Jde o pocit, že když se zápas začne hroutit, Colorado Avalanche pořád mají na ledě hráče, který dokáže změnit jeho fyziku. Ne náladu. Ne jen skóre. Celý způsob, jakým soupeř musí přemýšlet.
Proti Minnesotě to bylo vidět v nejčistší podobě. Avalanche v pátém zápase prohrávali 0:3, byli daleko od pohodlné kontroly a ještě v závěru třetí třetiny potřebovali hru bez brankáře, aby si vůbec vynutili prodloužení. V takové chvíli se většina týmů už jen snaží dostat puk někam k brance, vytvořit chaos a doufat, že se stane něco šťastného. Colorado má ale MacKinnona. A MacKinnon nepotřebuje vždycky šťastný odraz. Někdy mu stačí centimetry prostoru, brankářovo rameno a střela, kterou by se mnoho hráčů ani neodvážilo vzít jako řešení.
Jeho vyrovnávací gól v čase 18:37 třetí třetiny nebyl jen další velký moment hvězdy. Byl to moment, který udržel Colorado v zápase, otevřel dveře k prodloužení a nakonec i k postupu do finále Západní konference. Brett Kulak pak sérii ukončil, ale MacKinnon byl ten, kdo odmítl, aby se večer změnil v další dramatické varování pro favorita.
Tohle není jen forma. Tohle je způsob, jak ovládnout sérii
MacKinnon má v letošním playoff parametry hráče, který si nahlas říká o Conn Smythe Trophy. Po rozhodujícím zápase proti Wild měl za sebou šestizápasovou gólovou sérii, během níž nasbíral sedm branek a pět asistencí. V širším pohledu je to ještě ostřejší: v posledních šestnácti zápasech playoff dal čtrnáct gólů. To už není náhoda, krátká vlna ani horká ruka, která za týden vychladne.
MacKinnon působí jako hráč, který si playoff přivlastňuje postupně. Ne vždycky přes totální dominanci od první minuty. Někdy přes trpělivé čekání na správný okamžik. Někdy přes rychlost, která soupeřům rozbíjí strukturu ještě předtím, než se dostanou do souboje. Někdy přes střelu z místa, odkud by normálně brankář čekal spíš další přihrávku než čistý pokus do horního růžku.
Právě v tom je rozdíl mezi produktivním hráčem a hráčem, který skutečně ovládá playoff. Produktivní hráč má body. MacKinnon má vliv. Když je na ledě, soupeř musí couvat dřív, musí bránit hlouběji, musí si hlídat nejen jeho střelu, ale i první tři kroky, kterými si vytváří vlastní prostor. A když proti němu začne bránit příliš pasivně, potrestá ho. Když vystoupí příliš agresivně, projede kolem.
Tohle je přesně ten typ hráče, kvůli kterému se playoff série začnou točit kolem jediné otázky: jak ho vlastně zastavit, aniž by tím soupeř otevřel prostor všem ostatním?
Rychlost, která není efektní doplněk, ale zbraň
U MacKinnona se často mluví o bruslení, ale někdy se tím jeho hra až zjednodušuje. Není to jen hráč, který je rychlý. V NHL je rychlých hráčů hodně. MacKinnon je jiný v tom, že rychlost používá jako nátlakový nástroj. Neutíká jen do volného prostoru. Vytváří ho tím, že obránce nutí rozhodovat se dřív, než jsou připravení.
Podle NHL EDGE patří v letošním playoff úplně na špičku v počtu rychlostních výpadů přes 20 mil za hodinu i přes 22 mil za hodinu. V pátém zápase proti Minnesotě měl čtrnáct výpadů přes 20 mph, což bylo nejvíc v jednom utkání letošního playoff. K tomu přidal nejvyšší naměřenou rychlost zápasu a také nejtvrdší střelu. To nejsou jen hezké technické údaje pro grafiku. To je popis hráče, který soupeře zatěžuje v každé vrstvě hry.
Rychlost u něj není izolovaný highlight. Je to předpoklad pro všechno ostatní. Díky ní se dostává do středního pásma s náskokem. Díky ní obránci ustupují o krok víc, než by chtěli. Díky ní má prostor na střelu ze střední vzdálenosti. A díky ní může vypadat nebezpečně i ve chvíli, kdy se akce na první pohled nerozvíjí nijak mimořádně.
Soupeř proti němu nebrání jen puk. Brání možnost, že se během dvou sekund stane něco, na co už nebude mít reakci.
MacKinnon není jen hráč do otevřeného ledu. Zabíjí i ze střední vzdálenosti
Jedna z nejzajímavějších věcí na současném MacKinnonovi je, že jeho hra není závislá pouze na nájezdech, přečísleních a explozivních průnicích. On je v letošním playoff extrémně nebezpečný i ze střední vzdálenosti, tedy z prostoru, který je v moderním hokeji často rozhodující. Není to úplně brankoviště, kde jde o dorážky a teče. Není to ani modrá čára, odkud se čeká nahození. Je to pásmo, kde hráč potřebuje rychlé rozhodnutí, kvalitní střelu a schopnost trefit přesně v okamžiku, kdy brankář ještě čte situaci.
Právě tam MacKinnon trestá soupeře nejkrutěji. V letošním playoff patří mezi lídry v gólech ze střední vzdálenosti a Colorado jako tým v této kategorii také vyniká. To ukazuje, že Avalanche nejsou jen tým jednoho průniku nebo jedné přesilovkové kombinace. Mají způsob, jak vytvářet střely z míst, odkud padají bolestivé góly. Ne vždy efektní. Ale často ničivé.
