Zápas skončil 1:0 pro Detroit. Na tom není nic mimořádného.
Mimořádné je všechno mezi prvním vhazováním a jediným gólem.
Red Wings a Maroons odehráli 176 minut a 30 sekund čistého času. Po třech normálních třetinách následovalo šest dvacetiminutových prodloužení, přičemž poslední skončilo po 16 minutách a 30 sekundách. Dohromady tedy téměř tři kompletní hokejové zápasy za jediný večer. Rozhodující puk skončil v brance ve 2:25 ráno 25. března. Rekord nejdelšího utkání NHL drží tento zápas dodnes.
Šest prodloužení a stále 0:0
Play-off NHL dodnes funguje jednoduchým a krutým způsobem: v prodloužení se hraje, dokud někdo nevstřelí gól. Žádné nájezdy. Žádná předem určená hranice. Teoreticky tedy může současný zápas pokračovat stejně dlouho jako ten z roku 1936.
Prakticky však noc mezi Detroitem a Montrealem působí jako událost z jiného sportovního světa.
Po šedesáti minutách svítilo na ukazateli 0:0. První prodloužení nic. Druhé nic. Třetí, čtvrté ani páté také nerozhodly. Hráči už neměli za sebou „dlouhý zápas“. Měli v nohách dva celé zápasy a rozehrávali třetí.
NHL při pozdější rekonstrukci večera popsala, jak se ke konci pátého prodloužení objevily dvě obrovské příležitosti. Detroit trefil tyčku, Montreal vzápětí zahrozil na druhé straně a další puk směřující k brankové čáře na poslední chvíli přikryl gólman Maroons Lorne Chabot. Hráči pak znovu odjeli na přestávku s vědomím, že celý maraton stále rozhodne první jediná chyba.
Normie Smith prý během zápasu zhubl přes pět kilogramů
Největší fyzickou absurditu večera možná nepředstavuje hráč v poli, ale brankář Detroitu Normie Smith.
Oficiální statistika střel na branku se tehdy ještě nevedla způsobem, který by umožňoval dnešní přesnou rekonstrukci, ale klubové a ligové prameny mu připisují 92 zákroků. Za 176 minut a 30 sekund nepustil jediný puk. Detroit zároveň uvádí, že během utkání ztratil 12 liber tělesné hmotnosti – přibližně 5,4 kilogramu.
Číslo je natolik extrémní, že ho není potřeba ještě dramatizovat. Smith neměl možnost říct trenérovi, že už toho má dost, a nechat třetí prodloužení dochytat kolegu. V tehdejší NHL týmy pracovaly s brankáři úplně jinak a Smith prostě zůstal v brance.
Každý další zákrok tak znamenal nejen udržení nuly, ale prodloužení vlastního pracovního dne o další minuty.
Na druhé straně dělal totéž Lorne Chabot. Red Wings na něj rovněž nedokázali najít recept a s každým dalším prodloužením rostla pravděpodobnost, že o výsledku nerozhodne krásná kombinace, ale únava, špatný odraz nebo jeden hráč, který ještě dokáže zrychlit.
Nakonec to byla právě poslední možnost.
Trenér hledal člověka, který ještě dokáže hýbat nohama
Detroit vedl Jack Adams, jedna z klíčových postav rané historie Red Wings. Když se zápas přehoupl hluboko přes druhou hodinu ráno, jeho největší hvězdy už byly vyčerpané. Adams proto přestal hledat nejlepší jméno a začal hledat nejčerstvější nohy.
Našel jednadvacetiletého nováčka jménem Modere „Mud“ Bruneteau.
Nebyla to hvězda, kterou by člověk před zápasem tipoval na autora historického gólu. V základní části své první sezony nastoupil do 24 utkání a vstřelil pouze dva góly. V průběhu maratonu navíc nebyl vytěžovaný tolik jako hlavní hráči Detroitu, což se najednou změnilo z nevýhody v největší možnou výhodu.
Adams později vzpomínal, že se podíval po lavičce a hledal hráče, kteří ještě mají sílu. Poslal na led Syda Howea, Heca Kilreu a Bruneteaua.
Výběr fungoval.
Ve 2:25 ráno se puk konečně zastavil v síti
V šestém prodloužení se Bruneteau zapojil do útoku s Hecem Kilreou, dostal se přes obranu a poslal nízkou střelu za Chabota. Čas gólu: 16:30 šestého prodloužení. Celkový hrací čas: 176:30. Skutečný čas: přibližně 2:25 ráno.
