Když UEFA, AFC a CONCACAF v posledních týdnech společně zaútočily na Gianniho Infantina, bylo jednoduché představit si konflikt jako bitvu prezidenta FIFA proti okolnímu fotbalovému světu. Evropské svazy zpochybňovaly jeho vedení, některé národní federace začaly stahovat podporu a protivníci dokonce připravovali vlastní představu o tom, jak by měla světová fotbalová správa fungovat.
Infantino proti nim pořád mohl použít argument, který mu slouží dlouhé roky: konfederace nejsou totéž co 211 jednotlivých členů FIFA a prezident se volí právě jejich hlasy.
Příběh Kevina Lamoura je jiný. Lamour nebyl prezidentem nepřátelské konfederace ani aktivistou stojícím před branami FIFA. Do vrcholného vedení organizace nastoupil v listopadu 2024 a ještě mnohem dříve patřil k vnitřnímu kruhu, který v roce 2016 pomáhal Infantinovi získat prezidentský úřad.
V červenci pak veřejně prohlásil, že zaměstnanci FIFA byli při přípravě kontroverzního prodeje části komerčních práv klamáni, a projekt označil za iniciativu jediného člověka. Dne 17. srpna FIFA oznámila, že její pracovní vztah s provozním ředitelem skončil, aniž uvedla důvod.
To neznamená, že Infantino ztratil kontrolu nad FIFA. Znamená to ale něco, co pro jeho moc může být postupně nebezpečnější než další rozhořčený dopis z Evropy: nesouhlas už není jen vnější. Začal být vidět přímo mezi lidmi, kteří systém kolem současného prezidenta pomáhali budovat.
Lamour není obyčejný kritik, kterého Infantino nikdy nepotřeboval
Právě minulost francouzsko-švýcarského funkcionáře dává jeho odchodu jinou váhu. Lamour nebyl k Infantinovi od počátku opoziční postavou. Reuters uvádí, že byl součástí úzkého kruhu, který podporoval jeho volební kampaň v roce 2016. O osm let později se dostal do seniorního vedení FIFA jako chief operating officer.
Když tedy právě takový člověk veřejně prohlásí, že organizace přestává sloužit fotbalu a začíná sloužit osobním zájmům svého prezidenta, nejde jen o další politický útok. Přichází od někoho, kdo dobře zná vnitřní fungování systému a svého času pomáhal současného prezidenta k moci dostat.
Lamourova kritika směřovala k projektu FIFA Forward Enterprise. FIFA chtěla vytvořit komerční společnost v hodnotě zhruba 20 miliard dolarů, která by spravovala práva spojená s mistrovstvím světa a dalšími soutěžemi, a prodat až dvacetiprocentní podíl soukromým investorům. Transakce měla přinést přibližně 4,2 miliardy dolarů. Po masivním odporu byl plán stažen.
Lamour ale neútočil primárně na cenu. Napadl způsob, jakým rozhodnutí vznikalo. A pro organizaci, jejíž současné vedení přišlo k moci po korupčním kolapsu Blatterovy éry právě se slibem větší transparentnosti, je to podstatně citlivější problém.
Cordeiro odešel. Lamour zůstat chtěl. A právě v tom je rozdíl
Ještě před Lamourem se proti projektu postavil Carlos Cordeiro, další vysoký Infantinův poradce. Označil plán za špatný obchod pro fotbal a rezignoval. Infantino následně návrh stáhl.
Na první pohled jsou oba příběhy podobné: významný člověk zevnitř FIFA nesouhlasil a odešel. Jenže politicky jsou velmi odlišné.
Cordeiro se rozhodl odejít sám. Lamour po své kritice naopak dával najevo, že rezignovat nehodlá, přestože věděl, že svými výroky ohrožuje vlastní pozici. FIFA následně pouze oznámila ukončení pracovního vztahu a odmítla okolnosti dále komentovat. Média včetně Guardianu jeho konec popsala jako propuštění.
