UEFA může proti Infantinovi sepsat právní argumenty, mobilizovat evropské vlády a pohrozit bojkotem soutěží. K jeho sesazení ale potřebuje hlasy federací, pro které FIFA nepředstavuje vzdálený úřad v Curychu. Platí jim hřiště, sídla, soutěže, cesty reprezentací i značnou část každodenního provozu.
Právě proto může Infantino přijít o důvěru nejbohatší části světového fotbalu a přesto ve funkci přežít.
Anglie má jeden hlas. Vanuatu také
FIFA sdružuje 211 národních asociací a každá z nich má na kongresu jeden hlas. Anglie, Německo, Brazílie nebo Francie tedy při volbě prezidenta nemají větší váhu než Vanuatu, Bhutan, Anguilla nebo Americká Samoa. Prezidenta nevolí fanoušci, profesionální ligy ani hráči. Volí jej představitelé národních svazů, z nichž mnohé by bez příspěvků FIFA nebyly schopné provozovat fotbal v současném rozsahu.
Princip jednoho hlasu pro každou zemi není sám o sobě absurdní. Vznikl jako ochrana před situací, v níž by několik největších fotbalových trhů rozhodovalo o celém sportu. Fotbal nepatří pouze zemím, které dokážou prodat televizní práva za miliardy. FIFA má rozvíjet hru také tam, kde neexistuje profesionální liga, reprezentace nemá reálnou šanci postoupit na mistrovství světa a výstavba jednoho kvalitního hřiště představuje událost na několik desetiletí.
Rovnost hlasů však vytváří také mimořádně lákavou politickou matematiku. UEFA sdružuje 55 asociací a ovládá ekonomicky nejsilnější klubové soutěže světa. V kongresu FIFA ale drží jen přibližně čtvrtinu hlasů. Evropa může vytvořit obrovský mediální tlak a bez jejích reprezentací by mistrovství světa přišlo o velkou část hodnoty. Sama ovšem prezidenta neodvolá.
K vyvolání mimořádného kongresu stačí písemný požadavek pětiny členů FIFA, takže jednotná UEFA by tento proces dokázala spustit. Následné hlasování by se však znovu odehrálo mezi všemi 211 asociacemi. Infantino proto nepotřebuje přesvědčit Aleksandera Čeferina, Angličany nebo Němce. Potřebuje udržet většinu složenou především ze zemí, kterým může připomenout, co jim FIFA během jeho působení poskytla.
Peníze FIFA nejsou úplatek. Politickou hodnotu ale mají
Tady je důležité nesklouznout k příliš jednoduchému obvinění. Peníze z programu FIFA Forward nejsou kufříky předávané delegátům před volbou. Projekty podléhají pravidlům, dokumentaci a auditům. Z financování vznikají skutečná hřiště, tréninková centra, ženské soutěže, mládežnické programy nebo zázemí reprezentací.
Během prvních dvou cyklů programu FIFA Forward bylo pro členské asociace, konfederace a regionální organizace zpřístupněno přibližně 2,8 miliardy dolarů. Zhruba 2,24 miliardy směřovalo přímo do národních svazů. FIFA uvádí například umělé trávníky v Bhútánu, technická centra na Fidži a Svaté Lucii nebo téměř milion dolarů na nové sídlo a sportovní zařízení fotbalové asociace Dominikánské republiky.
Pro anglickou nebo německou federaci představují podobné částky jen malou část příjmů. V zemi bez silné domácí ligy mohou rozhodovat o tom, zda vůbec existuje celostátní soutěž, zda mají mladí hráči kde trénovat a zda reprezentace dokáže cestovat na kvalifikační zápasy.
Problém proto není v tom, že FIFA rozvoj financuje. Bez těchto peněz by se rozdíl mezi bohatými a chudými fotbalovými zeměmi ještě zvětšil. Problémem je politické spojení mezi rozdělováním prostředků a člověkem, který následně žádá jejich příjemce o hlas.
Infantino postavil zvyšování rozvojových plateb do centra své první prezidentské kampaně v roce 2016 a opíral se o ně také při dalších volbách. Prezident tak nevystupuje pouze jako správce nezávislého systému. Osobně oznamuje nové balíky, navštěvuje dokončené projekty a připomíná asociacím, že právě za jeho vedení dostávají více než dříve.
I když tedy nelze tvrdit, že si jednotlivé hlasy přímo kupuje, vytváří dlouhodobý vztah, v němž se institucionální pomoc snadno mění v politickou loajalitu.
Nabídka investorům tento mechanismus ukázala bez obalu
Plán FIFA Forward Enterprise byl výbušný také proto, že obvyklý vztah mezi financováním a politickou podporou zviditelnil neobyčejně přímočarým způsobem.
Infantino navrhoval vytvoření společnosti oceněné na dvacet miliard dolarů, která by nejméně do roku 2038 spravovala komerční práva a organizaci soutěží FIFA. Soukromí investoři měli za 4,2 miliardy získat dvacetiprocentní podíl. Národním asociacím FIFA současně představila výrazné zvýšení peněz dostupných v dalším čtyřletém cyklu.
