Na Letné se dlouho hrálo utkání, které českému týmu nabízelo alespoň šanci překvapit. Španělsko sice kontrolovalo míč a bylo nebezpečnější, ale domácí se ve druhém poločase dostávali i do pasáží, kdy soupeře zatlačili. Výsledek 0:2 ovšem přidal další porážku do série, která už přestává být jen nepříjemnou statistikou. Po pěti zápasech skupiny Ligy národů nemá Česko jediný bod.
Ve 39. minutě proměnil Álex Baena penaltu po ruce Lukáše Ambrose. V 72. minutě dostal Ladislav Krejčí po zásahu videorozhodčího červenou kartu za zastavení unikajícího Roberta Fernándeze. Ve chvíli, kdy české mužstvo potřebovalo riskovat a zkusit vyrovnat, přišlo o hráče. Marc Pubill v šesté minutě nastavení přidal druhý španělský gól.
Červená karta vysvětluje závěr, nikoliv celý podzim
Vyloučení pochopitelně změnilo vývoj utkání. Z deseti hráčů se proti technicky silnému Španělsku těžko vytváří souvislý tlak. Jenže česká nula v tabulce nevznikla ve 72. minutě tohoto zápasu. Předcházely jí čtyři další porážky a opakovaná neschopnost proměnit úseky slušné hry v body.
Zápis proti Španělsku nabízí jedno číslo, které stojí za podrobný rozbor: devět českých střel mimo branku a žádná na branku. Španělé měli 64 procent držení míče a šest přesných střel. To neznamená, že Češi neútočili. Znamená to, že jejich akce končily bez zakončení, které by brankáře skutečně donutilo zasahovat.
Za takovou statistikou se mohou skrývat různé příčiny. Nezvládnutá poslední přihrávka, střela z nevýhodné pozice, nedostatek hráčů ve vápně nebo pozdní náběh do prostoru. Bez detailní videoanalýzy není poctivé vybrat jediného viníka. Je však poctivé říct, že právě kvalita a načasování závěrečné fáze českých útoků musí být jedním z hlavních témat rozboru.
Dobře bránit nestačí, pokud soupeř nemusí bránit vlastní branku
Český tým procházel částmi zápasu organizovaně a v určitých pasážích uměl Španělům znepříjemnit rozehrávku. Jenže samotná aktivita bez finálního efektu reprezentační výsledky nezachrání. Když se soupeř dostane do vedení, může podle situace měnit rytmus a nechat domácí vynakládat energii na dobývání připravené obrany.
Tohle není argument pro bezhlavý útok. Naopak. Česká reprezentace potřebuje najít takový způsob přechodu do ofenzivy, při kterém nedovolí soupeři snadno se vrátit do obranné struktury a zároveň nezůstane zranitelná při vlastní ztrátě. Jakmile její zakončení začnou být přesnější, bude mít smysl řešit také počet a kvalitu vytvořených šancí napříč jednotlivými utkáními.
Pět porážek je už dost dlouhá série na to, aby se po každém zápase nediskutovalo pouze o jedné penaltě, jedné kartě nebo jednom nepovedeném střídání. Před závěrečným zápasem skupiny v Chorvatsku stojí český tým před nepříjemnější otázkou: umí vůbec přenést dobré pasáže své hry do výsledku proti silnému protivníkovi? Právě na to musí příští utkání nabídnout odpověď.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Vše o sportu [1], iROZHLAS – Česko–Španělsko, průběh, statistiky a zápis [2], RFEF – Spain extend their winning run in Prague [3].