Tahle nuance je důležitá, protože vytváří úplně jinou otázku pro ostatní zaměstnance FIFA. Co se stane člověku, který veřejně řekne, že vedení postupovalo špatně?
Právě tuto otázku už začali klást lidé mimo FIFA
Human Rights Watch, Sport & Rights Alliance a odborová organizace Building and Wood Workers International reagovaly na Lamourův konec mimořádně ostře. Neřešily jen samotnou obchodní transakci. Upozorňovaly na to, jaký signál může odchod vysoce postaveného kritika vyslat ostatním lidem uvnitř organizace.
Sport & Rights Alliance jej popsala jako důkaz hlubšího problému v organizační kultuře FIFA a varovala, že zaměstnanci mohou získat pocit, že nesouhlas se ve vrcholném vedení netoleruje.
Samozřejmě je potřeba držet jednu brzdu: tohle je interpretace lidskoprávních organizací, nikoli prokázaný motiv rozhodnutí FIFA. Sama federace důvod ukončení spolupráce neuvedla.
Jenže politický dopad vzniká i bez přiznaného motivu.
Pokud vysoký funkcionář veřejně obviní prezidentův projekt z netransparentnosti a o několik týdnů později ve FIFA skončí, jeho kolegové nemusí čekat na oficiální vysvětlení, aby si vytvořili vlastní závěr.
A právě tím se problém může přesunout z veřejné reputace k praktickému fungování organizace.
Infantino byl dlouho nejsilnější právě proto, že měl instituci pod kontrolou
FIFA není parlamentní demokracie. Prezident nepotřebuje každý týden vyjednávat důvěru s opozicí. Jeho síla vzniká kombinací podpory členských asociací, kontroly agendy, obrovských distribuovaných finančních prostředků a profesionálního aparátu, který politická rozhodnutí převádí do fungování každodenní organizace.
Proto není vnitřní jednota kosmetická záležitost. Prezident může mít spor s UEFA a organizace přesto funguje. Může přijít o hlas Skotska a dál připravovat turnaje. Může čelit ostré kritice médií a pořád mít dostatečnou volební podporu.
Mnohem obtížnější situace nastane, pokud se spor přesune mezi lidi, kteří mají připravovat jeho projekty, obhajovat je navenek a převádět politické zadání do provozu. Lamour sám samozřejmě FIFA nerozloží. Jeden provozní ředitel není instituce.
Ale ve spojení s Cordeirovým odchodem začíná vznikat vzorec, který už nelze jednoduše označit za konflikt Infantina s tradičními nepřáteli.
A do toho přichází mnohem nepříjemnější otázka: smí vůbec znovu kandidovat?
Zatímco se FIFA zabývá odchodem lidí z nejvyššího vedení, FairSquare otevřel druhý problém přímo u základů Infantinovy další kandidatury. Organizace požádala Governance, Audit and Compliance Committee FIFA, aby současného prezidenta označil za nezpůsobilého kandidovat v březnu 2027, protože podle ní už naplnil maximální povolený počet tří funkčních období.
Spor se točí kolem prvních tří let Infantinovy vlády.
Infantino byl poprvé zvolen v únoru 2016 po rezignaci Seppa Blattera a poté zvítězil bez protikandidáta v letech 2019 a 2023. V roce 2022 Rada FIFA jednomyslně rozhodla, že období 2016 až 2019 se do limitu nezapočítává, protože Infantino pouze dokončil přerušený mandát svého předchůdce. Podle této interpretace tedy může kandidovat ještě na období 2027–2031.
FairSquare namítá, že takový výklad odporuje stanovám i samotnému smyslu reformy přijaté po Blatterově éře. K podání pomáhal bývalý předseda nezávislého Governance and Review Committee FIFA Miguel Maduro, který připomíná, že limit funkčních období měl být právě pojistkou proti přílišné koncentraci prezidentské moci.
Tady je důležité nepřeskočit několik kroků: nejde o rozhodnutí, že Infantino kandidovat nesmí. Je to formální požadavek, aby příslušný orgán FIFA jeho způsobilost přezkoumal. FIFA svou interpretaci z roku 2022 považuje za platnou a Infantino už v dubnu veřejně oznámil, že se o mandát 2027–2031 ucházet bude. Volba se má konat 18. března 2027 v Maroku.
