Tehdy tím dokázal, že po nehodě, při níž si zlomil klíční kost a žebra a poškodil plíce, znovu patří mezi nejlepší. Nyní přijíždí na stejné místo s jiným úkolem. Nemusí okamžitě získat žlutý dres. Musí především přesvědčit Pogačara, že letošní Tour ještě nebude dlouhou cestou pod jeho kontrolou.
Když Jonas Vingegaard projel v červenci 2024 cílem v Le Lioranu, neslavil jen etapové vítězství. Ještě tři měsíce předtím ležel po hromadném pádu v Baskicku na zemi s několika zlomenými žebry, zlomenou klíční kostí, pohmožděnými plícemi a pneumotoraxem. Později přiznal, že si v prvních okamžicích myslel, že zemře. Na Tour přijel bez obvyklé závodní přípravy a s otázkou, zda vůbec zvládne třítýdenní zátěž.
Pogačar toho dne udělal vše, co se od favorita očekávalo. Jeho tým kontroloval peloton, Slovinec zaútočil u vrcholu Puy Mary a na sjezdu svůj náskok ještě zvýšil. Vingegaard jeho nástup nezachytil. Mohl začít počítat ztráty a doufat, že v cíli nepřijdou další.
Místo toho jel dál vlastním tempem.
Na Col de Pertus se k Pogačarovi postupně přiblížil, připojil se k němu necelých patnáct kilometrů před cílem a nakonec ho v Le Lioranu překvapivě porazil ve sprintu. V celkovém pořadí tím Tour neotočil; Pogačar svůj náskok dokonce mírně zvýšil díky bonifikacím na vrcholu. Přesto se změnil způsob, jakým jejich souboj působil. Vingegaard dokázal, že po těžké nehodě není pouze statečným účastníkem závodu. Znovu se stal soupeřem, kterého Pogačar nemohl ignorovat.
V cíli plakal. Mluvil o rodině, o měsících bolesti a o vítězství, kterému by ještě krátce před Tour sám nevěřil. Le Lioran se tím nestal jen místem jednoho úspěchu. Stal se symbolem návratu člověka, jehož kariéra mohla skončit na silnici v Baskicku.
V úterý se tam vrátí. Tentokrát však nebude hledat odpověď na otázku, zda se po nehodě dokáže vrátit mezi elitu.
Bude hledat odpověď na otázku, zda ještě dokáže ohrozit Pogačara.
Tourmalet ukázal rozdíl, který nelze ignorovat
Po devíti etapách vede Pogačar letošní Tour o dvě minuty a 42 sekund právě před Vingegaardem. Isaac del Toro je třetí se ztrátou 3:27 a Remco Evenepoel čtvrtý o další tři sekundy zpět. Slovinec tak nemá jen žlutý dres. Má kolem sebe také týmového kolegu na třetím místě a dostatečný odstup, aby nemusel reagovat na každý pohyb soupeřů.
Rozdíl mezi dvěma hlavními favority vznikl především na Tourmaletu. Pogačar tam zaútočil způsobem, na který Vingegaard nenašel odpověď, a pokračoval sám až do cíle v Gavarnie-Gèdre. Dán během jediného dne ztratil přesně 2:42, tedy stejný čas, který ho nyní dělí od vedení.
Pro Visma–Lease a Bike to nebyl jen nepříjemný výsledek. Tourmalet ukázal obraz, jehož se tým potřeboval vyvarovat: UAE nastavilo tempo, Pogačar si zvolil okamžik útoku a Vingegaard přešel do režimu omezování škod. Nebyl tím, kdo závod vytvářel. Pouze se snažil zabránit tomu, aby ho rival rozhodl už v prvním týdnu.
Le Lioran proto nepřichází jako běžná možnost stáhnout několik sekund. Je to první příležitost po dni odpočinku ukázat, že Tourmalet nebyl definitivním měřítkem jejich současných sil.
Vingegaard nemusí Pogačarovi vrátit celé dvě minuty a 42 sekund. V etapě s cílem po krátkém sjezdu by takový rozdíl stejně působil nepravděpodobně. Potřebuje však změnit role. Přinutit žlutý dres reagovat, dostat UAE do nepohodlí a alespoň jednou ukázat, že Slovinec nemůže celý závod řídit pouze podle vlastního plánu.
Sedm stoupání, ale žádná dlouhá cílová zeď
Desátá etapa z Aurillacu do Le Lioranu měří 166,6 kilometru a nabízí téměř 3800 výškových metrů. Na trase je sedm hodnocených stoupání, mezi nimi Côte de Pailherols, Col de la Griffoul, Col de Prat de Bouc, Côte de Murat a především závěrečná kombinace Puy Mary–Pas de Peyrol, Col de Pertus a Col de Font de Cère. Poslední vrchol leží necelé tři kilometry před cílem.
Profil není postavený jako dlouhé cílové stoupání, na němž se favorité seřadí podle výkonu na kilogram. Nabízí sérii kratších kopců, sjezdů a přechodů, v nichž rozhoduje postavení, týmová podpora i schopnost opakovaně měnit tempo.
Právě proto může být pro Vismu zajímavější než Tourmalet.
