Po dvou zápasech v Montrealu ale tahle jistota začíná mizet. A možná je pro Buffalo nejhorší právě to, že si to hráči uvědomují sami.
Když po porážce 2:6 mluvil Alex Tuch o svém „nejhorším defenzivním výkonu v playoff“, nepůsobilo to jako klasická pozápasová fráze. Spíš jako moment, kdy si tým začíná připouštět, že série mu přestává protékat mezi prsty jen výsledkově, ale hlavně mentálně.
Protože Montreal už Buffalo nedostává pod tlak jen hokejově.
Canadiens teď dostávají Sabres do stavu, kdy začínají přemýšlet nad každým dalším rozhodnutím.
Buffalo přestalo hrát automaticky
Playoff hokej bývá často brutálně jednoduchý. Nejlepší týmy nehrají v největším tlaku složitěji. Naopak. Reagují instinktivně, rychle a bez váhání.
A právě to Buffalo v posledních dvou zápasech ztratilo.
Trenér Lindy Ruff po třetím utkání několikrát mluvil o „first touch“. O prvním doteku s pukem. Na první pohled detail. Ve skutečnosti přesně moment, na kterém se v playoff lámou celé zápasy.
Když totiž hráč začne o zlomky sekundy déle přemýšlet, kam puk odehrát, jestli riskovat rozehrávku, jestli vystoupit proti útočníkovi, jestli couvnout, celý systém se začne rozpadat. A Buffalo teď přesně tak působí. Ne jako pomalý tým. Ale jako tým, který si přestal věřit ve vlastních reakcích.
Montreal změnil sérii v emoční válku
Největší problém pro Sabres není jen skóre posledních zápasů. Je to styl série.
Canadiens totiž přestali hrát „mladý sympatický hokej“. Místo toho začínají diktovat tempo emocí celé série. Bell Centre hučí po každém hitu, po každém souboji u mantinelu a po každé drobné strkanici. A Buffalo do toho postupně padá s nimi.
Pokuta pro Arber Xhekaj za roughing proti Samu Carrickovi vlastně dokonale vystihuje, kam se série posunula. Montreal chce chaos. Chce přetlak emocí. Chce, aby soupeř začal řešit frustraci, rozhodčí a atmosféru místo samotného hokeje.
A Sabres tomu začínají podléhat.
Najednou přibývá špatných návratů do obrany, ztracených hráčů před brankou i zbytečných rozhodnutí pod tlakem. Přesně situací, které Buffalo proti Bostonu téměř nedělalo.
Tohle už není jen otázka taktiky. Tohle začíná být otázka nervů.
Nejhorší moment? Buffalo už hledá samo sebe
V playoff existuje nebezpečný okamžik, kdy tým přestane řešit soupeře a začne řešit vlastní identitu. A Sabres se k tomu bodu nebezpečně blíží.
Po Game 3 bylo z buffalské kabiny slyšet prakticky všechno moc emocí, málo emocí, špatná disciplína, špatná rozhodnutí, pomalé reakce, nedostatečný compete level.
Když tým začne po porážce hledat pět různých vysvětlení najednou, často to znamená, že si přestává být jistý tím nejdůležitějším — vlastní hrou.
A Montreal přesně tenhle typ pochybností miluje.
Canadiens teď nehrají jako tým, který čeká na budoucnost. Hrají jako mužstvo, které cítí krev. Rychle napadají, tlačí soupeře do okamžitých reakcí a živí se každou drobnou známkou nejistoty.
Právě proto působila třetí třetina Game 3 tak jednostranně. Ne proto, že by Buffalo neumělo hrát hokej. Ale protože Canadiens začali kontrolovat psychologii zápasu.
Jakub Dobeš je součástí nové energie Canadiens
A právě do téhle energie velmi přirozeně zapadá i Jakub Dobeš.
Ne nutně jako hlavní hvězda série, ale jako další součást mladého týmu, který evidentně věří sám sobě víc a víc každým zápasem. Dobeš po jednom z předchozích utkání mluvil o motivační řeči Martina St. Louise jako o něčem, na co „nikdy nezapomene“, a přesně to dnes z Canadiens cítit.
Tohle mužstvo momentálně nepůsobí jako skupina hráčů, kteří si jen užívají nečekané playoff. Montreal začíná působit jako tým, který si buduje vlastní identitu přímo během série. A pro Buffalo je problém, že zatímco Canadiens ji nacházejí, Sabres ji začínají ztrácet.
Game 4 možná rozhodne mnohem víc než jen stav série
Stav 2:1 ještě nic definitivně neznamená. Jediné vítězství Buffala může sérii okamžitě vrátit do rovnováhy. Jenže některé playoff zápasy mají větší váhu než samotné skóre. A právě Game 4 tak začíná působit.
Pokud Sabres znovu sklouznou do stejného chaosu jako v posledních dvou utkáních, série už nemusí být jen o hokejové kvalitě. Může se změnit v něco mnohem horšího — v situaci, kdy jeden tým začíná věřit úplně všemu a druhý najednou pochybuje i o věcech, které ještě před týdnem dělal automaticky.
foto wikimedia commons
