Jenže zároveň kolem něj neustále visel zvláštní pocit nedokončenosti. Jako by Carolina nikdy úplně nerozhodla, čím vlastně Nečas má být. Tvůrce hry? Přechodový specialista? Elitní křídlo? Luxusní doplněk systému? A právě v tom začíná být současné Colorado nesmírně zajímavé.
Protože po dalších dvou asistencích v playoff výhře 5:2 nad Minnesota Wild už Nečas nepůsobí jako talent hledající své místo. Začíná působit jako hráč, kterému Avalanche konečně dovolili hrát jeho vlastní hokej.
V Coloradu nemusí Nečas brzdit svůj instinkt
To je možná největší rozdíl oproti Carolině.
Hokej Hurricanes pod Rodem Brind'Amourem dlouhé roky fungoval téměř dokonale systémově. Carolina byla rychlá, disciplinovaná, agresivní a mimořádně dobře organizovaná. Jenže zároveň občas působila dojmem, že až příliš potlačuje individualitu hráčů, kteří potřebují určitou volnost.
A Nečas byl přesně ten typ.
Nikdy nepůsobil jako hráč, který chce každý útok řešit bezpečně. Jeho největší síla vždy byla v momentu chaosu: prudká změna směru, přechod do otevřeného prostoru, riskantní přihrávka, nečekané tempo akce. Právě proto dnes v Coloradu vypadá mnohem přirozeněji.
Avalanche nehrají sterilní kontrolovaný hokej. Když ucítí prostor, okamžitě zrychlí. Když mají šanci soupeře přetlačit talentem, udělají to bez váhání. A Nečas do toho stylu zapadá téměř dokonale.
Najednou nepůsobí jako hráč, který musí neustále přemýšlet, jestli jeho rozhodnutí zapadá do systému. Najednou vypadá svobodněji.
Vedle MacKinnona se nehraje jednoduše. Ale hraje se rychle
Mnoho hráčů vedle Nathan MacKinnon ztratilo identitu. To je vedle podobných superstar poměrně běžné. Tempo hry se přizpůsobí dominantní hvězdě a ostatní často skončí jako pouhý doprovod.
U Nečase se ale děje pravý opak. MacKinnonovo tempo mu evidentně sedí.
Colorado přechází střední pásmo možná nejrychleji z celé NHL a Nečas v tom prostředí začíná působit nebezpečněji každým zápasem. Ne proto, že by dostával jednodušší úkoly. Ale protože Avalanche chtějí po kreativních hráčích přesně to, co bylo v Carolině někdy až příliš kontrolované — okamžitou reakci a odvahu.
To bylo vidět i v Game 4 proti Minnesotě. Colorado neodehrálo dokonalý zápas. Wild se několikrát vrátili do hry, série je fyzická a Avalanche navíc řeší zranění Artturi Lehkonen i Sam Malinski.
Jenže právě v takových zápasech začíná být Nečas cennější.
Nepůsobí nervózně. Nepůsobí svázaně. Naopak. Čím otevřenější a rychlejší hokej se hraje, tím výrazněji je vidět.
Colorado už nestojí jen na hvězdách
Dlouhé roky se o Avalanche mluvilo hlavně přes MacKinnona, Makara, elitní přesilovku, ofenzivní explozi. Současné Colorado ale začíná působit mnohem hlubším dojmem.
Parker Kelly dal svůj první playoff gól v kariéře. Brock Nelson přidal důležitou hloubku. A hlavně: Avalanche znovu ukázali, že dokážou přežít i komplikovaný večer bez úplné dominance.
To je pro zbytek Západu možná nejhorší zpráva.
Colorado už totiž nevypadá jako tým, který musí soupeře převálcovat krásným hokejem, aby vyhrával. Začíná působit jako mužstvo, které umí reagovat na různé typy zápasů.
A právě tam může být Nečas obrovský faktor.
Protože pokud Avalanche přidávají ke své hvězdné kvalitě ještě hráče, který v playoff konečně nachází vlastní identitu, dostává celé mužstvo další vrstvu nebezpečnosti.
Blackwood ukázal, že Colorado nemusí stát jen na jednom scénáři
Velmi důležitý byl i výkon Mackenzie Blackwood.
Ještě před pár dny se zdálo, že playoff příběh Avalanche bude stát hlavně na Scott Wedgewood, který držel Colorado prakticky celé první týdny postseason. Jenže po slabším Game 3 trenér Jared Bednar sáhl ke změně a Blackwood okamžitě působil klidněji, než by člověk čekal od gólmana bez jediného startu v letošním playoff.
A i tohle něco vypovídá o současném Coloradu.
Avalanche nevypadají jako tým závislý na jediné hvězdné linii nebo jednom dokonalém scénáři. Působí flexibilněji než v minulých letech.
Možná právě proto teď stojí jedinou výhru od finále Západní konference.
A možná právě proto začíná i Martin Nečas vypadat jako hráč, který konečně našel prostředí, ve kterém nemusí být kompromisem mezi talentem a systémem.
