Jednačtyřicetiletého Švýcara porazil Argentinec Roman Andrés Burruchaga 6:4, 4:6 a 6:3. Wawrinka v posledním gamu své antukové kariéry odvrátil tři mečboly. Při třetím z nich poslal svůj typický jednoručný bekhend po čáře a ještě jednou připomněl úder, kterým během nejlepších let ničil i nejlepší hráče světa. Čtvrtou možnost už Burruchaga využil a po dvou hodinách a 28 minutách poslal Wawrinku z turnaje.
Konec nebyl vítězný. Byl však mnohem bližší skutečné Wawrinkově kariéře než jakékoli předem naplánované loučení.
Antuka nebyla pouze jedním z povrchů
Wawrinka po utkání připomněl, že na antuce vyrůstal, trénoval na ní a od dětství sledoval antukové turnaje. Na okruhu ATP na ní odehrál 326 zápasů a 202 z nich vyhrál. Právě na tomto povrchu získal v roce 2014 svou jedinou trofej z turnajů Masters 1000, když ve finále Monte Carla porazil Rogera Federera. O rok později v Paříži přehrál Novaka Djokoviče a stal se vítězem Roland Garros.
Na antuce také Wawrinka vypadal nejvíce jako hráč, kterého se báli i členové tehdejší velké čtyřky. Pomalejší povrch mu dával čas připravit mohutný bekhend, ale zároveň zvýrazňoval jeho fyzickou sílu a schopnost rozhodovat dlouhé výměny jediným úderem. Když chytil správný rytmus, dokázal míč prorazit i obranou Djokoviče, Nadala nebo Federera způsobem, který nebyl dostupný téměř nikomu jinému.
Proto má jeho porážka v Estorilu větší význam než běžné vyřazení v prvním kole menšího turnaje. Wawrinka neodehrál pouze další zápas svého posledního roku. Definitivně uzavřel část kariéry, která z něj udělala tenisovou legendu.
Tři mečboly odvrátil. Právě to si budeme pamatovat
Samotný výsledek 4:6, 6:4 a 3:6 nevypadá výjimečně. V tenisových statistikách zůstane jedním z mnoha zápasů prvního kola, které Burruchagovi otevřely cestu k dalšímu soupeři. Pro Wawrinku však měl poslední game téměř dokonalou symboliku.
Během kariéry nikdy nebyl hráčem, kterému by všechno přicházelo snadno. V době dominance Federera, Nadala, Djokoviče a Murrayho čekal dlouho, než se z velmi dobrého tenisty stal grandslamový vítěz. Největší tituly získal až po osmadvacátých narozeninách a opakovaně se musel vracet po zraněních i dlouhých propadech žebříčkem.
Také v Estorilu se nerozloučil ve chvíli, kdy už nebylo o co hrát. Zachránil tři mečboly, stále hledal cestu zpět do zápasu a až do poslední výměny odmítal přijmout, že konec už přišel. Reuters připomíná, že během utkání odvrátil deset ze sedmnácti brejkbolů, přesto v rozhodující sadě třikrát přišel o podání.
Právě tento odpor je pro jeho kariéru příznačnější než případná exhibiční výhra nad soupeřem, který by věděl, že hlavním úkolem večera je dopřát legendě příjemné loučení.
Kariéry legend nekončí podle scénáře
Fanoušci mají rádi představu, že velký sportovec pozná správný okamžik, vyhraje poslední turnaj a odejde na vrcholu. Ve skutečném sportu se to stává výjimečně. Pokud je hráč stále schopný vítězit, obvykle nemá důvod skončit. Rozhodnutí přichází až ve chvíli, kdy porážky začnou převažovat a tělo už nedokáže pravidelně opakovat výkony z nejlepších let.
Wawrinka mohl svou antukovou kapitolu uzavřít už po letošním Roland Garros, kde byl jako vítěz ročníku 2015 jednou z největších osobností turnaje. Místo toho pokračoval, rozloučil se se švýcarskou antukou v Gstaadu a přijal ještě jednu divokou kartu v Estorilu. Také tento turnaj pro něj měl minulost: v roce 2013 ho vyhrál.
Po utkání dostal pamětní dar s otiskem připomínajícím jeho poslední vystoupení na tamní antuce. Ceremoniál však následoval až po skutečném zápase. Organizátoři mu nevytvořili falešné vítězství. Nechali ho hrát profesionální tenis tak dlouho, dokud ho soupeř neporazil.
Důstojnost nemusí vypadat jako triumf
Wawrinka už v Estorilu nebyl hráčem, který v roce 2015 nastoupil ve finále Roland Garros v kostkovaných šortkách a rozstřílel Djokovičovu obranu. Stále v něm však zůstala schopnost proměnit obyčejný zápas prvního kola v dlouhou bitvu.
Proto jeho poslední antukový zápas nepůsobí smutně jen kvůli porážce. Připomíná také, proč se sportovní kariéra neměří pouze posledním výsledkem. Čtvrtému mečbolu už Wawrinka neodolal, ale předchozí tři odvrátil. Ani ve 41 letech a v poslední sezoně nedal soupeři konec zadarmo.
Na antuce kdysi porazil Federera ve finále Monte Carla a Djokoviče v boji o titul na Roland Garros. Rozloučil se s ní porážkou s hráčem, který se narodil až několik let po začátku jeho profesionální kariéry.
Tak kariéry legend často končí. Ne posledním vítězstvím, ale okamžikem, kdy už jejich boj nestačí k tomu, aby porážku ještě jednou odložily.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: ATP Tour – Wawrinka plays final clay match in Estoril, where Burruchaga and Borges score wins [1], Reuters – Stan Wawrinka drops heartbreaker in his final clay event [2], ATP Tour – Why Stan Wawrinka’s last dance will be more salsa than slow waltz [3], Roland Garros – Stan Wawrinka, champion 2015 [4], IMAGO [5]
