UEFA požaduje uchování dokumentů pro případné právní kroky, lidé z nejvyššího vedení FIFA veřejně mluví o podvodu na vlastních zaměstnancích a Wales jako první národní svaz stáhl podporu Infantinově kandidatuře. Prezident FIFA zachránil svůj projekt před ještě větší katastrofou. Sebe tím ale zachránit nemusel.
Ústup, který přišel příliš pozdě
Infantino se pokusil celý spor ukončit větou, že projekt vytvořil příliš hluboké rozdělení, a proto nebude pokračovat. Za normálních okolností by podobný ústup mohl fungovat. Prezident předloží ambiciózní plán, narazí na odpor, vyslechne si připomínky a couvne. Vedení organizace tím prokáže, že umí reagovat.
V případě FIFA ale nešlo o běžný návrh, který neprošel diskusí. Právě chybějící diskuse se stala podstatou celé kauzy.
FIFA chtěla vytvořit komerční společnost FIFA Forward Enterprise, která by spravovala její soutěže, vysílací práva, sponzoring, vstupenky a další výdělečné aktivity. Prodejem zhruba dvacetiprocentního podílu soukromým investorům chtěla získat až 4,2 miliardy dolarů. Hodnota celé společnosti se měla pohybovat kolem dvaceti miliard. Členským svazům FIFA slibovala dvacet milionů dolarů v programu Forward a možnost čerpat dalších dvacet milionů na mimořádné projekty. [1][2]
Taková nabídka nebyla určena jen k financování fotbalu. Byla také dokonale sestaveným politickým nástrojem. Infantinovu moc od začátku drží především 211 členských asociací, z nichž velká část je na penězích FIFA existenčně závislá. Prezident jim nabízel výrazně vyšší financování a současně po nich požadoval rychlou podporu projektu.
Jenže tentokrát přehlédl rozdíl mezi získáváním hlasů a řízením organizace. Plán podle jeho odpůrců neprošel FIFA Council, nebyl projednán s konfederacemi a neznali jej ani vysoce postavení lidé uvnitř samotné FIFA. UEFA proto nepovažovala stažení návrhu za konec kauzy. Považovala je pouze za důkaz, že tlak fungoval.
Soukromý investor není největší problém. Největším problémem je jeden muž
Debata o soukromém kapitálu ve sportu sama o sobě není jednoduchá. Kluby, soutěže i televizní práva už dávno fungují ve světě investičních fondů, úvěrů a obřích obchodních operací. Automaticky tvrdit, že každý investor ničí fotbal, by bylo laciné.
Jenže FIFA není klub ani běžná komerční liga. Současně stanovuje pravidla, pořádá soutěže, rozděluje peníze a politicky ovládá světový fotbal. Pokud by část jejího obchodního aparátu získali soukromí investoři, jejich přirozeným cílem by nebyla ochrana fotbalového kalendáře nebo dostupné vstupenky. Potřebovali by růst hodnoty svého podílu.
To by vytvářelo další tlak na větší turnaje, více utkání, vyšší ceny a nové soutěže. Prezident asociace evropských profesionálních lig Claudius Schaefer právě proto upozornil, že plán ignoroval dopad na domácí soutěže a působil dojmem, že hlavním cílem FIFA bude maximalizovat výnosy pro třetí strany. [7]
Ani to však není důvod, proč Infantino bojuje o funkci. Prezidenty FIFA už v minulosti přežily mnohem spornější obchodní nápady.
Skutečným problémem je způsob, jakým návrh vznikal. Schaefer tvrdí, že o něm nevěděla ani FIFA Council. CONCACAF upozornil na absenci řádného procesu, uměle krátkou lhůtu a chybějící schválení příslušnými orgány FIFA. Jeho 41 členských asociací navíc zpochybnilo, proč nejvýdělečnější mistrovství světa v historii vůbec vytvořilo potřebu pouštět do organizace soukromé peníze. [4][7]
Jestliže se největší obchodní rozhodnutí v historii organizace připravuje bez vědomí institucí, které za FIFA formálně nesou odpovědnost, nejde už o chybnou strategii. Jde o otázku, zda FIFA ještě řídí své vedení, nebo jediný člověk.
Vzpoura uvnitř FIFA je pro Infantina horší než výzva Javiera Tebase
Prezident LaLigy Javier Tebas může Infantina vyzývat k rezignaci a evropské svazy mohou vydávat ostrá prohlášení. Infantino je zvyklý evropskou kritiku přežít. Často ji dokonce využíval ve svůj prospěch a prezentoval UEFA jako bohatou elitu, která nechce rozdělit větší část fotbalových peněz Africe, Asii nebo menším asociacím.
Tentokrát však kritika nepřichází jen zvenčí.
Infantinův dlouholetý poradce Carlos Cordeiro rezignoval a označil vznikající společnost za špatný obchod pro fotbal. Provozní ředitel FIFA Kevin Lamour následně prohlásil, že zaměstnanci byli prezidentem klamáni, že si zaslouží něco jiného než pohrdání a zastrašování a že celý návrh byl projektem jednoho člověka. Lamour dokonce připustil, že kvůli svému vystoupení může přijít o zaměstnání. [5]
To je pro Infantina mnohem nebezpečnější než další rozhořčená tisková konference v Madridu nebo Londýně. Vedení FIFA se dlouhé roky prezentovalo jako pevný systém, který po éře Seppa Blattera zavedl moderní správu, kontrolní mechanismy a profesionální management. Nyní jeden z nejvýše postavených zaměstnanců veřejně říká, že aparát byl obcházen a klamán.