Samotný Bruneteau později vzpomínal na zvláštní detail. Puk po střele zůstal zachycený v síti a na okamžik nebylo úplně jasné, zda je skutečně konec. Rozhodčí Bill Stewart gól potvrdil a hráči Detroitu se na nováčka vrhli tak nadšeně, že mu stáhli dres.
Fanoušci, kteří dokázali v Montreal Foru vydržet až do konce, měli zase vlastní způsob oslavy. Podle pozdějšího Bruneteauova vyprávění mu začali podávat peníze. Novopečený hrdina je v kabině položil na masérský stůl a nechal částku rozdělit mezi spoluhráče, trenéra, kustody i další členy týmu.
Hokejová historie někdy vzniká majestátně. Tohle byla spíš skupina vyčerpaných mužů ve dvě ráno, jeden puk zaseknutý v síti a fanoušci vytahující z kapes bankovky.
Maroons nebyli Canadiens. A právě to je dnes potřeba připomínat
Současnému čtenáři může spojení „Montreal v roce 1936“ automaticky evokovat Canadiens. Tehdejší město ale mělo v NHL dva kluby.
Montreal Maroons vznikli v roce 1924 a dokázali vyhrát Stanley Cup v letech 1926 a 1935. V sezoně 1935/36 tedy do souboje s Detroitem vstupovali jako obhájci titulu. Klub však doplatil na ekonomické problémy třicátých let a v roce 1938 svou činnost ukončil. Canadiens přežili a postupně se stali symbolem montrealského hokeje, zatímco Maroons dnes mimo historické statistiky zná podstatně méně lidí.
I proto může rekordní zápas na první pohled působit skoro jako střet současného Detroitu s nějakým zapomenutým regionálním mužstvem. Ve skutečnosti Red Wings porazili úřadujícího vítěze Stanley Cupu.
A jedna noc prakticky změnila celou sérii.
Po 176 minutách už Detroit soupeři skoro nic nedovolil
Nejdelší zápas historie byl pouze prvním utkáním série hrané na tři vítězství. Člověk by čekal, že po podobném fyzickém vyčerpání budou další zápasy chaotické.
Detroit je místo toho vyhrál také.
Red Wings porazili Maroons v semifinále 3:0 na zápasy. Normie Smith po rekordní úvodní nule inkasoval ve zbývajících dvou utkáních série dohromady jediný gól. Za celé semifinále tak měl průměr 0,25 inkasovaného gólu na zápas při 226 minutách a 30 sekundách strávených v brance.
Detroit potom ve finále porazil Toronto Maple Leafs 3:1 na zápasy a získal první Stanley Cup v historii Red Wings.
Maraton v Montrealu tedy nebyl historickou kuriozitou nalepenou na bezvýznamnou sérii. Stál přímo na začátku prvního mistrovského tažení jednoho z nejslavnějších klubů NHL.
A Mud Bruneteau nezůstal náhodným mužem jednoho večera. Za Detroit následně odehrál 410 utkání, vstřelil 141 gólů a jeho jméno je dodnes součástí klubové historie. Přesto ho jedna střela zůstala definovat více než všechny ostatní dohromady.
Rekord, který může padnout kdykoli. A možná nikdy
Na rozdíl od Gretzkyho bodů nebo Brodeurových vítězství není k překonání tohoto rekordu potřeba generační talent. Stačí jediný zápas, ve kterém dva brankáři odmítnou inkasovat.
Právě proto je nejdelší utkání zvláštní rekord. Každé jaro teoreticky může skončit. Stačilo by, aby některý duel play-off pokračoval o několik minut déle než 176:30.
Jenže od března 1936 se to v NHL nestalo.
A čím déle rekord vydrží, tím podivněji ona noc působí. Moderní hráči mají výrazně lepší trénink, výživu, hydrataci, regeneraci i vybavení. Přesto nikdo v NHL nezažil soutěžní zápas delší než muži, kteří 24. března 1936 nastoupili v Montreal Foru.
Po třech třetinách neměli tušení, že jsou teprve v první třetině svého skutečného pracovního dne.
A když se konečně rozešli domů, v Montrealu už bylo ráno a Detroit měl za sebou první krok k prvnímu Stanley Cupu své historie.
NOVINKY Z NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: NHL.com – March 24: Red Wings win longest game in NHL history [1], NHL.com – Mud Bruneteau of Red Wings ends longest playoff game [2], Detroit Red Wings – Centennial: Origins Era [3], NHL.com – Stanley Cup Champions 1930–1939 [4], NHL.com – Adams had knack for discovering elite goalies with Red Wings [5], NHL.com – A great Forum of entertainment [6].
