Všech 55 evropských svazů jednomyslně rozhodlo, že jejich reprezentace nebudou nastupovat v žádných soutěžích FIFA, dokud nebude plán úplně stažen a světová federace neposkytne právně závaznou záruku, že se k podobnému prodeji už nevrátí. Nejde o symbolické vyjádření nesouhlasu. Pokud evropská jednota vydrží, týká se hrozba mužského mistrovství světa, ženského šampionátu v Brazílii v roce 2027 i všech mládežnických turnajů.
Infantino chtěl vytvořit hlasování, v němž bude pro jednotlivé federace finančně obtížné říci ne. UEFA jeho logiku obrátila. Evropské svazy už nemají rozhodovat každý sám za sebe, zda jim nabízené peníze stojí za dlouhodobé riziko. Přijaly společnou odpověď, kvůli níž může být souhlas s plánem mnohem dražší pro samotnou FIFA.
Bez Evropy by mistrovství světa zůstalo názvem, ne stejným produktem
FIFA plánuje založit společnost oceněnou přibližně na 20 miliard dolarů, která by spravovala komerční aktivity spojené s mistrovstvím světa a dalšími soutěžemi. Soukromí investoři by v ní mohli získat podíl až 20 procent. FIFA by si ponechala většinu a sportovní rozhodování, investorům by však patřila část podniku vydělávajícího na vysílacích právech, sponzorech, vstupenkách a licencích.
Evropská reakce zasahuje samotný základ hodnoty celé společnosti.
Šest z deseti nejvýše postavených mužských i ženských reprezentací pochází z Evropy. Patří mezi ně také úřadující mistři světa ze Španělska. Turnaj bez Francie, Anglie, Německa, Itálie, Nizozemska, Portugalska a dalších evropských zemí by stále mohl mít trofej, stadiony a logo FIFA. Z obchodního hlediska by ale šlo o výrazně jiný produkt.
Investor nevkládá peníze do abstraktního práva pořádat fotbalovou soutěž. Kupuje podíl na očekávaných příjmech, které vznikají díky nejlepším týmům, globálním hvězdám a stovkám milionů diváků. Pokud jedna z nejsilnějších částí světového fotbalu odmítne hrát, klesá hodnota toho, co se FIFA pokouší prodat.
UEFA proto nehrozí pouze sportovní komplikací. Zasáhla místo, na němž je Infantinův plán nejcitlivější: jeho investiční důvěryhodnost.
Peníze měly evropský odpor rozdělit
Nabídka FIFA byla politicky velmi dobře postavená. Každý z 211 členských svazů má v jejím systému jeden hlas, bez ohledu na velikost země, sílu reprezentace nebo hodnotu domácího trhu.
Pro Anglii či Německo jsou desítky milionů dolarů příjemným příjmem. Pro malou federaci mohou znamenat nový stadion, akademii, ženskou ligu nebo několik let provozu národních týmů. Infantino se mohl spolehnout, že pohled jednotlivých zemí na soukromé investory bude výrazně ovlivněn tím, jak naléhavě peníze potřebují.
Evropa ale přesunula rozhodnutí z úrovně 55 samostatných federací na úroveň společného bloku.
Anglická, skotská i dánská asociace už otevřeně potvrdily, že za stanoviskem UEFA stojí. Evropští funkcionáři se tím připravili o možnost tiše přijmout peníze a později tvrdit, že pouze podporovali rozvoj domácího fotbalu. Hlasování dostalo jiný význam. Souhlas s FIFA by nyní znamenal porušení evropské jednoty.
Infantino nabízel konkrétní finanční odměnu za individuální souhlas. UEFA vytvořila politickou cenu za vystoupení z řady.
FIFA už nestojí jen proti Čeferinovi
Dosavadní konflikt se dal snadno prezentovat jako další kapitola dlouhého osobního a institucionálního soupeření mezi Infantinem a prezidentem UEFA Aleksanderem Čeferinem. FIFA kontroluje mistrovství světa, UEFA vlastní mimořádně výnosnou Ligu mistrů a obě organizace soutěží o kalendář, peníze i vliv na národní svazy.
Jenže kritika už nepřichází pouze z Evropy.
Asijská fotbalová konfederace označila absenci předchozí konzultace za naprosto nepřijatelnou. Její prezident upozornil, že projekt nemůže uspět bez podpory všech kontinentálních organizací. CONCACAF rovněž kritizoval způsob, jakým FIFA plán připravila. Africká konfederace se jím má zabývat příští týden a veřejné stanovisko zatím nevydal ani jihoamerický CONMEBOL.
UEFA tak sice vystoupila nejostřeji, ale není jediným aktérem, kterému vadí samotný obsah návrhu i způsob jeho předložení.
