V NHL je takový start do vyřazovací části výjimečný sám o sobě. Jenže u Caroliny je na něm nejzajímavější něco jiného: tenhle tým ještě pořád nehraje s plně probuzenou první útočnou lajnou.
Andrei Svechnikov, Sebastian Aho a Seth Jarvis byli v základní části jedním z hlavních zdrojů ofenzivní síly Hurricanes. Aho vedl tým s 80 body, Svechnikov skončil třetí se 70 body a Jarvis byl se 32 góly nejlepším střelcem mužstva. Jenže v playoff zatím jejich společná produkce při hře pět na pět zůstává překvapivě tichá. Podle NHL.com tahle trojice stále čeká na první společný gól při pěti na pět, přestože Carolina prošla prvními dvěma koly bez porážky.
To zní jako problém. A částečně to problém je. Jenže zároveň je to jeden z důvodů, proč může být Carolina pro dalšího soupeře ještě děsivější, než napovídá její bilance. Hurricanes totiž nevyhrávají proto, že jim všechno padá a jejich největší jména táhnou tým každý večer na zádech. Vyhrávají i ve chvíli, kdy jejich top lajna plní víc špinavé práce než highlightů.
A pokud se Svechnikov, Aho a Jarvis rozjedou právě ve finále konference, soupeř nezíská odpověď na slabinu Caroliny. Dostane další problém.
Tým 8–0, který si pořád může říct: máme rezervu
Carolina zatím prošla playoff způsobem, který budí respekt i podezření zároveň. Respekt proto, že osm výher v řadě v NHL playoff se nedá uhrát náhodou. Podezření proto, že tak čistý start svádí k otázce, jestli Hurricanes opravdu drtí ligu, nebo zatím jen dokonale využili soupeře, které měli před sebou. SBNation i další zámořská média upozorňují, že Carolina se stala jedním z největších příběhů letošního playoff právě proto, že její dominance je historicky výrazná, ale debata o skutečné síle týmu bude naplno ověřena až v konferenčním finále.
To je fér. Ottawa ani Philadelphia nebyly snadná kulisa, ale finále konference je jiný svět. Tam už nestačí jen struktura, tlak a brankář. Tam přijdou momenty, kdy bude potřeba, aby nejlepší hráči nejen bránili soupeřovy nejlepší hráče, ale také sami trestali.
A právě tady se vrací první lajna.
Rod Brind’Amour správně připomíná, že Aho, Svechnikov a Jarvis hráli proti těžkým soupeřovým formacím a defensivně obstáli. Proti top lajnám Ottawy a Philadelphie dovolili při hře pět na pět jen jeden gól. To není detail. To je obrovský kus playoff práce, který se ve statistikách střelců neprodává tak dobře jako tři body za večer, ale trenéři ho milují.
Jenže Stanley Cup se nevyhrává jen tím, že soupeři vezmete jeho největší zbraň. V určité fázi musíte vytáhnout i tu vlastní.
Aho není neviditelný. Jen zatím není Aho, kterého Carolina bude potřebovat
Sebastian Aho má v playoff čtyři body a tři góly, takže se nedá říct, že by úplně zmizel. Jenže dva z jeho tří gólů padly do prázdné branky a další přišel krátce po konci oslabení. Při klasické hře své formace pět na pět stále nepůsobí jako hráč, který soupeře pravidelně řeže do živého.
U Aha je přitom laťka jiná než u běžného útočníka. On není doplněk systému. Je to jeden z hráčů, kteří dávají systému Caroliny tvář. Umí hrát obě strany ledu, umí zavřít nebezpečný prostor, umí číst hru bez puku a zároveň má kvalitu na to, aby v nejtěžších zápasech našel gól, který změní sérii.
Právě proto jeho současné ticho při pěti na pět nepůsobí jako panika, ale jako odložená otázka. Carolina zatím nepotřebovala, aby Aho každý večer rozhodoval. Hall, Stankoven a Blake převzali ofenzivní show, Frederik Andersen zavřel branku a defenzivní struktura držela soupeře na krátkém vodítku. Jenže proti Montrealu nebo Buffalu už může přijít zápas, ve kterém tohle nebude stačit.
