Když Ben Shelton při posledním míči finále US Open poslal return do autu, Alexander Zverev několik vteřin vůbec nereagoval jako člověk, který právě vyhrál grandslam. Otočil se a zamířil zpátky k základní čáře, jako by se připravoval na další Američanův servis. Teprve potom mu došlo, že je hotovo.
Pro hráče, který na grandslamový titul čekal většinu kariéry, to byla docela příznačná scéna. Zverev letos přestal zacházet s finále majorů jako s nějakým vzácným, téměř nebezpečným územím. Za poslední čtyři měsíce v nich hrál třikrát. Roland Garros vyhrál, ve Wimbledonu nestačil na Jannika Sinnera a teď porazil ve finále US Open Sheltona 6:3, 7:6, 5:7 a 6:2. Tři majory za sebou, tři finále, dva tituly. Ještě před letošním Roland Garros přitom platilo něco úplně jiného: tři grandslamová finále, tři porážky.
Nejdřív byl Zverev hráčem, který měl všechno. Kromě majoru
Na Zverevově dlouhém čekání bylo zvláštní, že mu vlastně nikdy nechyběl životopis hráče světové špičky. Vyhrával turnaje Masters, dvakrát ovládl Turnaj mistrů, má olympijské zlato a roky se pohyboval mezi nejlepšími tenisty planety. Chyběl jen titul, podle něhož se v tenise kariéry těch úplně nejlepších pořád poměřují.
A pokaždé, když se dostal opravdu blízko, našel jiný způsob, jak odejít poražený.
Nejhlouběji se samozřejmě zapsalo US Open 2020. Proti Dominicu Thiemovi vedl ve finále 2:0 na sety, v pátém setu podával na vítězství a dostal se na dva míče od titulu. Přesto zápas ztratil. O čtyři roky později na Roland Garros vedl nad Carlosem Alcarazem 2:1 na sety, než Španěl otočil závěr. A na Australian Open 2025 už nebylo třeba žádného kolapsu: Jannik Sinner ho ve finále přehrál ve třech setech a Zverev si ani nevypracoval brejkbol.
Tři porážky, ale pokaždé úplně jiná. Právě proto bylo příliš jednoduché říkat, že Zverev neumí vyhrávat velké zápasy. Uměl je vyhrávat jinde a v různých podobách. Spíš se kolem něj postupně vytvořila grandslamová historie, kterou si s sebou do dalšího finále musel přinést, ať chtěl, nebo ne.
Roland Garros nevyřešilo jeho tenis. Vyřešilo otázku, kterou dostával deset let
Na Roland Garros 2026 se konečně přestalo řešit, zda Zverev někdy major vyhraje. Ve svém čtvrtém grandslamovém finále titul získal a stal se prvním německým mužem s grandslamovou trofejí od Borise Beckera v roce 1996.
Důležitější ovšem bylo, co následovalo.
Kdyby po Paříži přišel běžný pokles, pořád bychom mohli jeho první titul chápat jako uzavření dlouhého osobního příběhu. Jenže Zverev o několik týdnů později prošel až do finále Wimbledonu. Sinner tam byl lepší a vyhrál 6:7, 7:6, 6:3 a 6:4, ale Němec znovu strávil celé dva týdny v závěrečných kolech největšího turnaje.
A potom přišel New York.
Zverev se na US Open rozjížděl těžce, první dvě kola potřeboval pět setů, ale postupně turnaj ovládl. Do finále vstupoval s letošní grandslamovou bilancí 24:2 a se třetí finálovou účastí za sebou. Proti Sheltonovi navíc nehrál jen s americkým soupeřem, ale s plným Arthur Ashe Stadium, které pochopitelně chtělo domácího vítěze.
Tohle už nebyla návštěva neznámého území. Zverev tam byl potřetí za několik měsíců.
Shelton mu nabídl přesně ten druh problému, který dřív bolel
Přitom ani tentokrát neměl všechno jednoduché. Zverev vyhrál první dva sety a směřoval k relativně klidnému vítězství, jenže Shelton získal třetí sadu 7:5 a stadion najednou dostal přesně to, na co čekal. Domácí hráč byl zpátky v zápase, publikum ožilo a kolem Němce se snadno mohl začít vynořovat šest let starý obraz finále proti Thiemovi.
Právě tady se ale ukázal rozdíl.
Zverev nezačal hrát čtvrtý set tak, jako by musel zabránit dalšímu historickému kolapsu. Sheltonovi už nedovolil zápas dál roztahovat a poslední sadu vyhrál 6:2. Místo reprízy roku 2020 přišlo poměrně chladné dokončení práce.
Tenhle detail je pro Zverevovu letošní sezonu možná důležitější než samotný počet trofejí. Kvalitu na grandslam měl už dávno. Letos ale získal zkušenost člověka, pro kterého poslední víkend majoru přestává být mimořádnou událostí.
Monopol Sinner–Alcaraz ještě nepadl. Ale už vedle něj někdo stojí
Bylo by přehnané po dvou titulech oznámit konec éry Sinnera a Alcaraze. Zverev ostatně sám po triumfu v New Yorku připustil, že pokud by byli všichni zdraví, Sinnera by pořád považoval za hráče před sebou. A letošní Wimbledon ukázal proč: když se oba potkali ve finále, Ital Zvereva porazil.
Jenže stejně přehnané už začíná být druhý extrém – představa, že grandslamy jsou uzavřeným soukromým podnikem dvou mladších hvězd a ostatní čekají pouze na jejich zaváhání.
Zverev letos jeden major vyhrál na antuce, na trávě došel do finále a další vyhrál na hardu. Na grandslamech zapsal 25 vítězství a jen dvě porážky. Není to krátké období formy na jednom povrchu ani jeden turnaj, který mu otevřel příznivý los. Je to celá grandslamová sezona, během níž se největší slabina jeho kariéry změnila téměř v opak.
A právě tady se Zverevův rok 2026 liší od všech předchozích.
Dřív šlo před grandslamovým finále nevyhnutelně také o něj samotného. O New York 2020, o Paříž 2024, o další promarněnou možnost a otázku, kolik jich ještě vůbec dostane. Teď už ten příběh vyřešený je. Druhý titul navíc odstranil i možnost, že první byl jednorázovým prolomením bariéry.
Příště tak Zverev nebude nastupovat do finále majoru jako skvělý hráč, který potřebuje dokázat, že ho umí vyhrát. Bude tam jako člověk, který během jediné sezony zjistil, že se do těchto zápasů může vracet znovu a znovu.
A pro Sinnera s Alcarazem může být právě tohle nepříjemnější než samotná trofej z New Yorku.
DALŠÍ NOVINKY Z TENISU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Zverev beats Shelton to win US Open title [1], ATP Tour – Zverev’s record in Grand Slam finals [2], Reuters – Sinner beats Zverev to retain Wimbledon title after marathon battle [3], Reuters – Zverev downs Khachanov to reach US Open final, closes on second major [4], Reuters – Zverev hails mother’s belief after US Open triumph [5].
