Dvacet devět zápasů bez gólu je pro útočníka jeho kalibru něco úplně jiného než obyčejná smůla. To už není krátký výpadek, který přejdete větou o tom, že „šance přicházejí“. To je období, které se začne usazovat v hlavě. Každá dorážka vypadá těžší. Každý odražený puk přichází o zlomek sekundy pozdě. Každý zápas bez gólu přidá další vrstvu tlaku.
A přesně proto je pro Vegas tak důležité, že Hertl začal skórovat právě teď.
Golden Knights vedou nad Anaheimem 3:2 na zápasy, jsou jednu výhru od finále Západní konference a najednou mají zpět hráče, kterého si do takových momentů pořizovali. Ne jako ozdobu sestavy. Ne jako jméno do druhé přesilovkové formace. Ale jako velké tělo, chytrou hlavu, zkušeného centra a útočníka, který umí v playoff dostat puk do branky i způsobem, který nebude vypadat hezky na plakátu.
Když z opice vyroste King Kong
Hertl sám po prolomení střelecké krize použil přesně ten typ přirovnání, které sedí k jeho povaze. Nemluvil o malé opici na zádech. Řekl, že to nebyla opice, ale King Kong.
A ono to sedí.
Protože když hráč jako Hertl nedá gól měsíc, je to nepříjemné. Když nedá gól skoro dva měsíce v období, kdy se láme základní část a pak playoff, začne se z toho stávat téma. A když hrajete za tým jako Vegas, který nežije z trpělivého budování budoucnosti, ale z okamžité ambice vyhrávat, tlak je ještě větší.
Hertl se snažil pomoct jinak. Vyhrávat vhazování, chodit do soubojů, clonit, držet puk, být silný u mantinelu. Jenže on sám dobře ví, proč je ve Vegas. Od hráče jeho typu se nečeká jen „poctivá práce“. Čeká se produktivita.
A právě to z něj dělá zajímavý playoff příběh.
Nešlo o to, že by Hertl najednou zapomněl hrát hokej. Šance měl. Do prostoru před brankou chodil. Jenže puky se odrážely jinam, dorážky nekončily uvnitř a s každým dalším zápasem se z jednoduché věci stávala psychologická bitva.
Střelec někdy potřebuje i ošklivý gól
Na střeleckých krizích je zrádné, že se často nevyřeší krásnou ranou pod víko. Někdy se zlomí úplně obyčejně. Puk se odrazí od betonu, někdo ho doklepne, brankář nevidí, střela projde přes chaos.
Hertl přesně takový gól potřeboval.
Když se trefil v Game 4 proti Anaheimu při odvolaném brankáři, Vegas zápas stejně prohrálo. Z výsledkového hlediska to nebyl velký obrat. Jenže pro Hertla osobně to byl moment, který mohl mít obrovskou hodnotu. Po 67 dnech konečně viděl puk v síti.
A v Game 5 přišlo potvrzení.
Vyhrané vhazování, pohyb k brance, odražený puk, bekhend, gól na 2:1. Nic okázalého. Nic, co by člověk zařadil mezi nejkrásnější akce playoff. Ale přesně takové góly rozhodují série.
Vegas nepotřebuje, aby Hertl hrál jako highlightový kouzelník. Potřebuje, aby byl nepříjemný, silný a produktivní v místech, kde playoff bolí. Před brankou. Na dorážce. V chumlu. Ve chvíli, kdy soupeř nestíhá uklidit prostor.
A to se najednou začíná vracet.
Vegas ví, proč za zkušenost platí
Série proti Anaheimu je krásný kontrast dvou světů. Ducks jsou mladí, hladoví a odolní. Celou sezonu patřili k nejlepším týmům v comebackech, a i v Game 5 ukázali, že je nejde snadno dorazit. Olen Zellweger vyrovnal těsně před koncem třetí třetiny, Lukas Dostál držel Anaheim ve hře výborným výkonem a mladý tým z Kalifornie znovu odmítl odejít potichu.
Jenže Vegas je přesně ten typ soupeře, který umí podobné momenty přežít.
Golden Knights nejsou romantičtí. Nečekají, až se z mladého týmu stane hotový produkt. Hrají na výsledek teď. A právě proto jsou hráči jako Hertl tak důležití. V zápasech, kde se série zužuje na jeden odraz, jedno vhazování a jeden souboj před brankou, často rozhodují lidé, kteří už vědí, že playoff nemusí být krásné, aby bylo vítězné.
Hertl má v NHL za sebou stovky zápasů, dlouhé roky v San Jose, přechod do organizace, která myslí jen na titul, i dost zkušeností na to, aby věděl, že střelecká krize není jen o rukou. Je hlavně o hlavě.
A právě hlava se teď mohla uvolnit.
Anaheim má pořád Dostála. Ale Vegas má zpět Hertla
Pro českého fanouška má tahle série zvláštní náboj. Na jedné straně Lukas Dostál, který i při porážce ukazuje, že Anaheim má v brance velmi zajímavý základ pro budoucnost. Na druhé straně Hertl, který nebojuje o budoucnost, ale o okamžik.
A v tom je rozdíl mezi Ducks a Golden Knights.
Anaheim může i při vyřazení říct, že se naučil spoustu věcí. Že mladé jádro prošlo obrovskou zkušeností. Že Dostál, Sennecke, Gauthier, McTavish nebo Zellweger ochutnali zápasy, které je mohou posunout o roky dopředu.
Vegas takhle nepřemýšlí.
Vegas chce postoupit. Teď. Letos. V této sérii.
A jestli má Golden Knights k postupu pomoct český útočník, který si před pár dny dával hokejku do koše a do koupelny, aby zlomil střeleckou smůlu, pak to vlastně k playoff dokonale sedí. Někdy se velké příběhy nepoznají podle dokonalé elegance. Někdy začínají tím, že zoufalý střelec zkusí všechno, co ho napadne, jen aby si znovu připomněl, jak chutná gól.
Game 6 může ukázat, jestli je King Kong opravdu pryč
Teď přichází důležitější otázka než samotné dva Hertlovy góly ve dvou zápasech.
Byla to jen krátká úleva, nebo skutečný návrat?
Vegas jede do Anaheimu s možností ukončit sérii. Ducks budou doma bojovat o sezonu, McNabb bude chybět po suspendaci a Ryan Poehling zase Anaheimu po zranění. To všechno z Game 6 dělá zápas, ve kterém se emoce mohou velmi rychle přelít na jednu nebo druhou stranu.
Právě v takových večerech potřebují Golden Knights Hertla v nejlepší možné verzi.
Ne nutně jako hráče, který dá dva góly. Ale jako útočníka, který bude silný na puku, vyhraje těžké vhazování, zatlačí obránce před brankou, udrží přesilovku v pásmu a donutí Anaheim řešit jeho tělo v prostoru, kde se rozhoduje o sezoně.
Protože jestli je Hertlův střelecký blok opravdu pryč, Vegas získalo přesně včas další zbraň.
A pro Ducks je to nepříjemná zpráva. Nestačí už uhlídat Eichela, Dorofeyeva nebo zkušenou strukturu Golden Knights. Teď se znovu musí počítat i s Čechem, který měl na zádech King Konga, ale možná ho právě ve správný čas shodil na led.
foto nahled youtube