Aho to podle vlastních slov nebere jako důvod měnit přístup. Mluví o trpělivosti, práci a hlavně o tom, že jediné číslo, které opravdu řeší, je počet výher. To je správná playoff odpověď. Ale zároveň platí, že Carolina bude v určité chvíli potřebovat, aby se její první centr nepohyboval jen v kategorii „dělá správné věci“. Bude potřebovat, aby rozhodoval.
Svechnikov má šance, ale Carolina potřebuje i ránu do výsledku
Andrei Svechnikov je z celé trojice možná nejviditelnější v tom, že se k šancím dostává. Podle NHL EDGE má devět střel z vysoce nebezpečných prostorů, což je třetí nejvyšší číslo v týmu za Loganem Stankovenem a Taylorem Hallem. To je důležitá informace, protože ukazuje, že problém není úplně v absenci přítomnosti před brankou. Svechnikov není někde na okraji hry. Jen zatím nedává výsledek, který by odpovídal jeho profilu.
A to je u něj vždycky citlivé. Svechnikov je hráč, který může vypadat fyzicky dominantně, nebezpečně, agresivně a přesto po zápase zůstat v boxscore poměrně tichý. Carolina od něj nepotřebuje jen energii. Potřebuje, aby soupeř cítil, že když se dostane do prostoru střely, může zápas změnit.
Ve finále konference bude právě tohle zásadní. Montreal má v Dobešovi gólmana, který v sérii s Buffalem ukázal schopnost přežít i mizerný start a pak zavřít branku. Buffalo má zase fyzicky velké hráče a hvězdy, které sice momentálně řeší vlastní tlak, ale pořád umí proměnit zápas v přestřelku. Carolina nebude moct spoléhat jen na to, že soupeře udusí.
Někdy bude muset udeřit. A Svechnikov je jedním z hráčů, kteří takový úder mají doručit.
Jarvis ví, že čas první lajny musí přijít
Seth Jarvis mluví s klidem hráče, který si uvědomuje problém, ale nechce z něj dělat drama. Říká, že jeho lajna si vytváří šance, že je trochu zakletá a že dokud nepolevuje defenzivní práce, není důvod panikařit. To je přesně mentalita, kterou chce trenér slyšet. Jenže Jarvis také ví, že s postupem do hlubších kol se prostor pro čekání zmenšuje.
V prvních dvou kolech si Carolina mohla dovolit, aby top lajna hlavně neutralizovala soupeře, zatímco Hall, Stankoven a Blake tvořili ofenzivní motor. Tahle druhá linka byla jedním z velkých důvodů, proč Hurricanes nemuseli přehnaně řešit čísla Aha, Svechnikova a Jarvise. Hall má 12 bodů, Stankoven sedm gólů a Blake 11 bodů. To není podpora. To je tahounská produkce.
Jenže právě tady se skrývá riziko. Pokud Carolina začne věřit, že může celým playoff projít s tím, že její nejproduktivnější regulérní lajna bude jen defenzivní brzda soupeře, může narazit. Hloubka je nádherná věc. Ale ve finále konference a případně ve finále Stanley Cupu se často dřív nebo později dostanete do zápasu, kdy musí vystoupit první jména.
Jarvis má pravdu, že čas jeho lajny může přijít. Otázka je, jestli přijde dřív, než ho Carolina začne opravdu nutně potřebovat.
Brind’Amourův paradox: top lajna hraje dobře, ale stejně musí přidat
Rod Brind’Amour má v téhle debatě nevděčnou pozici. Kdyby veřejně tlačil na první lajnu kvůli nedostatku gólů, zbytečně by ignoroval její defenzivní práci. Kdyby naopak tvrdil, že je všechno v pořádku, popíral by zjevnou rezervu. Jeho postoj je proto logický: tahle trojice hraje dobře, ale má další úroveň.