To je pro Infantina možná ještě horší zpráva než evropský bojkot. Svou nabídku představoval jako cestu k demokratizaci fotbalových příjmů a k většímu financování zemí mimo nejbohatší část Evropy. Jestliže se proti ní kvůli nedostatku transparentnosti staví také Asie a Severní Amerika, přestává spor vypadat jako obrana evropských privilegií.
Začíná připomínat vzpouru proti způsobu, jakým FIFA rozhoduje.
UEFA přijala hrozbu, kterou nebude snadné vzít zpět
Vyhlásit bojkot je jednodušší než ho skutečně uskutečnit. Pokud FIFA neustoupí, dostanou se evropské federace pod obrovský tlak hráčů, fanoušků, televizních společností i vlastních vlád.
Reprezentant může souhlasit s tím, že mistrovství světa nemá být investičním produktem. Současně však bude vědět, že kvůli rozhodnutí funkcionářů může přijít o jedinou příležitost zahrát si na největším turnaji kariéry. Pro mladší hráče může bojkot znamenat odklad. Pro starší generaci definitivní konec.
Právě proto je jednomyslnost tak důležitá.
Kdyby proti FIFA vystoupilo deset nebo patnáct zemí, mohla by se je pokusit izolovat a čekat, až se jejich společná pozice začne rozpadat. Pokud stojí za rozhodnutím všech 55 evropských asociací, žádná jednotlivá reprezentace nemusí nést odpovědnost sama.
Slabým místem UEFA nebude první prohlášení, ale čas. Čím déle bude konflikt trvat, tím větší motivaci budou mít jednotlivé země hledat cestu zpět. FIFA bude doufat, že představa skutečně zmeškaného turnaje postupně převáží nad principem.
UEFA naopak potřebuje přesvědčit své členy, že ústupek by vytvořil nebezpečnější budoucnost než jeden vynechaný šampionát.
Infantino musí rozhodnout, co vlastně prodává
FIFA dosud tvrdila, že neprivatizuje mistrovství světa. Soukromým investorům chce nabídnout pouze menšinový podíl v obchodní společnosti, zatímco sportovní řízení zůstane plně pod její kontrolou.
UEFA tuto hranici odmítla.
Podle jejího pohledu nelze oddělit soutěž od společnosti, jejíž hodnota závisí na jejích příjmech. Investor sice nebude rozhodovat o ofsajdu nebo počtu hráčů, ale bude očekávat rostoucí výnos. Tento požadavek se postupně může promítnout do většího počtu utkání, vyšších cen, nových soutěží i dalšího zatížení kalendáře.
Fotbal se přitom už dnes potýká s konfliktem mezi sportovní hodnotou a potřebou vyrábět další obsah. Vstup investora by tento tlak nezaložil, ale učinil by ho součástí vlastnické struktury.
Infantino teď musí rozhodnout, zda může svůj projekt upravit tak, aby evropské federace ustoupily, nebo se pokusí jejich jednotu rozložit. Úplné stažení návrhu by bylo jeho velkou politickou porážkou. Pokračování však může ohrozit hodnotu společnosti dříve, než v ní investor vůbec získá jedinou akcii.
Nabídka 20 milionů už přestala být hlavní otázkou
Ještě ráno se mohly federace ptát, co všechno postaví za peníze, které jim FIFA slibuje. Večer už se musí ptát, zda za ně nezískají světový fotbal rozdělený na dva nesmiřitelné bloky.
UEFA udělala z finančního návrhu existenční spor. Nežádá lepší podmínky, menší podíl ani větší kontrolu nad investorem. Požaduje úplné stažení a záruku, že soukromé vlastnictví soutěží nebude znovu otevřeno.
FIFA tedy už nevyjednává jen o ceně svého komerčního podniku. Vyjednává o tom, zda mistrovství světa může existovat bez evropských týmů a zda evropské týmy dokážou přijmout, že na mistrovství světa skutečně nepojedou.
Infantino položil na stůl peníze, aby se svazy přestaly ptát, komu bude patřit část fotbalového byznysu. Evropa mu odpověděla, že pokud plán nestáhne, nebude mít kdo tento byznys naplnit.
DALŠÍ NOVINKY Z FOTBALU
Zdroje: [1] Reuters – jednomyslné rozhodnutí UEFA bojkotovat soutěže FIFA; [2] Reuters – úplné stanovisko UEFA k návrhu FIFA; [3] Reuters – parametry komerční společnosti a financování členských svazů; [4] Reuters – reakce Asijské fotbalové konfederace; [5] foto wikimedia commons CC BY 2.0
