Napadal soupeře ve stoupáních, ve větru, ve sjezdech i v etapách, kde mohl za vítězství získat jen několik sekund a další zápis do statistik. Jeho agresivita byla jednou z největších zbraní, zároveň však soupeřům nabízela možnost počkat, až energii utratí na méně důležitém místě.
Na letošní Tour sledujeme jiného Pogačara. Rychlost nezmizela a chuť vyhrávat už vůbec ne. Slovinec však mnohem přesněji rozlišuje mezi útokem, který jen pobaví diváky, a útokem, jenž může soupeřům během jediného odpoledne sebrat celé minuty.
Před startem třinácté etapy vedl před Jonasem Vingegaardem o tři minuty a šestatřicet sekund. Tento náskok nevznikal pravidelným sbíráním pěti nebo deseti sekund v každém kopci. Vytvořily jej především dvě etapy, které UAE Team Emirates-XRG dlouho připravoval a Pogačar v přesně zvoleném okamžiku dokončil.
Soupeři plán viděli. Přesto jej nedokázali zastavit
Šestá etapa přes Col d’Aspin a Tourmalet nabídla první úplný obraz současné síly UAE. Visma-Lease a Bike se snažila závod rozhýbat, posílala jezdce do útoků a vytvářela situace, v nichž by Pogačarův tým musel reagovat. UAE však po každém pokusu znovu nastolilo pořádek.
Nils Politt, Tim Wellens, Felix Großschartner, Brandon McNulty, Adam Yates a nakonec Isaac del Toro postupně zvyšovali tempo. Nešlo jen o to chránit lídra nebo držet Vingegaarda v dohledu. Každý z nich odstraňoval další vrstvu soupeřovy obrany, dokud před Pogačarem nezůstal pouze okamžik vhodný k útoku.
Del Toro zrychlil při nájezdu do posledních pěti kilometrů Tourmaletu. Pogačar poté vyrazil 43 kilometrů před cílem. Na vrcholu měl před Vingegaardem přibližně půl minuty, ale tím práce neskončila. Rozdíl zvětšil ve sjezdu i na dlouhé cestě do Gavarnie-Gèdre a zvítězil o dvě minuty a osmatřicet sekund. Současně převzal žlutý dres.
Právě závěr etapy ukázal, proč je dnes Pogačar pro Vingegaarda tak obtížně řešitelný. Dán jej nemusí porazit pouze v dlouhém stoupání. Musí udržet kontakt také přes horizont, ve sjezdu a v rychlém přechodu do terénu, kde se už nehraje jen o watty na kilogram.
Pogačar útočí tam, kde se propojí několik jeho předností. Není pouze lepším vrchařem nebo výbušnějším závodníkem. Dokáže z horského útoku vytvořit čtyřicetikilometrovou časovku, během níž soupeři nemají pomocníky ani vhodný terén pro organizované stíhání.
V Le Lioran už vůbec nic nebylo spontánní
Desátá etapa v Centrálním masivu nabízela tradiční pogačarovský příběh. Le Lioran bylo místem, kde jej Vingegaard v roce 2024 porazil ve sprintu. Mohlo to vypadat, že se Slovinec nechal vést vzpomínkou a rozhodl se starou porážku oplatit.
Ve skutečnosti šlo o jeden z nejpřesněji naplánovaných dnů celé Tour.
Pogačar po vítězství přiznal, že UAE mělo etapu vyhlédnutou dlouho dopředu. Tým si trasu prohlédl a jednotlivá stoupání odpovídala schopnostem konkrétních domestiků. Pogačar se tak nemusel zabývat chaosem od prvních kilometrů. Jeho úkolem bylo počkat, až ostatní odvedou práci, a převzít závod v části, která vyhovovala jemu.
Richard Carapaz se pokusil plán UAE rozbít útokem. Později sám řekl, že první část etapy byla pod tvrdou kontrolou Pogačarova týmu. UAE jej nechalo spotřebovat energii, drželo rozdíl v přijatelných mezích a postupně stupňovalo tempo.