Právě spojení obou problémů je pro Infantina horší než každý zvlášť
Kdyby šlo pouze o Lamoura, prezident by mohl tvrdit, že personální změny jsou běžnou součástí vedení velké organizace.
Kdyby šlo pouze o otázku funkčních období, mohl by odkázat na rozhodnutí Rady FIFA z roku 2022.
Kdyby šlo jen o UEFA, mohl by připomenout, že Evropa není celý svět a že například africká a jihoamerická konfederace ho stále podporují.
Jenže tyto věci se nyní vrství. Konfederace zpochybňují jeho způsob vedení. Některé národní svazy mu odmítají hlas. Lidé z jeho vlastního vedení odcházejí po sporu o zásadní projekt. A současně se začíná zpochybňovat samotná právní konstrukce, na jejímž základě chce kandidovat ještě jednou.
Žádný z těchto problémů sám o sobě prezidenta FIFA neodstraňuje. Dohromady ale mění charakter jeho boje.
Před pár týdny šlo hlavně o hlasy. Teď jde také o legitimitu systému
V našich předchozích textech jsme opakovaně naráželi na jednu důležitou věc: Infantinovi odpůrci nemohou jednoduše sečíst všechny členy UEFA, AFC a CONCACAF a prohlásit, že mají většinu. Katar velmi rychle ukázal, že národní asociace nemusí poslouchat svou konfederaci, a prezident FIFA má pořád silnou podporu v jiných částech světa.
Tenhle volební problém nezmizel. Jen k němu přibyl druhý.
I prezident, který nakonec sežene dost hlasů, potřebuje přesvědčit světový fotbal, že organizace, kterou vede, má pravidla platná pro všechny – včetně vlastního prezidenta – a že lidé uvnitř ní mohou upozornit na chybu, aniž se tím automaticky stávají nepřáteli systému.
Právě proto je Lamourův konec důležitější než další jedna federace, která oznámí, koho v roce 2027 nebude volit.
Největší nebezpečí pro silného prezidenta někdy nepřichází od opozice
Gianni Infantino se během deseti let v čele FIFA naučil přežívat veřejné kontroverze velmi dobře. V dubnu ještě na kongresu ve Vancouveru oznamoval svou kandidaturu na další období jako muž, jehož znovuzvolení působilo téměř samozřejmě.
O čtyři měsíce později vypadá mapa úplně jinak.
To neznamená, že v březnu prohraje. Je stále možné, že rozdílné zájmy jednotlivých federací rozloží jeho opozici a Infantino seženě potřebné hlasy.
Jenže prezidentská moc ve FIFA nikdy nestála pouze na volebním dni.
Stála také na dojmu, že centrum organizace drží pohromadě a prezident přesně ví, kam ji vede.
Carlos Cordeiro odešel, protože s jeho projektem nesouhlasil. Kevin Lamour, člověk z kruhu, který mu kdysi pomáhal moc získat, po veřejném obvinění vedení z klamání zaměstnanců ve FIFA rovněž skončil. A nad další kandidaturou současně visí otázka, zda výklad limitu prezidentských období odpovídá reformě, která měla právě podobnou koncentraci moci brzdit.
Infantino může dál vyhrát volby.
Mnohem nepříjemnější otázka ale začíná znít jinak: kolik lidí, kteří mají jeho FIFA skutečně řídit, ještě věří tomu, jak ji řídí on?
CO SE DĚJE VE FIFA KAUZE INFANTINO
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Senior FIFA official Lamour exits after Infantino criticism [1], Reuters – Rights groups accuse FIFA of silencing dissent after COO Lamour's exit [2], Reuters – Rights group urges FIFA to block Infantino re-election bid over term limits [3], FIFA – Infantino confirms candidacy for 2027–2031 term [4], foto IMAGO – Gianni Infantino [5].