Když podobné obvinění přichází zevnitř organizace, prezident už nemůže jednoduše tvrdit, že čelí ideologické válce s Evropou. Musí vysvětlit, kdo projekt připravoval, kdo znal jeho podmínky, kdo jednal s investory a proč se o celé věci nedozvěděly orgány, které ji měly schvalovat.
Právě proto je důležitá právní výzva UEFA, která podle Financial Times požaduje zachování dokumentů, elektronické komunikace a dalších materiálů. Projekt sice skončil, ale jeho digitální stopa zůstala. A ta může ukázat, zda Infantino pouze prosazoval špatný nápad, nebo vědomě obcházel systém FIFA. [9]
Wales ukázal, jak lze Infantina skutečně porazit
Infantina neodvolá ostrý komentář, transparent na tribuně ani výzva prezidenta LaLigy. Rozhodují národní asociace. A právě na této úrovni se v pondělí ráno objevil první skutečně měřitelný následek.
Fotbalová asociace Walesu oficiálně stáhla podporu Infantinově kandidatuře na období 2027–2031. Ve svém vyjádření zmínila selhání v oblasti řízení, procesů, vedení, hodnot, komunikace i zdravého úsudku. Především ale napsala, že Infantino ztratil její důvěru a že selhání při hájení nejlepších zájmů fotbalu nelze přijmout. [8]
Jeden hlas ze 211 sám o sobě prezidenta FIFA neporazí. Wales však vytvořil návod pro ostatní.
Ještě v polovině července měl Infantino podle zveřejněných informací podporu více než dvou set asociací. Jeho další vítězství vypadalo jako formalita. Tyto podpůrné dopisy však mohou být staženy před uzavřením nominací. Wales proto není důležitý svou matematickou vahou, ale tím, že jako první převedl obecnou ztrátu důvěry do konkrétního volebního rozhodnutí.
Pokud budou následovat další evropské svazy a přidají se asociace z CONCACAF nebo Asie, může se vytvořit dostatečně velký blok nejen k oslabení Infantina, ale také k přesvědčení vážného protikandidáta, že má smysl vstoupit do voleb.
Nejčastěji se mluví o prezidentovi CONCACAF Victoru Montaglianim. Ten svou kandidaturu zatím neoznámil, ale jeho konfederace se postavila proti projektu jednomyslně a už samotná existence životaschopného soupeře by zásadně změnila dynamiku voleb. Infantino byl dosud dvakrát zvolen bez protikandidáta. Jeho politická síla nestála pouze na popularitě, ale také na přesvědčení, že jej nelze porazit. [3][6][8]
Infantino stále není odepsaný
Bylo by předčasné tvrdit, že Infantino skončil. Jeho systém podpory nezmizel během jediného víkendu. FIFA pod jeho vedením rozdělila členským asociacím výrazně více peněz než dříve a mnoho menších svazů bude dál oddělovat spor o řízení organizace od vlastních zkušeností s rozvojovými programy.
Infantino navíc dokáže svůj ústup prezentovat jako důkaz, že názory členských asociací respektuje. Může vyměnit několik poradců, slíbit reformu rozhodovacích procesů a znovu nabídnout vyšší financování bez účasti soukromého kapitálu. Bývalý viceprezident FIFA Jim Boyce odhaduje, že má přibližně osm měsíců na obnovu důvěry před volbou plánovanou na 18. března 2027 v Maroku. [6]
Jenže tato strategie bude fungovat pouze tehdy, pokud se kauza přestane rozšiřovat. Každý další svaz, který stáhne podporu, snižuje psychologickou bariéru pro ostatní. Každý další člen vedení, který popíše obcházení pravidel, oslabuje argument, že šlo jen o špatně pochopený projekt. A každý dokument, který potvrdí přípravu zásadního obchodu mimo formální struktury FIFA, může prezidentovi zavřít cestu k prostému politickému usmíření.
Infantino plán stáhl, protože pochopil, že bez toho hrozí bojkot soutěží FIFA. Jeho odpůrci ale mezitím pochopili něco důležitějšího: prezident, který ještě před dvěma týdny působil jako nezpochybnitelný vládce světového fotbalu, dokáže pod koordinovaným tlakem ustoupit.
Spor o FIFA Forward Enterprise proto neskončil. Pouze změnil předmět. Už se nerozhoduje o tom, zda soukromí investoři získají podíl na obchodním využití mistrovství světa. Rozhoduje se o tom, zda Gianni Infantino ještě dokáže přesvědčit fotbalový svět, že FIFA patří jejím členům, a ne jemu.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Zdroje: [1] Reuters – FIFA scraps World Cup sell-off plan after resistance from members; [2] FIFA – FIFA President tells Member Associations new subsidiary would expand development funding; [3] Reuters – Infantino’s FIFA future in jeopardy after private equity gamble backfires; [4] CONCACAF – Statement on behalf of CONCACAF and its 41 Member Associations; [5] AP – Senior FIFA officials criticize Infantino’s World Cup sell-off plan; [6] Reuters – FIFA must rebuild trust after scrapping investor proposal, says Boyce; [7] Reuters – Infantino’s position looks unacceptable, head of European leagues says; [8] Sky News – Wales withdraws support for Gianni Infantino’s re-election; [9] Financial Times – UEFA threatens legal action over failed FIFA commercialisation plan; [10] IMAGO – obrazové materiály.
