Jakub Dobeš v Game 4 série mezi Montrealem a Buffalem dostal přesně ten druhý. A právě proto byl ten moment tak krutý.
Canadiens vedli 2:1, série se mohla zlomit jejich směrem a Bell Centre cítilo, že mladý montrealský tým má Buffalo znovu pod tlakem. Sabres byli po dvou porážkách otřesení, Montreal měl momentum a večer začínal vypadat jako další kapitola příběhu, ve kterém Canadiens postupně berou soupeři jistotu.
Pak Tage Thompson nahodil puk do rohu.
Jenže místo obyčejného dump-inu přišel odraz, který změnil celý zápas.
Puk, který nešel chytit normálně
Thompsonovo nahození trefilo konstrukci u dvířek rolby, odrazilo se pod naprosto nepřirozeným úhlem, narazilo do Dobešova betonu a skončilo v brance. Takové góly vypadají v sestřihu skoro komicky, jenže pro tým, který je právě dostane v playoff, na nich není komického vůbec nic.
Dobeš okamžitě věděl, co se stalo. Zatímco část hráčů i fanoušků ještě hledala puk, český gólman už klečel na ledě s výrazem člověka, kterému právě hokej připomněl, jak nespravedlivá hra dokáže být.
A právě tady by bylo laciné mluvit o chybě.
Tohle nebyl laciný gól z dálky, který propadl mezi betony. Nebyl to nepřipravený zákrok ani ztracená koncentrace. Byl to odraz, který vzal logiku běžné brankářské práce a hodil ji do koše.
Brankář se v takové situaci nemůže postavit na všechny možné odrazy vesmíru. Může číst hru, držet úhel, hlídat si prostor a reagovat na to, co je v dané situaci pravděpodobné. Jenže playoff někdy nerozhoduje pravděpodobnost. Někdy rozhoduje mantinel, stanchion a zlomek sekundy, který se nedá předvídat.
Montreal měl zápas rozehraný na velký úder
Právě proto byl ten gól tak důležitý.
Canadiens do té chvíle nebyli týmem, který by se jen zoufale držel. Naopak. V sérii měli po výhrách v Game 2 a Game 3 obrovskou energii a v samotném čtvrtém zápase vedli 2:1. Pokud by Montreal tuhle výhodu udržel, šel by do stavu 3:1 a najednou by byl jedinou výhru od finále Východní konference proti Carolině.
To je úplně jiný svět než série 2:2.
A přesně mezi těmito dvěma světy proletěl ten nešťastný puk.
Nick Suzuki po zápase mluvil o nešťastném odrazu a ani nemusel větu dokončit. Všichni v hale věděli, o čem mluví. Nešlo jen o vyrovnání na 2:2. Šlo o pocit, že se zápas najednou vymkl z rukou způsobem, který nebyl výsledkem tlaku Buffala ani rozpadu Montrealu.
Byla to jedna z těch situací, kdy hokej na pár vteřin přestane působit jako sport a začne působit jako krutý žert.
Buffalo dostalo přesně to, co potřebovalo
Z pohledu Sabres to byl samozřejmě dar, ale v playoff se nikdo neptá, jestli byl gól krásný. Ptá se jen, jestli platil.
A pro Buffalo platil obrovsky.
Sabres po předchozích dvou zápasech potřebovali jakýkoli impuls. Potřebovali moment, který je vytáhne z vlastních pochybností. Potřebovali něco, co umlčí Bell Centre, vrátí jim kyslík a připomene jim, že tahle série ještě zdaleka není ztracená.
Thompsonův gól jim dal všechno najednou.
Najednou bylo 2:2. Najednou Montreal necítil kontrolu, ale nervozitu. Najednou se v hale neozýval jen řev, ale i ten zvláštní šum lidí, kteří právě viděli něco absurdního a ještě úplně nevědí, jestli tomu mají věřit.
A Buffalo toho využilo.
Ve třetí třetině přišel vítězný gól Zacha Bensona, další přesilovkový zásah, a Sabres si odvezli z Montrealu výhru 3:2. Série se vrací do Buffala vyrovnaná a všechno, co ještě po Game 3 vypadalo jako montrealská vlna, je najednou mnohem křehčí.
Dobeš nebyl viník. Byl tváří absurdity
Pro českého fanouška je na tom celém nepříjemné hlavně to, že obraz toho momentu zůstane přilepený právě k Dobešovi. Kamera zabere brankáře, puk v síti, reakci hráčů a hotovo. Playoff si často vybírá tváře pro situace, které nejsou fér.
Jenže Dobešův zápas nejde zredukovat na jeden odraz.
Montreal neprohrál proto, že by jeho brankář nechytil něco, co chytit měl. Prohrál zápas, ve kterém nevyužil dost přesilovkových příležitostí, nedal třetí gól ve chvíli, kdy mohl Buffalu vzít víru, a nechal Sabres nadechnout přesně v momentě, kdy je mohl zatlačit na hranu série.
Dobeš se stal tváří toho zlomu, protože stál v brance. Ale nebyl jeho příčinou.
A to je rozdíl, který je důležitý.
V playoff se samozřejmě nebude nikdo ptát, jestli měl smůlu. Série se nevyhrávají na omluvy. Jenže pokud má Montreal tenhle večer přežít mentálně, musí si právě tohle uvědomit: nešlo o gól, který by měl Dobeše zlomit. Šlo o gól, který musí Canadiens jako tým unést.
Teď se ukáže, jestli Montreal umí přežít i špatný vtip hokejových bohů
Canadiens v posledních dnech vypadali jako tým, který si začíná věřit čím dál víc. Bell Centre je tlačilo, Martin St. Louis jim dodával emoci a mladé jádro působilo, jako by každým zápasem rostlo.
Game 4 jim ale připomněla druhou stranu playoff.
Nestačí mít atmosféru. Nestačí mít momentum. Nestačí hrát dost dobře na výhru. Někdy přijde odraz, který nedává smysl, a najednou musí tým ukázat úplně jiný druh síly.
Ne nadšení. Ne energii. Ne víru, když všechno běží správným směrem.
Ale schopnost vstát po momentu, který bolí právě proto, že se nedá jednoduše vysvětlit ani opravit.
Série je 2:2. Buffalo znovu dýchá. Montreal přišel o šanci zatlačit soupeře na okraj propasti.
A Jakub Dobeš má za sebou večer, který si bude pamatovat dlouho. Ne proto, že udělal velkou chybu. Ale proto, že playoff někdy dokáže být kruté i ve chvíli, kdy žádnou velkou chybu neuděláte.
foto youtube
