Na běžeckém oválu existují rekordy, které padají každých několik let. Pak jsou tu časy, jež postupně přestávají působit jako sportovní výkon a stávají se součástí atletického inventáře. Výkon Noaha Ngenyho na 1000 metrů patřil do druhé skupiny.
Keňan zaběhl v září 1999 v italském Rieti čas 2:11,96. Rekord přežil nástup nových tréninkových metod, modernějších povrchů i rychlejších treter. Vydržel téměř 27 let — tedy o necelých pět let déle, než je na světě Emmanuel Wanyonyi.
A potom přišel běžec, který závodní kilometr nikdy předtím nezkusil.
Disciplína, kterou skoro nikdo neběhá
Tisícovka působí na první pohled jednoduše. Dvě a půl kola, kulaté číslo, vzdálenost známá každému ze školy. V profesionální atletice je však zvláštním mezistupněm, který se na největších šampionátech neběhá a v programu mítinků se objevuje jen výjimečně.
Právě to je jeden z důvodů, proč Ngenyho rekord vydržel tak dlouho. Nebyl nutně nedotknutelný. Špičkoví běžci jen dostávali velmi málo příležitostí, aby na něj skutečně zaútočili. Osmistovkaři se soustředí na 800 metrů, běžci z patnáctistovky zase na svou hlavní disciplínu. Kilometr zůstává mezi nimi jako nechtěné dítě atletického kalendáře.
Zároveň je to trať mimořádně nepříjemná. Osmistovkař musí přežít dalších 200 metrů poté, co jeho tělo očekává cílovou čáru. Specialista na 1500 metrů naopak musí běžet od začátku tempem, na které při své běžné disciplíně není zvyklý.
Kilometr proto neodpouští špatný odhad. Kdo začne opatrně, na rekord okamžitě ztratí. Kdo se nechá unést rychlostí osmistovky, může poslední půlkolo pouze sledovat, jak mu docházejí síly.
Po 800 metrech ještě nebylo rozhodnuto vůbec nic
V Monaku bylo od začátku jasné, že se neběží jen o vítězství. Pořadatelé naplánovali mezičasy 51 sekund na 400 metrech a 1:44 po dvou kolech. Vanyonyi proběhl první čtyřstovku za 51,6 a na osmistovce byl v čase 1:45,0. Stále se držel před hranicí světového rekordu, ale rozhodující část závodu teprve přicházela.
Po odstoupení vodiče mu navíc zůstal těsně za zády Jake Wightman, mistr světa na 1500 metrů z roku 2022. To nebyl soupeř, kterého by si osmistovkař přál mít za sebou ve chvíli, kdy vstupuje na neznámé území.
Wanyonyi potřeboval posledních 200 metrů zvládnout rychleji než za 26,96 sekundy. Uběhl je za 26,83. Poslední stovku navíc zvládl za 13,1 sekundy, odpoutal se od Wightmana i od světel vyznačujících rekordní tempo a proběhl cílem v čase 2:11,83. Brit skončil druhý za 2:12,77 a posunul se na páté místo historických tabulek.
Rozdíl mezi rekordem a neúspěšným pokusem činil třináct setin sekundy. Na každých sto metrů tak Wanyonyi získal proti Ngenymu v průměru pouhých třináct tisícin.
Rekord překonal stejnou zbraní, která z něj udělala krále osmistovky
Wanyonyi není vytrvalec, který by soupeře pomalu dusil rovnoměrným tempem. Jeho největší předností je schopnost udržet rychlost ve chvíli, kdy se ostatním začíná rozpadat technika a každá další desítka metrů bolí víc než předchozí.
Právě tím vyhrává osmistovky. Dokáže se dostat do čela a v poslední stovce odmítnout zpomalit natolik, aby jej někdo předběhl. V Monaku použil stejný recept, pouze jej musel protáhnout o další půlkolo.
Ještě mezi 800. a 900. metrem jeho tempo klesalo a Wightman se držel v kontaktu. Na poslední stovce však Wanyonyi znovu zrychlil. Nejenže zachránil rekordní pokus, ale posledních sto metrů absolvoval rychleji než při svém vítězství na loňském mistrovství světa v závodě na 800 metrů.
„Bylo to poprvé, co jsem běžel 1000 metrů, a hned překonat světový rekord mě dělá nesmírně šťastným,“ uvedl po závodě. Současně odmítl rozvíjet debatu o tom, zda nyní zaútočí také na rekord Davida Rudishy na osmistovce. Tvrdí, že nejprve chce zlepšit vlastní maximum 1:41,11 a nechat za sebe mluvit výkony.
Rekord čekal 27 let. Možná jen na správného osmistovkaře
Wanyonyiho čas neznamená, že Ngenyho výkon nebyl výjimečný. V roce 1999 sám překonal osmnáct let starý rekord Sebastiana Coea a posledních 200 metrů tehdy zvládl za 27,2 sekundy. Jeho výkon přežil tak dlouho také proto, že spojoval rychlost elitního půlkaře s vytrvalostí olympijského vítěze na patnáctistovce.
Nový rekordman přichází z opačné strany. Wanyonyi je především osmistovkař, který zjistil, že jeho rychlost vydrží o 200 metrů déle, než dosud potřeboval.
Jeho monacký výkon proto není jen zprávou o třinácti setinách. Je připomínkou, že některé rekordy nepřežívají téměř tři desetiletí proto, že jsou nepřekonatelné. Někdy pouze čekají, až se výjimečný běžec postaví na trať, kterou předtím neměl důvod vyzkoušet.
Emmanuel Wanyonyi to udělal jednou. A podruhé už na kilometru nebude běžet jako nováček, ale jako nejrychlejší člověk v historii.
Zdroje: World Athletics – rekord Emmanuela Wanyonyiho [1], Diamond League [2], World Athletics – rekord Noaha Ngenyho z roku 1999 [3], World Athletics – historické tabulky [4], Reuters [5], LetsRun [6], IMAGO [7]
