Carlos Alcaraz se na US Open vrátil po čtyřech a půl měsících bez soutěžního tenisu. Zánět šlach v pravém zápěstí mu vzal velkou část antukové sezony, Roland Garros, Wimbledon i severoamerickou přípravu a připomněl mu něco, co se v nabitém programu snadno přehlíží: pauzu si může naplánovat hráč, nebo mu ji nakonec naplánuje tělo. Španěl teď říká, že příště chce být rychlejší než vlastní zdravotní problémy.
Po postupu do třetího kola US Open oznámil, že do budoucna počítá s dobrovolnými přestávkami dlouhými jeden až dva měsíce, i kdyby kvůli nim musel vynechat významné turnaje. Nejde přitom o hráče, který by hledal omluvu pro špatnou sezonu. Alcaraz se ve 23 letech vrací jako sedminásobný grandslamový vítěz a obhájce titulu v New Yorku. Právě člověk v jeho pozici má ale největší problém některé akce jednoduše škrtnout. Každý velký turnaj nabízí body, peníze a trofej, kterou může získat.
Čtyři a půl měsíce bez tenisu změnily hodnotu jednoho vynechaného turnaje
Když Alcaraz v dubnu zmizel z okruhu, nevynechal jednu akci, na kterou se mu nechtělo cestovat. Zranění postupně spolykalo celé měsíce sezony. Nemohl si vybrat, které body obětuje a které turnaje považuje za nejdůležitější. Organismus rozhodl za něj.
Právě to dává jeho dnešnímu postoji smysl. Jestli dobrovolná šestitýdenní pauza znamená ztrátu jednoho Masters a několika set bodů, může to na papíře vypadat jako špatný obchod. Pokud ale zvýší pravděpodobnost, že hráč dorazí zdravý na dva grandslamy, závěrečnou část sezony a další největší turnaje, začne matematika vypadat úplně jinak.
Alcaraz tedy neříká, že chce hrát méně, protože ho tenis unavuje. Snaží se změnit okamžik, kdy odpočinek přichází. Dosud jej letos dostal až ve chvíli, kdy nemohl pokračovat. Nově chce část sezony obětovat dřív a podle vlastního plánu.
Moderní Masters už nejsou jen týden mezi dvěma nedělemi
Do sporu navíc vstupuje proměna samotného kalendáře. Sedm z devíti turnajů Masters 1000 se od roku 2025 rozšířilo na dvanáctidenní formát. Pro fanouška může pořád jít o jeden turnaj. Pro hráče ale delší akce znamená více dnů, během kterých musí být na místě, trénovat, regenerovat, absolvovat mediální a sponzorské povinnosti a čekat na další zápas.
Počítat zátěž pouze podle počtu odehraných utkání proto zkresluje realitu. Hráč může během dvanáctidenního Masters nastoupit třeba šestkrát, ale téměř dva týdny nemá možnost jednoduše odjet domů a vypnout. K tomu přichází cestování mezi kontinenty a skutečnost, že nejlepší tenisté postupují na turnajích nejdál, takže paradoxně získávají nejméně volného času.
Úspěch tak vytváří další zátěž. Hráč, který pravidelně vypadává ve druhém kole, má kalendář výrazně řidší než člověk, který hraje finále skoro každý týden.
ATP říká, že hráči si program vybírají. Alcaraz říká, že výběr není tak jednoduchý
ATP na dlouhodobé výhrady hráčů odpovídá poměrně logicky: profesionálové mají možnost vlastní program řídit a nemusí nastoupit úplně všude. Formálně je to pravda. Jenže žebříček a struktura největších turnajů vytvářejí silnou motivaci právě ty nejhodnotnější akce nevynechávat.
Pro Alcaraze není absence na velkém Masters totéž jako volná sobota. Nejenže přichází o možnost získat body, ale jeho konkurenti je mohou získat místo něj. Každá plánovaná pauza tedy znamená přijmout krátkodobou sportovní ztrátu s nadějí, že se vrátí v pozdější části roku.
A přesně tuto cenu teď podle všeho začíná považovat za přijatelnou.
Španěl navíc svou situaci nevnímá izolovaně. Při debatě o programu připomněl zdravotní problémy Jannika Sinnera, Jacka Drapera, Holgera Runeho nebo Joaa Fonsecy. Není potřeba tvrdit, že každé jejich zranění způsobil kalendář. Vrcholový sport má zdravotní problémy vždy. Pokud ale špička začíná plánovat sezonu s předpokladem, že některé největší turnaje raději dobrovolně obětuje, je to signál, který by ATP neměla odbýt pouze větou o osobní odpovědnosti hráčů.
Nejlepší program už možná není ten nejplnější
Tenis dlouho odměňoval představu, že největší hráči jsou vidět téměř pořád. Grand Slam, Masters, další Masters, příprava na další povrch a na konci sezony ještě boj o Turnaj mistrů. Jenže Alcarazova zkušenost ukazuje hranici tohoto modelu velmi konkrétně.
Jeho letošní jaro a léto nezachránilo to, že před zraněním nic dobrovolně nevynechal. Jakmile zápěstí řeklo dost, zmizely z programu všechny turnaje najednou.
Proto může být měsíc bez soutěžního zápasu ve skutečnosti agresivnější kariérní strategií než snaha odehrát všechno. Alcaraz se vzdá části příležitostí, aby zvýšil šanci, že bude k dispozici ve chvíli, kdy mají vítězství největší hodnotu.
Samozřejmě zatím nevíme, jak důsledně svůj plán skutečně provede. Vynechat velký turnaj se snadno oznamuje v září a podstatně hůř dělá ve chvíli, kdy se hraje o světovou jedničku nebo několik set bodů. Právě tam se ukáže, jestli jde o skutečnou změnu přístupu.
Jeho téměř pětiměsíční absence mu ale poskytla velmi drahou lekci. Hráč si může dobrovolně vybrat šest týdnů bez tenisu. Když čeká příliš dlouho, tělo mu klidně vybere čtyři a půl měsíce samo.
DALŠÍ NOVINKY Z TENISU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Alcaraz plans more breaks, warns packed schedule fuelling injuries [1], US Open – Carlos Alcaraz at 2026 US Open: I missed the nerves and the pressure [2], US Open – Carlos Alcaraz advances after dropping first set [3].
