V souboji u mantinelu, v prostoru před brankou, v malé strkanici po odpískání, v nervózním úsměvu protihráče, kterému právě zkazil další střídání.
Buffalo Sabres možná právě takového hráče našli v Zachu Bensonovi.
A pro Montreal je to nepříjemná zpráva. Protože Benson už není jen mladý energický útočník, který do série přináší pohyb a drzost. V Game 4 udělal přesně to, co podobné typy hráčů dělají v nejhorší možnou chvíli pro soupeře: otravoval, pracoval ve špinavém prostoru a pak dal vítězný gól.
Na své jednadvacáté narozeniny.
Série mezi Buffalem a Montrealem je po výhře Sabres 3:2 znovu vyrovnaná. A zatímco se po zápase logicky mluvilo o nešťastném odrazu od mantinelu, návratu Ukka-Pekky Luukkonena do branky nebo promarněných přesilovkách Canadiens, Bensonův vliv je možná ještě zajímavější. Protože on nepřinesl Buffalu jen gól. Přinesl přesně ten typ playoff nepříjemnosti, který mladému týmu často chybí, dokud ho někdo nezačne žít naplno.
Malý hráč, velká otrava
Benson není typ, který by soupeře zastrašil výškou nebo hmotností. Nemá postavu klasického playoff buldozera, který do každého souboje přiveze dvě stě liber čisté destrukce. Jenže hokej už dávno není jen o tom, kdo vypadá největší v civilu.
Benson je nepříjemný jinak.
Je rychlý v hlavě, tvrdohlavý v soubojích a dost drzý na to, aby se nenechal vytlačit jen proto, že proti němu stojí větší obránce. Sám o sobě mluví jako o „disturberovi“, tedy hráči, který umí narušovat klid druhých. A to je v playoff vlastnost, která má obrovskou cenu, pokud ji hráč umí udržet na správné straně hranice.
Právě tady je Benson zajímavý. Nehraje jen na provokaci. Nejde o prázdné štěkání po odpískání ani o snahu být vidět za každou cenu. On k té otravnosti přidává reálnou hokejovou kvalitu. Umí se dostat do prostoru, kde se rozhoduje. Umí číst malé skuliny v obraně. A hlavně se nebojí zůstat před brankou, i když ví, že tam přijde sekání, odstrkování a bolest.
Tohle nejsou vlastnosti, které se v playoff hezky vyjímají v reklamním spotu. Ale trenéři je milují.
Benson dal Buffalu přesně ten gól, který potřebovalo
Vítězný gól v Game 4 nebyl náhoda bez kontextu. Byl to malý portrét toho, čím Benson Buffalu pomáhá.
Sabres hráli přesilovku, Josh Doan poslal puk do nebezpečného prostoru a Benson byl tam, kde podobný hráč být musí. V nízkém slotu, v provozu, připravený na rychlé zakončení. Nečekal na komfort. Nehledal krásu. Vzal puk na bekhend a poslal ho za Jakuba Dobeše.
Pro Buffalo to byl gól na 3:2. Pro sérii možná mnohem víc.
Sabres po dvou špatných zápasech vypadali, že se jim Montreal začíná dostávat pod kůži. Ztráceli strukturu, dělali chyby, nechávali Canadiens diktovat tempo i emoce. Game 4 tak nebyla jen další položka v sérii. Byla to zkouška, jestli Buffalo dokáže zareagovat dřív, než se mu celé druhé kolo sesype do jednoho montrealského víru.
A Benson v té zkoušce obstál.
Ne jako doplněk. Ne jako dítě, které sbírá zkušenosti. Ale jako hráč, který vzal jeden z největších momentů zápasu a proměnil ho bez známky nervozity.
Marchandovo jméno není náhoda
Když se u mladého hráče začne objevovat srovnání s Bradem Marchandem, vždycky je třeba být opatrný. Marchand je extrémní případ. Elitní provokatér, elitní hráč, vítěz Stanley Cupu, člověk, kterého soupeři roky nenáviděli a vlastní fanoušci milovali přesně ze stejného důvodu.
Jenže u Bensona to přirovnání nevzniká náhodou.
Nejde o to, že by měl být novým Marchandem v kopii jedna ku jedné. Jde o typ hráče. Menší útočník, který se nebojí špinavých míst, umí být nepříjemný po odpískání, dráždí soupeře, ale zároveň má dost dovedností na to, aby nebyl jen karikaturou provokatéra.