Pogačar nastoupil na Col de Pertus. Do cíle stále zbývala další část stoupání, sjezd a krátký závěrečný kopec, ale soupeři už znovu neměli prostředky, jak jeho útok neutralizovat. Slovinec získal třetí etapové vítězství na letošní Tour a Remca Evenepoela porazil o 32 sekund. Vingegaard ztratil ještě více.
Důležitá nebyla pouze Pogačarova síla. Rozhodující bylo, že mohl svou nejvyšší intenzitu použít až poté, co několik hodin závodili především jeho spoluhráči.
UAE nehlídá jen uprchlíky. Určuje, jaký závod ostatní smějí jet
Tým žlutého dresu obvykle kontroluje úniky, v nichž by mohl být nebezpečný člověk pro celkové pořadí. UAE však pracuje i ve chvílích, kdy se vpředu nenachází nikdo, kdo by Pogačara bezprostředně ohrožoval.
Někdy tím připravuje etapové vítězství. Jindy nechce umožnit soupeřům, aby poslali pomocníky dopředu a později je využili jako opěrné body pro útok. Výsledkem je prostředí, v němž si ostatní týmy nemohou být jisté, co aktuální tempo UAE znamená.
Může jít o běžnou kontrolu. Může jít o snahu získat etapu. Stejně tak ale může několik kilometrů práce předznamenávat Pogačarův útok, který rozhodne o celkovém pořadí.
Tato nejistota stojí soupeře energii. Musejí držet své lídry vpředu, chránit je před rozdělením skupiny a spotřebovávat pomocníky dříve, než zjistí, zda se vůbec bude závodit o žlutý dres.
Pogačar tak nemusí nastupovat, aby ostatní dostal pod tlak. Někdy stačí, že UAE zvýší tempo a peloton ví, co by mohlo následovat.
Největší převaha se skrývá ve dnech, kdy se nic nestane
Dominance se nejlépe prodává prostřednictvím sólových vítězství a dramatických útoků. Pro Pogačarovu pozici jsou však stejně důležité dny, kdy zůstane bezpečně schovaný v pelotonu a do cíle přijede bez jediné změny v celkovém pořadí.
Takové etapy nejsou promarněnou příležitostí. Jsou důsledkem práce, kterou už odvedl.
Pogačar má náskok a nemusí hledat místo pro útok. Vingegaard jej hledat musí. Dán potřebuje získat téměř čtyři minuty, takže mu nestačí porazit žlutý dres v jednom závěrečném sprintu do kopce. Potřebuje Pogačara izolovat, donutit UAE k chybě nebo vytvořit situaci, v níž Slovinec zůstane bez pomoci daleko od cíle.
To se snadno plánuje, ale těžko provádí proti týmu, který dokáže reagovat na útoky a současně si ponechat několik jezdců pro vlastní ofenzivu.
Každý den, který skončí beze změny, proto pracuje pro Pogačara. Kalendář se zkrátí, jeho náskok zůstane stejný a odpovědnost za riskování se ještě výrazněji přesune na Vismu.
Pogačar už nemusí dokazovat, že je nejsilnější
Právě tady se objevuje možná největší změna proti některým předchozím sezonám. Pogačar pořád chce vyhrávat etapy, ale dokáže mnohem lépe přijmout, že ne každá musí patřit jemu.
Pokud UAE vyhodnotí, že únik není nebezpečný a jeho stíhání by pouze zbytečně zatížilo tým, může jej nechat bojovat o vítězství. Jestliže profil neposkytuje dostatečnou odměnu pro celkové pořadí, Pogačar nemusí vyrábět útok jen proto, že se silnice na několik kilometrů zvedne.
Není to opatrnější závodník. Je to přesnější závodník.
Na Tourmaletu útočil 43 kilometrů před cílem, protože věděl, že může využít stoupání, sjezd i dlouhý dojezd. V Le Lioran čekal na Col de Pertus, protože tým měl přesně rozdělenou práci a trať odpovídala předem připravenému scénáři.
V obou případech šlo o agresivní jízdu. Rozdíl spočíval v tom, že agrese nebyla instinktivní reakcí na otevřený prostor. Byla poslední částí plánu.
