Canadiens nevyhráli proto, že by zápas od začátku kontrolovali. Vyhráli proto, že dokázali přežít vlastní chaos a postupně ho přetavit v něco mnohem tvrdšího. Montreal díky tomu vede sérii 3:2 a v sobotu může doma v Bell Centre postoupit do finále Východní konference.
Tohle nebyl večer, ve kterém by Montreal soupeře zlomil jedním dokonalým úsekem od první minuty. Spíš to byl zápas, který ukázal, že Canadiens začínají mít nebezpečnou vlastnost playoff týmů: nedají se snadno odstrčit.
Buffalo třikrát vedlo, třikrát mělo pocit, že se může nadechnout, jenže pokaždé nechalo Montreal zpátky ve hře. A jakmile se Canadiens ve druhé třetině chytili, série se na pár minut proměnila v něco, co Sabres vůbec nechtěli vidět. V tým, který má rychlost, přesilovku, odvahu mladých hráčů a kapitána, jenž ve správný moment vezme zápas do ruky.
Suzuki nevypadal jako muž velkých gest. Právě proto byl tak důležitý
Nick Suzuki odehrál přesně ten typ zápasu, který se v playoff nehodnotí jen podle kanadských bodů, i když tentokrát měl i ty. Gól a dvě asistence v pátém utkání série jsou samy o sobě výborná vizitka, ale ještě důležitější bylo, kdy jeho vliv přicházel.
Suzuki připravil vyrovnávací trefu Colea Caufielda po ztrátě Buffala, ve druhé třetině sám proměnil přesilovku na 5:3 a ve třetí části se podílel i na Demidovově gólu, který dal Montrealu definitivní klid.
Suzuki není kapitán, který by musel každou situaci prodávat velkým gestem. Jeho síla je v tom, že Montreal kolem něj získává osu. Když se zápas trhá, Canadiens se mají kam vrátit. Když potřebují podržet puk, má ho kdo vzít. Když se otevře přesilovka, má kdo najít správné řešení. A proti Buffalu to bylo vidět naplno. Sabres měli výbušnější začátek, ale Montreal měl ve chvílích, kdy se zápas lámal směrem k nervům, lepšího dirigenta.
Tohle je pro Buffalo nepříjemné hlavně proto, že Suzuki nevytáhl žádný osamělý zázrak. Nešlo o večer jednoho hráče, který by musel všechno urvat sám. Spíš propojil to, co Montreal dělalo nebezpečným už dřív: Caufieldovu střelu, Slafkovského práci v přesilovce, Demidovovu kreativitu, Hutsonův pohyb z modré čáry a Dobešovu schopnost zůstat v zápase, i když to na začátku vypadalo skoro neudržitelně.
Slafkovský nemusel dát gól, aby byl v zápase cítit
Juraj Slafkovský tentokrát neskóroval, ale jeho tři asistence jsou přesně ten typ výkonu, který ukazuje, jak se mění jeho role v montrealském týmu. Už to není jen příslib velkého těla a talentu, který jednou možná všechno poskládá dohromady. V takovém zápase je Slafkovský součástí konkrétního mechanismu, kterým Montreal trestá soupeře.
Jeho přihrávka na Suzukiho přesilovkový gól byla jedním z nejdůležitějších momentů večera. Canadiens se v tu chvíli dostali na rozdíl dvou branek a poprvé měli skutečný prostor dýchat. Ve třetí třetině pak Slafkovský připravil i Demidovovu trefu, čímž se symbolicky propojily dvě velké mladé tváře Montrealu. Jeden už si zvyká být důležitý v těžkých zápasech, druhý konečně dostal první playoff gól.
Tohle je přesně důvod, proč je Montreal v sérii tak nepříjemný. Není odkázaný jen na nostalgii velkého klubu, domácí atmosféru nebo jednu produktivní formaci. Canadiens začínají dostávat příspěvek z různých míst sestavy. Slafkovský není dekorace vedle Suzukiho a Caufielda. Hutson není jen mladý bek s hezkým bruslením. Demidov není jen talent, kterému se odpouští, že ještě nepřišla produkce. Všichni už v téhle sérii nechali otisk.
Buffalo dostalo ideální start. A právě proto je porážka tak bolestivá
Sabres si nemohou říct, že zápas ztratili proto, že se do něj nedostali. Naopak. Začali skoro dokonale. Jason Zucker, Josh Doan a Konsta Helenius poslali Buffalo třikrát do vedení, domácí tým měl energii a Dobeš vypadal zranitelně.