To je přesně věta, která vystihuje současnou Carolinu. Hurricanes nejsou tým s akutní krizí. Jsou tým, který se nachází v možná nejlepší možné fázi před dalším kolem: vyhrává, brání, dostává mimořádnou produkci z jiných lajn a zároveň ví, že jeho největší ofenzivní jména ještě neřekla poslední slovo.
Pro soupeře je to nepříjemné ze dvou důvodů. Pokud se první lajna nerozjede, pořád hrajete proti týmu, který je zatím 8–0. Pokud se rozjede, hrajete proti týmu, který k už tak funkčnímu systému přidá ofenzivní tlak z nejnebezpečnějšího zdroje.
A právě proto se na Carolinu nedá dívat jen přes otázku, co jí chybí. Mnohem zajímavější je otázka, co se stane, až to konečně najde.
Carolina není dokonalá. Jen zatím nepotřebovala být
Největší omyl by byl zaměnit bilanci 8–0 za dokonalost. Carolina nebyla v každém zápase brilantní. Musela vyhrávat těsné duely, musela spoléhat na brankáře, musela nechat jiné hráče převzít roli střelců. Ale právě to je na playoff týmu někdy cennější než hladká dominance. Hurricanes ukazují, že mají víc cest k vítězství.
To je znak mužstva, které může jít daleko. Ne vždy vyhraje stejným způsobem. Jednou přes strukturu, podruhé přes Andersenovy zákroky, jindy přes Stankovena s Hallem, jindy přes tlak a trpělivost. První lajna zatím není hlavním ofenzivním motorem, ale ani se nestala defenzivní dírou. V playoff je velký rozdíl mezi tím, když hvězdy nedávají góly a zároveň týmu škodí, a tím, když nedávají góly, ale pořád drží těžké zápasy pod kontrolou.
Aho, Svechnikov a Jarvis patří do druhé kategorie. To je důvod, proč v Carolině nemusí hořet alarm. Ale kontrolka svítit může.
Protože další soupeř už nebude řešit jen to, jak přežít tlak Caroliny. Bude hledat slabinu. A pokud uvidí, že první lajna nedává góly, bude se ji snažit udržet přesně v tomhle stavu. Bude ji tlačit k mantinelům, zavírat střed, brát jí druhé šance a nutit ji k trpělivosti, která se v dlouhé sérii může změnit ve frustraci.
Nejhorší zpráva pro soupeře? Carolina ještě nemusí být na stropu
Carolina potřebuje osm výher k tomu, aby získala Stanley Cup. Osm už má, osm jí zbývá. Tohle jednoduché počítání zní skoro brutálně čistě. Ale cesta k druhé polovině bude těžší než ta první. Ve finále konference už se na její systém budou dívat týmy, které prošly ohněm těžší série. Montreal nebo Buffalo přijdou rozehraní v tlaku, zatímco Carolina bude muset po pauze znovu najít soutěžní ostrost.
A právě tam se ukáže, jestli první lajna opravdu jen čekala na svůj čas, nebo jestli se z jejího ticha stane větší problém. Svechnikov, Aho a Jarvis nemusí najednou dát patnáct gólů. Nemusí zničit sérii sami. Ale musí soupeři připomenout, že Carolina má první lajnu z nějakého důvodu.
Zatím Hurricanes vyhrávají bez ní jako hlavního ofenzivního tahouna. To je známka hloubky. Ale pokud chtějí dojít až do finále Stanley Cupu a tam uspět, budou potřebovat víc než jen hloubku. Budou potřebovat, aby se jejich největší zbraně ozvaly ve chvíli, kdy se hokej ještě víc zpřísní.
Carolina válcuje playoff. Ale možná ještě neukázala to nejnepříjemnější.
A to je přesně věta, která by měla Montrealu i Buffalu trochu zkazit spaní.
Zdroje: NHL, SB Nation, The Hockey Writers, FoxSports