A právě to je zásadní.
V NHL existuje spousta hráčů, kteří umí otravovat. Jenže pokud k tomu nepřidají hokej, v playoff rychle ztratí hodnotu. Benson zatím ukazuje, že jeho otravnost není oddělená od jeho kvality. Je její součástí. Tím, že soupeře vyvádí z pohodlí, si vytváří prostor. Tím, že chodí do soubojů, získává puky. Tím, že se tlačí do brankoviště, dostává se ke gólům.
To není divadlo. To je styl.
Buffalo potřebuje přesně takovou drzost
Sabres jsou tým na vzestupu, ale právě mladé týmy často v playoff narazí na jeden problém. Mají rychlost, talent a energii, ale nemají dost hráčů, kteří dokážou sérii udělat protivnou.
A to je v boji s Montrealem důležité.
Canadiens hrají s obrovskou energií, doma je žene Bell Centre a jejich mladý tým působí jako parta, která každým zápasem sbírá víc víry. Pokud chce Buffalo tuhle sérii vyhrát, nestačí mu hrát jen „správně“. Musí být schopné Montrealu odpovědět i mentálně. V osobních soubojích. V emocích. V malých válkách, které nevypadají jako hlavní příběh zápasu, ale postupně ovlivňují, kdo se cítí pohodlněji.
Benson je v tomhle pro Sabres ideální.
Nečeká, až mu playoff dá svolení být důležitý. Prostě do něj skočil. Je u všeho, dohrává souboje, chodí do prostorů, kde se nechce stát nikomu, a přitom sbírá body. V deseti zápasech letošního playoff má sedm bodů a čtyři góly. To už není roztomilý příspěvek mladíka. To je reálný dopad na vývoj série.
Největší síla? Benson se nebojí být nenáviděný
Někteří mladí hráči v playoff ztichnou. Nechtějí udělat chybu, nechtějí vybočit, nechtějí být tím, kdo přitáhne špatný typ pozornosti. Benson jde opačným směrem. On jako by z pozornosti soupeře žil.
To může být riskantní. Hranice mezi užitečnou provokací a hloupým trestem je v playoff tenká. Benson se ji bude učit ještě dlouho a některé momenty ho nepochybně budou bolet. Ale právě ochota hrát na hraně z něj dělá hráče, kterého Buffalo potřebuje.
Sabres mají Tage Thompsona, Rasmuse Dahlina, Alexe Tucha a další výrazné tváře. Mají talent. Mají strukturu. Mají brankářskou variantu, která jim v Game 4 pomohla vrátit sérii do rovnováhy. Ale Benson jim dává něco trochu jiného.
Nepohodlí pro soupeře.
A v playoff je nepohodlí měna, která se neukazuje vždycky v tabulkách, ale velmi často rozhoduje zápasy.
Game 5 ukáže, jestli je Benson jen epizoda, nebo nový problém Montrealu
Série se vrací do Buffala za stavu 2:2 a Game 5 bude přesně ten typ zápasu, kde podobní hráči rostou. Montreal bude chtít odpovědět po bolestivé porážce. Sabres budou chtít potvrdit, že Game 4 nebyla jen reakce na krizi, ale skutečný návrat k vlastnímu hokeji.
A Benson bude znovu někde uprostřed toho všeho.
Možná u branky. Možná ve skrumáži po odpískání. Možná v rohu kluziště, kde vyhraje puk proti většímu soupeři. Možná v přesilovce, kde si najde půl metru prostoru a zase udělá něco, co bude Montreal bolet.
Právě takoví hráči bývají v playoff nejotravnější. Nejsou hlavním plakátem série, dokud najednou nerozhodnou zápas. Nejsou největší, dokud nevyhrají nejdůležitější souboj. Nejsou nejhlasitější hvězdou týmu, dokud si soupeř neuvědomí, že na něj po každém střídání myslí víc, než by chtěl.
Buffalo možná v Zachu Bensonovi našlo přesně takový problém pro Montreal.
A to je pro Sabres skvělá zpráva. Protože v playoff platí jednoduché pravidlo: hráče, kterého byste nejradši neměli rádi, chcete mít vždycky raději na své straně.
foto nahled youtube