Jenže problém Sabres nebyl v tom, že by jim chyběl start. Problém byl v tom, že po vlastních gólech nedokázali odehrát dost tvrdých střídání na to, aby Montreal skutečně odřízli od zápasu.
Rasmus Dahlin po utkání mluvil o tom, že Buffalo musí po vstřeleném gólu zvládnout čtyři nebo pět opravdu silných střídání. To je přesný popis toho, co Sabres nezvládli. Gól v playoff nemá být jen radost. Má to být nástroj, kterým soupeři seberete kyslík. Buffalo ale Montrealu po svých trefách nechávalo příliš mnoho prostoru k okamžité odpovědi. A když Canadiens přežili první třetinu jen s jednogólovou ztrátou, byl to pro ně skoro malý návrat do života.
Ve druhé třetině se to obrátilo úplně. Montreal začal být rychlejší na puku, nebezpečnější v útočném pásmu a klidnější v rozhodujících situacích. Josh Anderson vyrovnal, Jake Evans dorazil Demidovovu střelu za Luukkonena a Suzukiho přesilovkový gól změnil zápas z divokého přetahování na montrealskou kontrolu. Buffalo už pak sice ve třetí části výrazně přestřílelo soupeře, ale skóre se nehýbalo směrem, který Sabres potřebovali.
Dobešův zápas změnil i příběh celé série
V samostatném textu si Dobeš zaslouží vlastní prostor, ale v širším obrazu Montrealu je jeho výkon klíčový ještě z jiného důvodu. Canadiens po deseti minutách nemuseli řešit jen skóre. Mohli řešit i krizi důvěry. Kdyby Dobeš odešel z branky, Montreal by sice možná našel krátkodobý impuls, ale zároveň by otevřel otázku, která by před šestým zápasem v Bell Centre visela nad celým týmem.
Tím, že zůstal v brance a od třetí inkasované trefy už nepustil nic, tuhle otázku otočil. Najednou se nemluví o tom, jestli Canadiens v brance váhají. Mluví se o tom, že jejich nováček přežil nejhorší možný začátek a pak zastavil dalších 32 střel. To je obrovský psychologický rozdíl. Montreal neodjíždí z Buffala s tím, že ho zachránila výměna v brankovišti. Odjíždí s tím, že jeho gólman ustál zápas, který mohl být jeho nejhorším večerem sezony.
A přesně takové věci v playoff nabalují víru. Ne tu hlučnou, plakátovou, ale kabinovou. Hráči vidí, že i když se první třetina zvrhne, zápas nemusí být pryč. Vidí, že přesilovka umí zabít soupeřovu naději. Vidí, že kapitán doručí body, mladí hráči odpoví a brankář se nezhroutí. To je pro sobotní Game 6 možná stejně důležité jako samotné vedení 3:2.
Bell Centre teď nebude jen kulisa. Bude to test dospělosti
Montreal se vrací domů s možností ukončit sérii. To samo o sobě stačí, aby Bell Centre žilo dlouho před úvodním vhazováním. Jenže právě tady bude pro Canadiens číhat další nástraha. Uzavřít sérii je něco jiného než dostat se do vedení. Buffalo bude hrát s vědomím, že už nemá kam couvat, a Sabres zároveň vědí, že v téhle sérii Montrealu dokážou ublížit, pokud vydrží déle než jen v nárazech.
Canadiens ale po Game 5 vypadají jako tým, který má pro takový zápas dost argumentů. Ne dokonalý tým. Ne tým bez slabin. Ale tým, který už v téhle sérii několikrát spadl, odpověděl a našel jiný způsob, jak vyhrát. Jednou přes přesilovku, jindy přes brankáře, tentokrát přes kombinaci kapitánského výkonu, mladé energie a odmítnutí paniky.
Buffalo v pátém zápase dostalo možnost ukázat, že je připravené převzít sérii. Místo toho dovolilo Montrealu odejít z nejhoršího začátku večera do nejlepší možné pozice. A to je přesně rozdíl, který se v playoff počítá.
Canadiens nejsou zápas od finále konference proto, že by se jim všechno dařilo hladce. Jsou tam proto, že dokázali vyhrát i večer, který se jim zpočátku vůbec nepodobal na plán. A pokud to zopakují ještě jednou, Carolina už nebude čekat na překvapení. Bude čekat na tým, který se v průběhu playoff naučil být nebezpečný i ve chvíli, kdy má na první pohled problém.
Zdroje: NHL.com, Reuters, foto youtube náhled