Na dlouhém souvislém stoupání mohl Pogačar využít svou současnou fyzickou převahu a jednoduše odjet. V členité etapě může Vingegaardův tým závod komplikovat dříve, poslat pomocníky do úniku a přinutit UAE rozhodovat, koho pronásledovat a kdy převzít odpovědnost. Útok navíc nemusí přijít až v posledních kilometrech. Puy Mary leží více než třicet kilometrů před cílem a právě tam Pogačar před dvěma lety zahájil duel, který pokračoval přes další kopec až do Le Lioranu.
Visma má několik možností, jak žlutý dres zaměstnat. Může vyslat jezdce dopředu a vytvořit pro Vingegaarda opěrné body po případném útoku. Může zvýšit tempo už na Col de la Griffoul nebo Prat de Bouc a pokusit se zmenšit počet domestiků kolem Pogačara. Může také nechat UAE dlouho kontrolovat silný únik a počkat, zda se únava projeví v závěrečné sérii stoupání.
Žádná z těchto variant ale nebude mít smysl, pokud Vingegaard nedokáže při prvním skutečném zrychlení držet Pogačarovo kolo. Taktika může vytvořit příležitost. Nohy ji musejí potvrdit.
Pogačar už nepotřebuje dokazovat, že je silnější
Slovinec může k etapě přistoupit výrazně klidněji. Jeho náskok je dostatečný, profil nemusí přinést velké časové rozdíly a v první desítce má týmového kolegu del Tora. UAE proto nemusí za každou cenu lovit etapu ani odpovídat na útoky jezdců, kteří v celkovém pořadí nepředstavují bezprostřední hrozbu.
Pogačar má zároveň jednu psychologickou výhodu: už Vingegaardovi ukázal, že mu dokáže ujet na dlouhém kopci. Nemusí si z Le Lioranu udělat osobní odvetu za rok 2024. Stačí mu kontrolovat Dána a nedovolit mu získat velký odstup.
To však neznamená, že bude jezdit pasivně. Pogačar jen málokdy odmítne příležitost vyhrát etapu, pokud se závod dostane do posledních kilometrů pohromadě. Kratší prudké úseky, bonifikace a cíl po sjezdu navíc odpovídají jeho výbušnosti i technické jistotě.
Vingegaard proto nemůže čekat, že se soupeř nechá v Le Lioranu překvapit stejným způsobem jako před dvěma lety. Tehdy Pogačar po svém dlouhém útoku zaplatil za vynaloženou energii a ve sprintu působil unaveněji. Tentokrát může závodit úsporněji, nechat Vingegaarda převzít iniciativu a využít jeho potřebu něco získat.
Role se obrátily. V roce 2024 útočil Pogačar a Vingegaard se k němu vracel. Nyní bude muset něco vytvořit Dán.
Znejistit Pogačara neznamená nutně ho porazit v cíli
V cyklistice se psychologický úder snadno přeceňuje. Jedno vítězství samo nevymaže časovou ztrátu a jeden slabší den nemusí předpovědět průběh dalších dvou týdnů. Přesto může Le Lioran ovlivnit, jak budou oba týmy pokračovat.
Když Vingegaard znovu nedokáže reagovat na Pogačarovo zrychlení, začne být rozdíl mezi nimi těžké vysvětlovat pouze jedním špatným dnem na Tourmaletu. UAE získá další potvrzení, že může závod kontrolovat silou, a Visma bude muset hledat výrazně riskantnější scénáře v Alpách.
Pokud však Dán Pogačara udrží, zaútočí na něj nebo mu dokonce vezme čas, nezmění se jen tabulka. Slovinec a jeho tým znovu dostanou důvod sledovat každý pohyb žlutočerných dresů. Místo ochrany náskoku budou muset počítat s protivníkem, který je schopen vytvářet vlastní tlak.
Vingegaardovým úspěchem proto nemusí být etapové vítězství. Může jím být chvíle, kdy Pogačar poprvé nebude útočníkem, ale mužem nuceným zavírat mezeru. Může jím být izolovaný žlutý dres bez obvyklé řady pomocníků. Nebo pouze cílová rovinka, na níž budou oba znovu vedle sebe a dvě minuty a 42 sekund přestanou působit jako definitivní rozsudek.
Tour de France se nevyhrává vzpomínkami. Vingegaardovi nepomůže, že zde před dvěma lety prožil jeden z největších dnů kariéry, pokud jeho současné tělo nebude schopné zopakovat tehdejší odpor.
Le Lioran mu ale připomíná něco důležitého. Také v roce 2024 nejprve Pogačarovi nestačil. Nezachytil jeho útok, zůstal za ním a chvíli vypadal poraženě. Pak odmítl přijmout, že je souboj dokončený.
Tentokrát se nevrací z několika set metrů na silnici.
Vrací se z téměř tří minut v celkovém pořadí.
A než začne tuto ztrátu skutečně mazat, musí nejprve znovu dokázat, že Pogačarovi může nahnat pochybnosti.
Zdroje: Tour de France – profil 10. etapy Aurillac–Le Lioran [1], Tour de France – historie Le Lioranu [2], Tour de France – průběžné pořadí po 9. etapě [3], Reuters – Vingegaardovo vítězství v Le Lioranu 2024 [4], Reuters – Pogačarovo vítězství na Tourmaletu 2026 [5], Reuters – Vingegaardovo zranění a návrat [6], foto wikimedia commons CC BY-SA 4.0 [7]