Linda Nosková po čtvrtfinále US Open nemusí hledat důkaz, že dokáže hrát se světovou jedničkou. Tři sety proti Aryně Sabalenkové jí ho poskytly až nepříjemně přesvědčivě.
Česká tenistka nastřílela 18 es, jako první hráčka na letošním turnaji vzala dvojnásobné obhájkyni titulu set, v rozhodující sadě vedla o brejk a nakonec dostala zápas až do závěrečného tiebreaku. Sabalenková vyhrála 7:6, 3:6, 7:6 a po téměř tříhodinové bitvě postoupila do šestého newyorského semifinále za sebou.
Nosková tedy odešla poražená. Jenže způsob porážky říká o jejím současném postavení mezi nejlepšími hráčkami víc než další pohodlné vítězství nad soupeřkou z nižších pater žebříčku. A zároveň odkryl jednu z nejpozoruhodnějších statistik současného ženského tenisu. Sabalenková už na grandslamech vyhrála 22 tiebreaků v řadě.
Nosková nedostala Sabalenkovou do nepohodlí. Dostala ji na skutečnou hranu
Před zápasem bylo jasné, že česká hráčka potřebuje kvalitní servis a odvahu v prvních úderech. Pokud by dovolila Sabalenkové diktovat každou výměnu od returnu, světová jednička by ji pravděpodobně zatlačila příliš hluboko za základní čáru.
Nosková přesně tento scénář odmítla. Servisem si vytvářela krátké body, dokázala Sabalenkovou přetlačit i z bekhendové strany a především nedovolila, aby se utkání změnilo v jednostrannou přehlídku rychlosti soupeřky. Po ztraceném prvním setu vyhrála druhý 6:3 a ve třetím se dostala do vedení.
Sabalenková po utkání přiznala, že v určité fázi rozhodující sady měla pocit, že zápas může skutečně ztratit. Nosková ji přinutila hrát na hraně, na kterou ji předchozí soupeřky v New Yorku nedostaly. To je podstatnější než samotný fakt, že Češka získala jeden set. Měla reálnou šanci utkání vyhrát.
Jenže tiebreak je pro Sabalenkovou už skoro vlastní disciplína
Ve sportu se často mluví o zkušenosti z velkých zápasů způsobem, který nic konkrétního neříká. U Sabalenkové ale existuje číslo, které onu schopnost zvládat nejkratší a nejnapjatější části zápasů popisuje až absurdně přesně. Dvaadvacet grandslamových tiebreaků za sebou. Předchozí rekord Open éry držel Novak Djoković se sérií devatenácti. Sabalenková ho už překonala a proti Noskové svou řadu znovu prodloužila.
Taková série nevznikne pouze štěstím. Tiebreak je krátký, každý bod má vyšší hodnotu a jedna dvojchyba nebo špatně zvolený útok může rozhodnout celý set. Hráčka nemá deset minut na to, aby znovu našla rytmus. Musí být přesná okamžitě.
Sabalenková právě v těchto chvílích dlouhodobě produkuje svůj nejlepší tenis. První tiebreak proti Noskové vyhrála 7:1. V rozhodujícím už byla situace mnohem těsnější, ale v nejdůležitějších bodech znovu našla první servis, agresivní return a nakonec zápas uzavřela esem z druhého podání. To není bezpečný způsob, jak hrát mečbol. Je to ale velmi sabalenkovský způsob.
Nosková už nemusí dokazovat, že Wimbledon nebyl náhoda
Po jejím červencovém triumfu se přirozeně řešilo, zda dokáže novou úroveň udržet také mimo Wimbledon. Tuto otázku už US Open v zásadě zodpovědělo.
Nosková na bezprostředně následujícím grandslamu došla do čtvrtfinále a světovou jedničku dostala do rozhodujícího tiebreaku. To není profil hráčky, která jednou trefila životní dva týdny a potom se vrátila zpět do původního postavení.
Zároveň by bylo předčasné z těsné porážky vyrábět morální vítězství. Nosková měla v rozhodující sadě náskok a nedokázala ho udržet. Sama po utkání připustila, že v klíčových momentech udělala chyby a Sabalenková dokázala svoji úroveň zvýšit právě tehdy, kdy ji potřebovala nejvíc.
Právě tam leží další krok české hráčky. Ne dostat nejlepší soupeřky do těsného zápasu. To už umí. Ale podobné zápasy dokončovat.
Rozdíl mezi světovou šestkou a světovou jedničkou může být několik bodů
Tenisové žebříčky někdy vytvářejí dojem, že mezi šestou a první hráčkou světa musí existovat obrovský rozdíl. Jeden večer na Arthur Ashe Stadium ukázal něco jiného.
Nosková dokázala Sabalenkové konkurovat servisem, rychlostí úderů i schopností měnit směr výměny. Nebyla odkázaná na chyby soupeřky a nepotřebovala zázračnou sérii šťastných míčů.
Rozdíl se ukázal až v momentech, kdy už téměř nebylo kam ustoupit. Sabalenková podobné situace absolvovala mnohokrát. Vyhrála čtyři grandslamové tituly, v New Yorku útočí na třetí za sebou a její tiebreaková série ukazuje, že tlak v závěru setů pro ni přestal být mimořádnou událostí.
Nosková se do stejného prostoru teprve dostává. Její čtvrtfinále proto nekončí uklidňující větou, že proti nejlepší hráčce světa „neměla co ztratit". Měla. Zápas měla dost blízko na to, aby ji porážka bolela. Sama ostatně po utkání s typickým nadhledem oznámila, že zůstane několik dní v New Yorku a pokusí se na výsledek zapomenout i s pomocí alkoholu a kamarádů.
Pak ale přijde důležitější část. Pamatovat si, proč byla Sabalenkové tak blízko. Protože pokud bude Nosková podobnou úroveň produkovat pravidelně, další rozhodující tiebreak proti světové jedničce už nemusí skončit stejně.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