Oficiální komunikace FIFA slibovala zvýšení základního financování z osmi na dvacet milionů dolarů pro každou asociaci v letech 2027 až 2030. Dalších dvacet milionů mělo být dostupných prostřednictvím programu Fast Forward, takže potenciální balík mohl dosáhnout čtyřiceti milionů dolarů na jeden svaz. Současně byla stanovena zářijová lhůta a schválení projektu mělo být podmíněno účastí většiny členů.
Z pohledu malé asociace to nebyla abstraktní debata o vlastnictví komerčních práv. Byla to volba mezi obavami z dlouhodobé privatizace mistrovství světa a penězi, které mohly během několika let zásadně proměnit domácí fotbal.
Právě zde se ukázala největší síla i slabina systému FIFA. Prezident mohl nabídnout okamžitý a snadno představitelný prospěch výměnou za souhlas s projektem, jehož dlouhodobá rizika by nesli také hráči, ligy, kluby a budoucí generace funkcionářů. Tyto skupiny však o návrhu nehlasovaly. Hlasovali by lidé vedoucí asociace, kterým byly peníze určeny.
UEFA má ekonomickou moc, Infantino zná volební mapu
Evropský fotbal má proti prezidentovi FIFA jednu mimořádně silnou zbraň. Bez evropských reprezentací, hráčů a televizních trhů nelze uspořádat komerčně hodnotné mistrovství světa. Hrozba bojkotu proto přiměla Infantina projekt stáhnout.
Politická moc uvnitř kongresu je však rozložena jinak než komerční hodnota fotbalu. Zatímco UEFA přináší velkou část hráčů, fanoušků a peněz, hlasovací síla leží také v Africe, Asii, Karibiku a Oceánii. Infantino tyto regiony během svého působení navštěvoval, rozšiřoval počet účastníků soutěží a výrazně zvýšil objem rozvojových prostředků.
Vanuatu získalo více než čtyři miliony dolarů na stadion v hlavním městě Port Vila. Předseda tamní asociace Lambert Maltock je zároveň jedním z viceprezidentů FIFA. Reprezentant Brian Kaltak popsal Infantinovu podporu jako zásadní pomoc pro svou zemi i další rozvojové státy. Pro evropského pozorovatele může být taková loajalita důkazem závislosti. Pro člověka z Vanuatu může být stejně oprávněně poděkováním prezidentovi, za jehož éry se tamní fotbal skutečně posunul.
V tom spočívá politická odolnost prezidentů FIFA. Nemusejí být oblíbení tam, kde se hraje nejsledovanější fotbal. Stačí jim přesvědčit většinu asociací, že alternativa by pro ně mohla znamenat méně peněz, méně turnajů a návrat vlády několika tradičních velmocí.
Výměna prezidenta by byla začátkem, nikoli opravou
UEFA nyní hledá člověka, který by Infantina porazil ve volbě plánované na březen 2027. Právníci zároveň požadují, aby FIFA uchovala dokumenty a komunikaci spojené s projektem Forward Enterprise. Výzva se týká osmnácti představitelů organizace a počítá s možností žaloby, arbitráže nebo podnětu regulačním institucím.
Pokud dokumenty ukážou obcházení orgánů FIFA nebo jiná závažná pochybení, může být Infantino politicky neudržitelný. Jeho nástupce však zdědí stejných 211 voličů, stejné rozdíly mezi bohatými a chudými asociacemi a stejnou možnost spojovat vlastní politický příběh s rozdělováním peněz.
Skutečná reforma by proto musela oddělit rozvojové financování od prezidentské kampaně. Částky by se mohly přidělovat podle předem zveřejněného víceletého vzorce, o jejich změnách by nerozhodoval prezident ani úzké vedení a hodnocení projektů by zajišťoval orgán s větší nezávislostí na volební politice FIFA. Stejně důležité by bylo, aby zásadní komerční projekty nemohly být předloženy členským asociacím bez předchozího souhlasu Rady FIFA a bez zveřejnění hlavních smluvních podmínek.
Rovné hlasovací právo malých asociací není nutné rušit. Je však nutné zabránit tomu, aby jejich oprávněná závislost na rozvojových penězích automaticky posilovala člověka, který jim tyto peníze veřejně slibuje.
Gianni Infantino může být v příštích měsících sesazen nebo poražen. Pokud se ale změní pouze jméno na dveřích prezidentské kanceláře, další šéf FIFA velmi rychle zjistí totéž co všichni jeho předchůdci: nejsnazší cesta k moci nevede přes největší fotbalové země. Vede přes dostatečný počet těch malých.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Zdroje: [1] Reuters – Small nations hold big cards as Infantino scrambles for support; [2] AP – UEFA warns FIFA of legal action over failed World Cup sell-off plan; [3] AP – Infantino sets deadline for funding offer to FIFA members; [4] FIFA – Proposed Forward Enterprise funding model; [5] FIFA Forward Report; [6] FIFA – Council and governance structure; [7] IMAGO.
