuters – Embattled Infantino says FIFA must close financial gap between 'big countries' and 'others' [2], Reuters – UEFA's Ceferin rules out running for FIFA presidency, Infantino makes pitch to poorer associations [3], Reuters – Nordic nations say they have lost confidence in Infantino and FIFA governance [4], Reuters – Cameroon federation chief Eto'o backs FIFA's Infantino [5], Reuters – Infantino loses more support as FIFA official says COO dismissal was 'final straw' [6].