Třináctá etapa ukazuje, jak pohodlnou pozici si vytvořil
Dnešní cesta z Dole do Belfortu měří 205,8 kilometru a je nejdelší etapou letošní Tour. Nabízí přibližně 2400 výškových metrů a v závěru Ballon d’Alsace, stoupání první kategorie dlouhé 8,9 kilometru s průměrným sklonem 6,9 procenta. Od vrcholu však zbývá přibližně třicet kilometrů do cíle.
Profil může svádět k útoku, ale pro Pogačara nepředstavuje místo, na kterém by musel něco dokazovat. Dlouhý sjezd a dojezd do Belfortu nabízejí Vingegaardovi jen omezenou možnost vytvořit zásadní rozdíl. UAE proto může nechat etapu uprchlíkům, kontrolovat pouze nebezpečné scénáře a šetřit své nejsilnější jezdce na další horské dny.
Právě schopnost rozhodnout se, že dnes útočit nebude, je součástí kontroly závodu.
Kdyby Pogačar vedl o několik sekund, musel by přemýšlet o bonifikacích, pohybu Vingegaarda a každé nečekané skupině. S náskokem přes tři a půl minuty může posuzovat etapu jen podle toho, zda mu nabízí dostatečnou odměnu.
Soupeři tak nečelí pouze nejsilnějšímu jezdci. Čelí člověku, který si vybudoval právo závodit selektivně.
Pro Vingegaarda je nejtěžší, že nemá jediný problém k vyřešení
Kdyby Pogačar rozhodoval pouze krátkou akcelerací v závěru kopce, Visma by mohla připravovat dlouhé tempo a pokusit se jeho výbušnost otupit. Kdyby vítězil jen v dlouhých stoupáních, Vingegaard by hledal rychlé, technické nebo větrné etapy.
Letošní Tour však zatím ukázala, že Pogačar může rozhodnout několika způsoby.
Dokáže vyhrát krátký výbušný dojezd, jako ve třetí etapě do Les Angles, kde UAE stáhlo silný únik a Del Toro jej přivedl do závěrečného kilometru. Dokáže odjet na Tourmaletu a pokračovat desítky kilometrů sám. Dokáže také počkat na předposlední stoupání složitého dne a využít týmovou práci v Le Lioran.
Visma tak nemůže připravit jednu univerzální odpověď. Musí vytvořit situaci, kterou Pogačar ani jeho tým nečekají, a zároveň doufat, že její lídr bude mít sílu pokračovat poté, co UAE zareaguje.
Největším problémem není pouze Pogačarova výkonnost. Je jím množství různých závodů, které dokáže vyhrát.
Nejnebezpečnější Pogačar není ten, který útočí všude
Pogačarova popularita vznikla také díky tomu, že se často odmítal chovat jako konzervativní správce žlutého dresu. Útočil, i když nemusel, a někdy proměnil obyčejnou etapu v podívanou jen proto, že uviděl příležitost.
Současná verze o tuto schopnost nepřišla. Pouze už nemá potřebu ji předvádět při každé příležitosti.
To je pro soupeře špatná zpráva. Jezdec, který útočí neustále, se dá přimět k plýtvání energií. Jezdec, který svou sílu použije jen ve chvíli, kdy jeho tým připraví maximální dopad, nabízí mnohem méně prostoru k obraně.
Tour letos neovládá jen Pogačar, který dokáže ostatním ujet. Ovládá ji také Pogačar, který může celý den čekat, protože ví, že na rozdíl od soupeřů už získal přesně to, co potřeboval.
Vingegaard a Visma musejí závod vytvořit. UAE jej může odmítnout, kontrolovat nebo v přesně vybraný okamžik převzít.
A právě tato možnost rozhodovat nejen o tom, jak rychle se pojede, ale také kdy začne skutečný boj o žlutý dres, je možná největší Pogačarovou převahou na celé Tour.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Tour de France – Pogačar pushes his own frontiers [1], Tour de France – Pogačar’s grand finale [2], Tour de France – Pogačar: We targeted this stage a long time ago [3], UAE Team Emirates-XRG – Tadej Pogačar takes stage victory and yellow jersey [4], Tour de France – Stage 13: Dole–Belfort [5], IMAGO [6]
