Scotty Bowman už sovětský hokej znal. Poprvé ho na vlastní oči viděl v padesátých letech a fascinovalo ho, jak málo připomíná severoamerickou hru, na níž vyrůstal. Sověti nestříleli při první možné příležitosti, nesnažili se za každou cenu nahodit puk hluboko do pásma a následně jej vybojovat u mantinelu. Drželi ho. Vraceli se s ním. Neustále se pohybovali a čekali, až se obrana soupeře začne rozpadat.
O několik desetiletí později dostal Bowman jako trenér Detroit Red Wings možnost vypustit něco podobného přímo do NHL. Dne 27. října 1995 poslal proti Calgary Flames společně na led Sergeje Fjodorova, Igora Larionova a Vjačeslava Kozlova v útoku a Vjačeslava Fetisova s Vladimirem Konstantinovem v obraně.
NHL do té doby kompletní pětici ruských hráčů jako jeden celek nezažila. Detroit vyhrál 3:0 a Russian Five potřebovali jen dvě střídání, aby se podíleli na prvním gólu. Nejdůležitější ale nebylo, odkud těch pět mužů pocházelo. Bylo to jak hráli.
V NHL existovala lajna a obranný pár. Rusové přemýšleli jako pět lidí najednou
Tradiční severoamerický způsob organizace mužstva byl poměrně jasný. Tři útočníci vytvářeli formaci, dva obránci pár. Útočné trojice se střídaly podle svého rytmu, obranné dvojice podle svého a jejich kombinace se během zápasu měnily.
Sovětský systém pracoval mnohem intenzivněji s pětičlennou jednotkou.
To mělo obrovský taktický důsledek. Když se Fetisov nebo Konstantinov vydali dopředu, někdo automaticky zaplnil prostor za nimi. Když Fjodorov sjel hluboko do obrany, nikdo nepanikařil nad tím, že centr právě nestojí tam, kde má stát centr. Hráči nereagovali pouze na své pozice, ale na to, která část ledu je právě prázdná.
Bowman později popisoval, že sovětské týmy zapojovaly do útoku všech pět hráčů a puk odevzdávaly jen velmi nerady. Útok nemusel skončit střelou jen proto, že se střela nabízela. Pokud nebyla dost dobrá, bylo možné puk vrátit, změnit směr a útok vytvořit znovu.
Pro obranu zvyklou na přímočařejší hokej to byl nepříjemný problém. Soupeř očekával zakončení nebo nahození, jenže Russian Five se otočili a začali kombinaci znovu.
Jejich nejlepší obrannou zbraní bylo něco velmi prostého: soupeř neměl puk
Detroit přitom nebyl před příchodem Russian Five žádným taktickým pravěkem. Red Wings už patřili k nejlepším týmům NHL a Bowman byl jedním z nejchytřejších trenérů historie.
Pětice ale přidala něco, co sám Bowman později označil za zásadní součást identity Detroitu: puck possession, tedy kontrolu puku.
Jeho vysvětlení bylo téměř banální. Red Wings se výborně bránili také tím, že soupeři puk prostě nepůjčovali. Nemuseli pořád hitovat, blokovat nebo nahánět protivníka po vlastním pásmu, pokud sami kontrolovali hru.
Tady se ruský a severoamerický pohled na hokej krásně střetl. V tradičním prostředí NHL byla hluboce zakořeněná představa, že obránce má puk bezpečně dostat z nebezpečí a útočníci ho potom vybojují dál. Nahodit puk za obranu soupeře nebyla chyba, ale naprosto legitimní způsob zahájení útoku.
Russian Five měli mnohem větší odpor k dobrovolnému odevzdání puku. Pokud bylo možné vyjet s ním nebo si přihrát dozadu a zkusit útok znovu, proč ho posílat soupeři?
Scotty Bowman udělal možná nejchytřejší věc: nesnažil se je předělat
Při střetu dvou hokejových kultur by bylo snadné udělat opačnou chybu. Přivést evropské hráče do NHL a několik měsíců je učit, aby konečně hráli „správně“. Bowman postupoval jinak.
Sám později přiznával, že některým jejich řešením ani úplně nerozuměl. Hráči byli ochotni riskovat přihrávky, které by severoamerický trenér mohl považovat za nebezpečné. Někdy dlouho drželi puk bez střely. Obránce se mohl najednou objevit v pozici, kde by člověk čekal útočníka. Bowman ale viděl, že oni sami přesně vědí, co dělají.
Fetisov vzpomínal, že trenér jejich způsob hry příliš nerozebíral a nesnažil se mu dát severoamerický řád. Russian Five proto nebyli pěti sovětskými hráči přizpůsobenými NHL. Byli spíš kouskem sovětského hokeje vloženým dovnitř amerického týmu.
Bowman navíc pětici nepoužíval mechanicky každé střídání. Nasazoval ji ve chvílích, kdy chtěl změnit charakter zápasu a dostat soupeře pod tlak způsobem, na který nebyl připravený.
A nebylo náhodou, že posledním dílem skládačky byl právě Profesor
Fjodorov, Kozlov a Konstantinov už v Detroitu byli. Fetisov přišel z New Jersey Devils v dubnu 1995. Posledním článkem se stal Igor Larionov, kterého Detroit získal 24. října 1995 ze San Jose Sharks výměnou za produktivního střelce Raye Shepparda. O tři dny později už byla celá pětice na ledě proti Calgary.
