Útok tam, kde se čeká klid. Zrychlení v etapě, která měla patřit úniku. Úsměv v momentě, kdy ostatní počítají watty a modlí se, aby přežili další kopec. Pogačar byl romantický chaos na dvou kolech.
Jenže letošní Tour začíná ukazovat trochu jiný obraz. Pogačar pořád zůstává Pogačarem. Pořád má ten ničivý instinkt, pořád umí udeřit v posledních metrech a pořád vypadá, jako by závod cítil dřív než ostatní. Rozdíl je v tom, že už kolem sebe nemá jen tým, který ho doprovází. Má tým, který začíná závod ohýbat dopředu.
UAE Team Emirates-XRG nejdřív v Barceloně poslala Isaaca del Tora k etapovému vítězství před Pogačarem. O den později del Toro splatil roli v opačném gardu, odvedl obrovskou práci v závěru a Pogačar z toho vytěžil etapový triumf i žlutý dres. Dvě etapy, dva různí vítězové, jeden stejný vzkaz: UAE už na Tour nepůsobí jako tým s nejlepším jezdcem. Působí jako organizace, která chce mít závod pod rukou.
A to je pro zbytek pelotonu mnohem horší zpráva než samotný Pogačarův nástup.
Génius je nebezpečný. Génius se systémem je problém
Pogačarova největší síla byla vždycky v tom, že vypadal nezkrotitelně. Soupeři se mohli připravovat na horské etapy, časovky, technické sjezdy i krátké kopce, jenže on jim uměl závod rozbít i ve chvíli, kdy se podle itineráře nic velkého dít nemělo. V tom byla jeho cyklistická radost i krutost. Když Pogačar ucítil slabinu, často nepotřeboval čekat na ideální scénář.
Tohle se neztratilo. Jen k tomu přibyla další vrstva.
UAE v úvodu Tour nevypadá jako tým, který čeká, až jeho lídr něco vymyslí. Vypadá jako tým, který má dost síly na to, aby si sám vybral, kdy se závod začne lámat. Ve druhé etapě zvládl kontrolovat dynamický konec v Barceloně tak, že z toho bylo týmové první a druhé místo. Ve třetí etapě nejdřív situace nevypadala jako předem napsaný plán na Pogačarovu výhru, ale jakmile se závod začal vyvíjet správným směrem, UAE z něj udělala příležitost.
Tohle je rozdíl mezi improvizací a mocí. Slabší tým improvizuje, protože musí. Silný tým improvizuje, protože může.
Del Toro není jen pomocník. Je to ukázka luxusu UAE
Isaac del Toro je v tomhle příběhu klíčový. Ne proto, že by měl okamžitě přestat být mladou hvězdou a stát se jen Pogačarovým nosičem vody. Právě naopak. Je nebezpečný tím, že je dost dobrý na vlastní vítězství a zároveň dost užitečný pro lídra, když tým potřebuje závod zavřít pro Pogačara.
Ve druhé etapě vyhrál. Ve třetí etapě pracoval pro Pogačara. To je pro soupeře mimořádně nepříjemná kombinace. Del Toro není domestik, kterého můžete vnímat jen jako palivo pro poslední kopec. Je to jezdec, kterého musíte hlídat jako možnou hrozbu. A když ho hlídáte, Pogačar čeká za ním. Když ho nehlídáte, může vám závod vyhrát sám.
Přesně takhle vypadají dominantní týmy. Nemají jen jednu kartu. Mají balíček, ve kterém každá karta nějak bolí.
UAE tím připomíná nejlepší éry velkých týmových projektů, jen v modernějším, uhlazenějším a mediálně dražším balení. Pogačar je tvář, ale kolem něj se zvedá struktura, která má vlastní vítězné ambice, vlastní mladé talenty a dost síly na to, aby se v prvním týdnu Tour neptala, jestli smí závod ovládat. Prostě ho začne ovládat.
