Tým, který právě vyhrál osm playoff zápasů v řadě. Tým, který smetl Ottawu i Philadelphii bez jediné porážky. Tým, který vypadá možná nejstabilněji z celé NHL.
A přesto kolem něj pořád neexistuje ten pocit masivního strachu nebo fascinace, jaký automaticky vyvolávají jiné velké organizace.
Možná právě to je na Carolině nejnebezpečnější.
Carolina nevypadá dominantně. Carolina vás prostě udusí
Tohle je strašně důležitý rozdíl.
Když člověk sleduje Colorado nebo Edmonton, dominance je okamžitě viditelná. Rychlost, talent, highlighty, superstar momenty. Carolina funguje úplně jinak. Hurricanes málokdy působí jako tým, který soupeře roztrhá během pěti minut čistým talentem.
Oni ho spíš pomalu připraví o kyslík.
Právě série s Flyers to ukázala dokonale. Philadelphia nebyla tragická. Ve spoustě úseků hrála velmi solidně. Dokonce měla pasáže, kdy působila nebezpečněji než výsledky naznačují. Jenže Carolina má jednu mimořádně nepříjemnou vlastnost — soupeř proti ní postupně ztrácí energii i víru.
Ne okamžitě. Postupně.
Forecheck Hurricanes není jen agresivní. Je neustálý. Každé střídání vypadá podobně. Každý souboj pokračuje o sekundu déle, než by soupeř chtěl. Každý obránce je pod tlakem. Každé vyhození puku znamená další návrat Caroliny do pásma.
A právě proto působí Hurricanes v playoff tak děsivě.
Nejsou chaotičtí. Jsou neúnavní.
Rod Brind’Amour vytvořil nejčitelnější identitu NHL
V dnešní NHL existuje spousta velmi talentovaných týmů. Mnohem méně týmů ale přesně ví, čím chtějí být v každé sekundě zápasu. Carolina to ví dokonale. A už několik let.
To je možná největší práce Roda Brind’Amoura. Hurricanes nehrají podle momentální nálady zápasu. Nezačnou panikařit po inkasovaném gólu. Nemění identitu podle soupeře. Jejich systém vypadá téměř až fanaticky konzistentně.
Každý hráč ví, kde má stát, kdy napadat, jak zavřít mantinel, kdy rotovat, kdy ustoupit, kdy soupeře zadusit.
Výsledkem je zvláštní efekt, který Carolina vyvolává. Když proti ní soupeř hraje poprvé nebo dvakrát, systém ještě působí „hratelně“. Jenže v dlouhé sérii začne být psychicky vyčerpávající.
Flyers to popsali velmi přesně. Carolina je donutila hrát pod permanentním tlakem, ztrácet puky a dělat rozhodnutí o zlomek sekundy rychleji, než chtěli.
A právě tam Hurricanes vítězí.
Frederik Andersen možná hraje nejlepší playoff hokej kariéry
Každý velký playoff tým potřebuje jednu věc — pocit jistoty za sebou.
Carolina ho momentálně má.
Frederik Andersen pustil v osmi playoff zápasech jen deset gólů. To samo o sobě zní absurdně. Ještě absurdnější je ale způsob, jakým působí. Andersen nechytá teatrálně. Neprodukuje highlight save za highlight savem. Naopak.
Vypadá skoro nudně.
A přesně to bývá u elitních playoff gólmanů nejlepší možné znamení.
Hurricanes navíc velmi dobře chrání prostor před brankou, takže Andersen nepůsobí jako osamělý hrdina pod palbou. Celý systém Caroliny je postavený na tom, že soupeř musí dávat téměř perfektní střely, aby vůbec měl šanci skórovat.
To psychicky ničí celé série.
Protože když tým začne mít pocit, že na každý gól potřebuje ideální akci, začne přetlačovat situace. Přestává být trpělivý. Začne riskovat.
A přesně tam Carolina čeká.
Nejděsivější je, že Hurricanes pořád nepůsobí emotivně
Tohle je možná nejpodivnější aspekt celé jejich jízdy.
Většina týmů během dominantního playoff runu začne být hlučnější. Emočnější. Vidíme oslavy, gesta, obrovské mediální příběhy. Carolina působí skoro opačně. Jako by osm výher v řadě byla jen další pracovní směna.
Dokonce i po postupu přes Flyers byly největší „oslavy“ hráčů informace, že dostanou dva dny volna.
To přesně vystihuje mentalitu Hurricanes.
Ten tým nepůsobí jako banda hráčů, která si užívá nečekanou jízdu. Působí jako organizace, která přesně ví, proč je tam, kde je.
A právě proto začíná být Carolina extrémně nebezpečná.
Protože zatímco ostatní série produkují chaos, emoce a titulky, Hurricanes mezitím potichu dělají něco mnohem důležitějšího — sbírají výhry. Jednu za druhou. Bez hluku. Bez dramat. Bez paniky. Přesně jako tým, který velmi dobře ví, že nejdůležitější část playoff teprve začíná.
foto wikimedia commons
