Ještě před několika týdny se největší problém Gianniho Infantina dal popsat jednoduše: přibývali lidé, kteří ho nechtěli znovu volit. To je pro politika nepříjemné, ale zároveň úplně normální. Prezident FIFA měl před sebou volby v březnu 2027, jeho odpůrci mohli najít protikandidáta, sesbírat hlasy a pokusit se ho porazit standardním způsobem.
Teď se ale část světového fotbalu začíná ptát na něco podstatně radikálnějšího. Podle Reuters diskutují UEFA, Asijská fotbalová konfederace AFC a CONCACAF o možnosti vyvolat hlasování o nedůvěře ještě před příští prezidentskou volbou. A právě tady se ukazuje, jak neobvyklá současná krize je. FIFA má detailní pravidla pro volbu prezidenta, svolání kongresu i jeho případné zastoupení. Nemá ale samostatný, jasně definovaný mechanismus, který by se jmenoval „hlasování o nedůvěře prezidentovi“.
Opozice tedy možná poprvé stojí před situací, kdy nestačí mít politickou vůli Infantina odstranit.
Musí současně zjistit, jak to právně udělat.
První překážka není tak vysoká: stačí 43 zemí
Stanovy FIFA umožňují svolání mimořádného kongresu, pokud o něj písemně požádá nejméně pětina členských asociací. FIFA má 211 členů, takže hranice je 43 zemí. Po obdržení žádosti musí být mimořádný kongres svolán do tří měsíců a jeho agenda se už následně nesmí měnit.
Na papíře to pro Infantinovy odpůrce nevypadá těžce. UEFA má 55 členských asociací, AFC 47 a CONCACAF dalších 41. Pokud by se jen část této potenciální koalice skutečně podepsala, hranici 43 lze překročit.
Jenže právě tady už naše předchozí sledování kauzy ukázalo důležitou věc: konfederace není jeden hlasovací blok.
Když vedení AFC kritizovalo Infantina, Katar se proti tomuto postupu ostře ozval. Další asijské země prezidenta FIFA dál podporují. Podobné rozdíly mohou existovat i jinde. Součet členských zemí UEFA, AFC a CONCACAF proto nevytváří automaticky 136 hlasů proti Infantinovi.
A už vůbec nevytváří 136 podpisů pod žádostí o jeho odstranění.
Svolat kongres je navíc jednodušší než vědět, co na něm přesně odhlasovat
Tady začíná skutečná právní zvláštnost.
Reuters prošel mechanismus FIFA a upozornil, že stanovy neříkají, jaká konkrétní většina je potřeba právě pro hlasování o nedůvěře prezidentovi. Obecné ustanovení říká, že pokud stanovy neurčí jinak, pro rozhodnutí stačí prostá většina platných hlasů, tedy více než 50 procent. Jenže „no-confidence vote“ proti prezidentovi jako samostatnou proceduru text explicitně neupravuje.
Jinými slovy, opozice má v ruce pravidlo, jak svolat místnost.
Méně jasné je pravidlo, jak v ní prezidenta zbavit funkce.
To je přesně ten typ institucionálního problému, který se téměř nikdy neukáže, dokud ho někdo skutečně nepotřebuje řešit.
FIFA totiž po většinu své historie fungovala s představou, že prezident buď dokončí mandát, rezignuje, nebo je poražen v příští volbě. Formální parlamentní mechanismus pravidelného hlasování o důvěře do jejího modelu zabudovaný není.
FIFA nikdy takový okamžik skutečně nezažila
Podle Reuters neexistuje záznam o tom, že by kongres FIFA někdy formálně hlasoval o nedůvěře úřadujícímu prezidentovi. Nejblíž byla organizace v letech 2001 a 2002, kdy se část evropského fotbalu pokoušela dostat pod tlak Seppa Blattera během krize spojené mimo jiné s kolapsem marketingové společnosti ISL a otázkami kolem řízení FIFA.
Tehdejší prezident UEFA Lennart Johansson veřejně možnost hlasování o nedůvěře otevřel. K formálnímu hlasování ale nakonec nedošlo a Blatter přežil. Podobná debata se vrátila o rok později, opět bez skutečného kongresového hlasování o odvolání prezidenta.
Infantino tedy nestojí před něčím, co FIFA řeší jednou za několik let.
Pokud by opozice skutečně proces dotáhla do kongresu, organizace by vstupovala na území, kde nemá vlastní precedens.
A právě to může hrát ve prospěch prezidenta i jeho odpůrců.