Arabský háv není jen logo na dresu
UAE Team Emirates-XRG samozřejmě není jen sportovní tým v tradičním evropském smyslu. Je to také globální výkladní skříň. Název týmu, sponzoři, státní značka, energetický partner XRG, celá vizuální přítomnost v největším cyklistickém závodě světa. Cyklistika je v tomhle upřímnější než mnohé sporty: dres je reklamní plocha a tým je pohyblivý billboard, který tři týdny projíždí Francií před miliony očí.
Jenže bylo by laciné zůstat jen u toho. Ano, UAE používá cyklistiku jako měkkou moc, image a globální viditelnost. To je zřejmé. Ale zároveň platí, že v cyklistice samotné se takové projekty neudrží jen penězi. Peníze vám koupí infrastrukturu, trenéry, vědu, talenty, vybavení a prostor. Nevyhrají za vás posledních 200 metrů do kopce. Neudrží tempo v horku. Nevyřeší závodní instinkt.
UAE je dnes zajímavé právě tím, že spojilo obojí. Velkou politicko-komerční značku a skutečně špičkově fungující sportovní organismus. Tohle není jen arabský háv přehozený přes evropskou cyklistiku. Je to projekt, který pochopil, že Tour de France se dá použít jako reklama jen tehdy, když ji opravdu umíte závodit.
A zatím to vypadá, že umí.
Pro Vingegaarda je to jiný problém než dřív
Jonas Vingegaard a Visma-Lease a Bike začali Tour výborně. Týmová časovka, žlutý dres, první psychologický vzkaz Pogačarovi. Jenže UAE odpověděla rychle a dost nepříjemně. Ne jedním výbuchem. Dvěma dny, které ukázaly šířku týmu.
Pro Vingegaarda je Pogačar sám o sobě dost těžký soupeř. Pogačar s del Torem, Yatesem, McNultym a dalšími kolem sebe je jiný typ problému. Visma byla dlouho vnímána jako týmová mašina proti Pogačarovu géniovi. Jenže pokud UAE začne působit také jako mašina, mizí jednoduchý kontrast. Už to není instinkt proti systému. Je to systém proti systému, jen jeden má v čele jezdce, který umí ze systému kdykoli utéct a vyhrát po svém.
To je pro Tour skvělá zápletka. Pogačar už nemusí být jen muž, který útočí proti dokonale organizované Vismě. Může být lídr týmu, který sám dokáže tvořit tlak, rozdělovat role a nechat soupeře hádat, jestli dnes přijde útok od něj, od del Tora, nebo prostě jen dlouhé týmové škrcení.
Co bude dál: dominance, která může začít vadit
Každá velká dominance má dvě fáze. V první fanoušci obdivují, jak je tým silný. Ve druhé se začnou ptát, jestli není až moc silný. UAE se k téhle hranici přibližuje rychle. Pokud bude dál sbírat etapové výhry, držet žlutý dres, mladého jezdce v bílém a ještě diktovat tempo podle libosti, může se z obdivu stát podráždění.
Cyklistika má ráda velké šampiony, ale nemá ráda pocit, že závod někdo zavřel příliš brzy. Pogačar je v tomhle paradoxní postava. Jeho styl je tak útočný a radostný, že často působí jako protilék proti nudě. Jenže když k němu přidáte týmovou převahu, může se i jeho krása proměnit v otázku, jestli ostatní ještě vůbec dostanou prostor.
Zatím je brzy. Tour je dlouhá, vedro tvrdé, hory teprve přijdou a Vingegaard rozhodně není jezdec, který by se po třech etapách smířil s rolí statisty. Ale první dny ukázaly něco důležitého. Pogačar už není jen génius, který jezdí v barvách UAE. UAE začíná vypadat jako tým, který z jeho génia staví vlastní impérium.
A jestli se tahle kombinace opravdu rozjede, zbytek Tour nebude otázkou, kdy Pogačar zaútočí. Bude otázkou, jestli někdo dokáže zastavit celý stroj, který ho k útoku doveze.
VÍC Z TOUR DE FRANCE
Zdroje: Reuters [1], Reuters [2], Cyclingnews [3], Cycling Weekly [4], UAE Team Emirates-XRG [5], IMAGO [6]