Vyrovnávací trefa proti Minnesotě měla podle modelu NHL EDGE velmi nízkou pravděpodobnost gólu. Přesně to ale vystihuje MacKinnonovu hodnotu. U běžného hráče je taková střela možná jen zoufalý pokus. U něj je to reálná hrozba. Brankář může být připravený, obrana může mít rozestavení v pořádku, ale pokud MacKinnon trefí okno, které vidí jen on, zápas se změní.
A v playoff je schopnost dávat góly z neideálních situací jednou z nejdražších vlastností vůbec.
Colorado kolem něj není prázdné. A právě proto je tak těžké ho bránit
MacKinnonova dominance by byla působivá i sama o sobě, ale v Coloradu má ještě jednu výhodu: soupeř si nemůže dovolit bránit jen jeho. Martin Nečas přinesl do týmu další rychlost a ofenzivní dynamiku. Gabriel Landeskog po návratu z dlouhých zdravotních problémů znovu dává Avalanche fyzickou a emoční váhu. Cale Makar, pokud je zdravý nebo alespoň dostatečně použitelný, mění rozehrávku a přesilovku. A Nazem Kadri, který se do Colorada vrátil před uzávěrkou přestupů, pomohl výrazně probudit přesilovou hru.
Tohle je pro soupeře strašně nepříjemná kombinace. Když se příliš soustředí na MacKinnona, otevře prostor dalším. Když se snaží bránit rovnoměrně, nechá MacKinnonovi víc ledu, než je bezpečné. A když se zápas dostane do chaosu, Colorado má dost hráčů, kteří v něm umí najít řešení.
Proti Minnesotě bylo vidět, jak důležitá je hloubka. Kulak rozhodl, Burns pomáhal dostávat puky před branku, Kelly a Drury dali důležité góly. Ale to, že Colorado umí najít příspěvek od různých hráčů, nijak nesnižuje MacKinnonovu roli. Naopak. Právě proto může být ještě nebezpečnější. Nemusí dělat všechno sám, ale když je potřeba největší moment, pořád je to on, kdo se k němu nejčastěji dostane.
Conn Smythe se nevyhrává v květnu. Ale kandidatura se v květnu rodí
Conn Smythe Trophy samozřejmě nikdo nevyhrává po druhém kole. Colorado ještě není ani ve finále Stanley Cupu. Před Avalanche stojí finále Západní konference a další soupeř, který bude mít dost času podívat se na to, co Minnesota nezvládla. Jenže playoff má své momenty, ve kterých se začíná tvořit příběh budoucího nejužitečnějšího hráče. A MacKinnon už jich má příliš mnoho na to, aby šlo jen pokrčit rameny.
Je tu produkce. Je tu rychlost. Je tu historický kontext, protože MacKinnon se v kariérních playoff číslech drží mezi absolutní elitou NHL. Je tu obraz hráče, který dokáže skórovat v největším tlaku. A hlavně je tu pocit, že Colorado se i ve špatně rozehraném zápase nikdy úplně neztratí, dokud je na ledě on.
To je přesně materiál, ze kterého se Conn Smythe kandidatura staví. Ne z jednoho krásného gólu. Ne z jedné série. Ale z opakovaného dojmu, že když se playoff začne zahušťovat, jeden hráč vypadá o něco klidněji, rychleji a nebezpečněji než všichni ostatní.
Makarův stav může MacKinnonovu roli ještě zvětšit
Colorado má ale před sebou i problém, který může MacKinnonovu důležitost ještě navýšit. Cale Makar dohrával pátý zápas proti Minnesotě viditelně otlučený a zdravotní stav obrany Avalanche bude jedním z velkých témat před finále Západu. Pokud Makar nebude stoprocentní, Colorado tím nepřijde jen o elitního obránce. Přijde o část své schopnosti plynule přecházet do útoku a ovládat tempo zezadu.
A právě tehdy se tlak ještě víc přesune na MacKinnona. Bude muset tahat puk, tvořit rychlost, nutit soupeře ustupovat a zároveň být koncovým hráčem v momentech, kdy se zápas zasekne. Pro některé hvězdy by to byla zátěž, která je postupně vyčerpá. U MacKinnona se zatím zdá, že ho právě takové prostředí nabíjí.
To ale neznamená, že Colorado může spoléhat jen na něj. Pokud chtějí Avalanche dojít až na konec, budou potřebovat zdravější obranu, další góly z hloubky sestavy a brankářskou stabilitu. MacKinnon může rozhodovat zápasy, ale Stanley Cup se nedá vyhrát jen na jedné brusli, jakkoli výjimečná je.
MacKinnon právě hraje jako tvář týmu, který chce víc než postup
Největší kompliment pro MacKinnona po sérii s Minnesotou možná není v tom, že skóruje. Ani v tom, že je rychlý. Ani v tom, že se jeho jméno čím dál častěji objevuje u Conn Smythe debat. Největší kompliment je, že jeho hra odpovídá ambici Colorada. Avalanche nechtějí být jen dobrý tým, který prošel do finále konference. Chtějí další Stanley Cup. A MacKinnon právě hraje jako hráč, který se s ničím menším nechce smířit.
V pátém zápase proti Wild se Colorado ocitlo ve vlastní propasti. MacKinnon z ní nevytáhl celý tým sám, ale byl tím, kdo do ní odmítl spadnout. V playoff se podobné momenty pamatují. Ne proto, že jsou hezké na sestřihu, ale proto, že definují, komu tým věří, když už nezbývá moc času.
A jestli má letošní playoff zatím jednoho hráče, který vypadá jako muž schopný táhnout šampionský příběh od prvního kola až do poslední série, MacKinnon je v té debatě úplně nahoře.
Conn Smythe se rozdává až na konci. Jenže MacKinnon už teď dělá všechno pro to, aby se o něm na konci nedalo mluvit jen jako o kandidátovi.
Zdroje: NHL.com, Reuters, ESPN