Infantino může tvrdit, že jedinou čistou cestou jsou volby
FIFA už během současné krize vydala prohlášení, v němž zdůraznila, že prezident byl demokraticky zvolen členskými asociacemi a že nebude podporovat žádný proces kolem prezidentské volby, který by odporoval stanovám a zavedenému systému governance. Současnou kritiku zároveň popsala jako koordinovanou snahu prezidenta podkopat mimo standardní demokratické mechanismy.
To je pro Infantina politicky velmi použitelná obrana.
Nemusí přesvědčovat veřejnost, že všechny jeho kroky byly správné. Stačí přesvědčit dostatečný počet asociací, že jeho odstranění pomocí procedury, kterou stanovy výslovně nepopsaly, je nebezpečný precedent.
Opozice bude argumentovat přesným opakem: kongres je nejvyšší orgán FIFA, obecná pravidla pro jeho rozhodování existují a prezident nemůže být prakticky neodvolatelný jen proto, že zakladatelé stanov nepředpokládali takto hlubokou krizi.
A z politického konfliktu se velmi rychle stane konflikt výkladový.
Pokud by přesto skončil, přichází další paradox: Salman
Stanovy mají odpověď alespoň na otázku, kdo by prezidentovy povinnosti převzal, pokud by Infantino nemohl funkci vykonávat. Do příštího kongresu by jeho pravomoci převzal nejdéle sloužící viceprezident.
Tím je v současnosti Sheikh Salman bin Ebrahim Al Khalifa, prezident AFC.
To je téměř dokonale ironické.
Právě AFC patří mezi tři konfederace, které jsou podle Reuters zapojené do debaty o možném odstranění Infantina. Zároveň však Salman nemá ani uvnitř Asie automaticky jednotnou podporu. Katar vedení AFC za jeho postup proti Infantinovi veřejně kritizoval a další země v regionu stále prezidenta FIFA podporují.
Člověk, který by teoreticky mohl dočasně převzít vedení FIFA, tedy pochází z konfederace, jejíž vlastní jednotu celý konflikt zpochybnil.
To není právě recept na okamžité uklidnění organizace.
A pořád chybí ještě nejdůležitější věc: kdo místo Infantina?
Dánsko v pátek přidalo svůj hlas k asociacím, které současného prezidenta v roce 2027 nepodpoří, a otevřeně vyzvalo k nalezení věrohodné alternativy. Jenže právě slovo nalezení je podstatné. Žádný protikandidát zatím kandidaturu neoznámil. Termín pro nominace je podle Reuters 18. listopadu.
To je dlouhodobě největší slabina celé anti-infantinovské koalice.
Vědět, koho nechcete, je politicky jednoduché.
Najít člověka, kterému svěříte FIFA a který dokáže získat podporu Evropy, části Asie, Severní a Střední Ameriky a současně přitáhnout dost hlasů z Afriky a Jižní Ameriky, je úplně jiná disciplína.
Navíc případné předčasné odstranění Infantina by tuto otázku nevyřešilo. Pouze by ji urychlilo.
Právě proto bude 43 podpisů mnohem důležitějších než sto ostrých prohlášení
V posledních týdnech přibývá federací, funkcionářů a organizací, které Infantina kritizují. Politicky je to významné, ale skutečný přechod do další fáze přijde až ve chvíli, kdy někdo položí na stůl formální žádost o mimořádný kongres a pod ní bude dostatek konkrétních členských asociací.
Do té doby je hlasování o nedůvěře možnost.
Od 43 podpisů by se stalo procesem.
A přesně tím se současná krize liší od mnoha předchozích konfliktů kolem FIFA. Prezident organizace vždy čelil kritice, podezřením nebo odporu některých částí fotbalového světa. Tentokrát se tři velké konfederace podle Reuters baví o tom, zda lze mandát vůbec ukončit ještě před další volbou.
Pokud se rozhodnou, že ano, narazí na organizaci, která má velmi přesná pravidla pro to, jak prezidenta zvolit, ale překvapivě málo explicitní návod na to, jak se ho zbavit.
A možná právě to bude nejsilnější zkouška systému, který Gianni Infantino deset let řídil.
Ne jestli dokáže získat další většinu.
Ale jestli FIFA vůbec dokáže bez improvizace rozhodnout, co se má stát ve chvíli, kdy většina řekne, že už ho nechce.
VÍCE O KAUZE INFANTINO
NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – How would a vote of no confidence work to oust FIFA president Infantino? [1], Reuters – Danish FA calls for FIFA presidential alternative as Infantino support wanes [2], FIFA – FIFA Statement [3], FIFA – FIFA Council [4], FIFA – FIFA Statutes [5].
