Edin Džeko opouštěl hřiště v Zenici ve chvíli, kdy Bosna se Švédskem prohrávala 0:1. Zápas nakonec skončil remízou 1:1, jenže výsledek tentokrát nebyl hlavním příběhem. Ve 63. minutě se zastavila hra, spoluhráči vytvořili čestnou špalíru a čtyřicetiletý kapitán odešel ze svého 152. a posledního reprezentačního utkání.
Bosna tím nepřišla jen o nejlepšího střelce své historie. Končí jedna z mála reprezentačních kariér, u nichž se jméno konkrétního hráče na téměř dvě desetiletí stalo větší konstantou než samotné výsledky národního týmu.
Džeko přišel do reprezentace země, která stále budovala vlastní fotbalovou identitu
Bosna a Hercegovina nastoupila do mezinárodního fotbalu jako samostatná země až v 90. letech. Když Džeko debutoval v roce 2007, reprezentace za sebou ještě neměla jedinou účast na velkém turnaji.
Fotbalová kvalita přitom nechyběla. Bosna produkovala technicky silné hráče a generace kolem Džeka, Miralema Pjaniće, Vedada Ibiševiće nebo Emira Spahiće postupně vytvořila mužstvo schopné soupeřit s evropskou elitou. Dlouho ale narážela na kvalifikace, baráže a malé rozdíly, které rozhodují reprezentační fotbal.
Džeko byl téměř po celou dobu její nejviditelnější tváří.
Rok 2014 zůstal vrcholem celé jedné generace
Bosna se tehdy poprvé kvalifikovala na mistrovství světa.
A dodnes naposledy.
Turnaj v Brazílii skončil už po skupinové fázi, ale samotný postup měl pro zemi úplně jinou váhu než běžná účast tradiční fotbalové mocnosti. Džeko vstřelil v kvalifikaci deset gólů a reprezentace kolem něj vytvořila nejsilnější období své historie.
Právě proto jeho odkaz nelze měřit pouze tím, že Bosna nevyhrála velkou trofej nebo se nedostala daleko na světovém šampionátu.
Džeko hrál za zemi, která podobné výsledky nikdy neměla jako samozřejmý standard.
Jeho reprezentační čísla přitom vypadají jako statistika velmoci
Sto dvaapadesát startů je bosenský rekord.
Stejně tak jeho gólová bilance.
Podstatné ale je, jak dlouho dokázal být relevantní. Džeko se v reprezentaci nepotkal s jedinou zlatou generací a nezmizel s ní. Přežil několik trenérů, několik obměn týmu a postupně se z mladého útočníka stal kapitán a poslední přímé spojení se sestavou, která hrála v Brazílii.
Taková kontinuita je u menších reprezentací mimořádně důležitá. Pokud tým nemá každý rok pět nových světových hvězd, potřebuje několik lidí, kolem kterých se mohou jednotlivé generace překrývat.
Džeko tuto roli plnil skoro dvacet let.
A přitom jeho klubová kariéra mohla snadno reprezentaci zastínit
Vyhrál Bundesligu s Wolfsburgem, Premier League s Manchesterem City, hrál za AS Řím a Inter Milán a pravidelně nastupoval v Lize mistrů. Na klubové úrovni tak zažil prostředí, která Bosna jako reprezentace nemohla nabídnout.
Přesto nikdy nepůsobil dojmem hráče, pro nějž je národní tým druhořadým dodatkem.
Jeho poslední zápas to vlastně shrnul docela přesně. Nešlo o finále turnaje ani rozhodující kvalifikaci. Bosna hrála běžný zápas Ligy národů se Švédskem. Přesto byl stadion plný lidí, kteří věděli, že tentokrát nejdou pouze na fotbal.
Jdou se rozloučit s člověkem, který jim velkou část moderní historie toho fotbalu zosobňoval.
Bosna teď poprvé po dvaceti letech musí zjistit, kdo je bez něj
To bude možná nejtěžší část Džekova odchodu.
Nahradit jeho góly je jedna věc. Najít jiného útočníka lze.
Mnohem obtížnější je nahradit hráče, který automaticky spojoval několik reprezentačních generací a jehož přítomnost určovala hierarchii kabiny i veřejný obraz mužstva.
Džeko Bosnu nedovedl k evropskému titulu ani k pravidelné účasti na světových šampionátech. Jeho význam právě proto neleží v tom, že by reprezentoval výsledkově dominantní éru.
Spočívá v tom, že téměř dvě desetiletí dával malé reprezentaci útočníka a kapitána, jehož jméno patřilo mezi nejlepší v Evropě, i když výsledky jeho země tak vysoko většinou nedosáhly.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – France held to 1-1 draw as Italy dampen Zidane's home debut [1], Reuters – Bosnia's Dzeko to end international career after Sweden game next month [2].