Larionov měl přezdívku Profesor z dobrého důvodu. Patřil ke generaci sovětských reprezentantů, která strávila roky učením hokeje založeného na pohybu, anticipaci a spolupráci pěti hráčů. Fetisov prošel stejným prostředím.
Fjodorov k tomu přidával mimořádnou rychlost a schopnost hrát prakticky cokoli. Bowman jej dokonce v některých obdobích používal jako obránce a později tvrdil, že kdyby tam zůstal, mohl být All-Star i na této pozici. Konstantinov kombinoval sovětské čtení hry s fyzickou tvrdostí, takže zároveň boural severoamerický stereotyp, že evropští hráči jsou technicky jemní, ale snadno zastrašitelní.
Russian Five tedy nebyli pět kopií stejného hráče. Měli společný jazyk hry.
První večer ukázal, že soupeřům bude chvíli trvat, než jej přeloží
Jejich debut proti Calgary funguje skoro jako učebnicová demonstrace. Detroit vyhrál 3:0. Kozlov skóroval už při druhém střídání ruské pětice po asistencích Fjodorova a Konstantinova. Larionov potom přidal gól v oslabení.
Red Wings následně dokončili základní část s bilancí 62–13–7. Šedesát dva vítězství tehdy znamenalo rekord NHL a klub získal druhou Presidents' Trophy za sebou. Fjodorov měl 107 bodů a vyhrál svou druhou Selke Trophy pro nejlepšího defenzivního útočníka.
Stanley Cup ale nepřišel. V konferenčním finále Detroit narazil na Colorado Avalanche a série, z níž následně vznikla jedna z nejslavnějších rivalit NHL, skončila vítězstvím Colorada.
Pro Russian Five to byla důležitá připomínka, že revoluční herní styl automaticky neznamená nesmrtelnost. O rok později už byl výsledek jiný.
Stanley Cup 1997 nebyl vítězstvím „ruského hokeje nad americkým“. Detroit spojil obojí
Právě tady se příběh často zbytečně zjednodušuje. Detroit nevyhrál Stanley Cup proto, že by opustil severoamerický hokej a začal hrát sovětský. Vyhrál proto, že dokázal spojit několik hokejových kultur v jednom mužstvu.
Vedle Russian Five byli Steve Yzerman, Brendan Shanahan, Nicklas Lidström, Darren McCarty, Kris Draper, Kirk Maltby nebo brankář Mike Vernon. Detroit dokázal hrát kombinačně, rychle a s pukem, ale zároveň zvládl fyzický zápas, boj u mantinelu i tvrdost play-off. Russian Five přinesli další vrstvu, nikoli jedinou možnou odpověď.
Red Wings v play-off 1997 vyřadili St. Louis, Anaheim a v odvetě také Colorado. Ve finále smetli Philadelphia Flyers a poprvé po 42 letech získali Stanley Cup. Dne 7. června 1997 byl Detroit šampionem. O šest dní později přišla tragédie.
Nehoda ukončila původní Russian Five prakticky přes noc
Po týmové oslavě Stanley Cupu havarovala limuzína, ve které jel Vladimir Konstantinov, masér Sergej Mnacakanov a Vjačeslav Fetisov. Fetisov utrpěl zranění, z nichž se zotavil. Konstantinov utrpěl těžké poškození mozku a jeho hokejová kariéra okamžitě skončila.
Původní Russian Five už nikdy společně nenastoupili. Detroit o rok později Stanley Cup obhájil a při oslavě přivezli spoluhráči Konstantinova na led na vozíku. Trofej položili do jeho klína.
Obraz ruské pětice tak dostal zvláštní konec: mužstvo, které pomáhalo NHL měnit prostřednictvím pohybu, skončilo příběhem jednoho ze svých členů, který už sám chodit nedokázal.
Jejich skutečný odkaz není, že dnes NHL hraje „rusky“
Hokej se od poloviny devadesátých let změnil tolikrát, že by bylo přehnané tvrdit, že dnešní liga hraje způsobem, který vymyslelo pět mužů v Detroitu.
Mnohem přesnější je říct, že Russian Five poskytli NHL velmi viditelný důkaz, že jiné hokejové myšlení může fungovat i na nejvyšší severoamerické úrovni.
Bowman sám později říkal, že zkušenost s nimi posílila jeho víru v držení puku a že její vliv se přenesl i na ostatní hráče Detroitu. Ještě o čtvrt století později použil bývalý trenér NHL Rocky Thompson při analýze dominantní pětice Colorada MacKinnon–Rantanen–Landeskog–Makar–Toews právě Russian Five jako historické přirovnání.
To je možná jejich největší vítězství. Fjodorov, Larionov, Kozlov, Fetisov a Konstantinov nepřijeli do Detroitu přesvědčit NHL, že její hokej je špatný. Ukázali jí něco podstatně zajímavějšího. Že existuje víc než jeden správný způsob, jak ho hrát.
DALŠÍ ČLÁNKY Z NHL
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Detroit Red Wings – Reflections of a coaching legend [1], Detroit Red Wings – Twenty-five moments for 25 years of Hockeytown [2], NHL.com – Sergei Fedorov: 100 Greatest NHL Players [3], Detroit Red Wings – Red Wings to retire Sergei Fedorov's No. 91 [4], Detroit Red Wings – Centennial: Dominance Era [5], NHL.com – Avalanche's scoring depth, improved goaltending has them among NHL elite [6].
