Tadej Pogačar přijede v sobotu do Monaka jako muž, který právě popáté vyhrál Tour de France, vyrovnal tím historické maximum Anquetila, Merckxe, Hinaulta a Induraina a ve 27 letech má ve sbírce také Giro d’Italia. Z trojice velkých etapových závodů mu chybí jediný: Vuelta a España.
Letos se k ní vrací poprvé od roku 2019 a na papíře vypadá startovní situace skoro nefér. Jonas Vingegaard, jeden z mála jezdců, kteří Pogačara v posledních letech dokázali dostat pod skutečný tlak, po zlomenině klíční kosti definitivně ukončil sezonu. Primož Roglič sice potvrdil start a jde po rekordním pátém vítězství na Vueltě, ale přípravu mu na konci července přerušila srážka s autem, kvůli níž vynechal plánované závody v San Sebastiánu i Burgosu.
To svádí k jednoduchému závěru, že Pogačar má cestu otevřenou. Právě tenhle závěr bych ale před třítýdenním závodem brala s rezervou. Vuelta se nerozhoduje podle startovní listiny a dominance v červenci nezaručuje stejné tělo na začátku září.
Zajímavější otázka proto nezní, kdo je druhý nejlepší jezdec na papíře. Zní spíš, zda současná cyklistika dokáže Pogačarovi vytvořit odpor ve chvíli, kdy její dvě nejpřirozenější protiváhy přicházejí buď vůbec, nebo v neznámém fyzickém stavu.
Vingegaard není jen další jméno, které na startu chybí
Jonas Vingegaard si zlomil klíční kost v 15. etapě Tour, podstoupil operaci a Visma-Lease a Bike v pondělí oznámila, že jeho návrat k plnému tréninku se zpozdil natolik, že už letos závodit nebude. Přijde o mistrovství světa v Montrealu i o případné podzimní klasiky a soustředí se až na sezonu 2027. Přitom před pádem jel další mimořádně silný rok: vyhrál Giro d’Italia, Paris–Nice i Volta a Catalunya a na Tour byl v okamžiku nehody druhý celkově.
Právě proto jeho absence mění víc než seznam favoritů. Pogačar a Vingegaard vytvořili v posledních letech zvláštní typ rivality, v níž jeden druhého nutí dělat věci, které by proti běžné konkurenci možná dělat nemuseli. Pogačar ještě před letošní Tour sám mluvil o jejich soupeření jako o něčem, co je oba žene k vyšší úrovni.
To je v etapové cyklistice zásadní. Když má nejsilnější jezdec proti sobě člověka podobné úrovně, nemůže závod jen kontrolovat. Musí reagovat na útoky, hlídat rozdíly a přemýšlet o tom, kde může být zranitelný. Když takový soupeř zmizí, závod se může změnit z přímého souboje ve hru celého pelotonu proti jednomu jasnému favoritovi.
Roglič má přesně to, co Vingegaardovi chybí: historii s Vueltou
Pokud někdo může Pogačarovi nabídnout jiný typ odporu, je to Primož Roglič. Vueltu vyhrál v letech 2019, 2020, 2021 a 2024 a případný pátý triumf by z něj udělal jediného rekordmana závodu před Robertem Herasem. Navíc právě Vuelta je podnik, na který svou sezonu cíleně stavěl. Vynechal Tour a měl využít léto k tomu, aby na start přijel jako čerstvější muž než soupeři po francouzské Grand Tour.
Pak ho během tréninku srazilo auto. Roglič zveřejnil velký hematom na zadní straně stehna a zrušil účast na Clásice San Sebastián i Vueltě a Burgos, tedy závodech, které měly být poslední ostrou přípravou před španělskou Grand Tour. Tým nyní potvrdil, že start zvládne, ale přesný dopad výpadku se dá před začátkem závodu jen obtížně změřit.
A právě tady je rozdíl mezi jednodenním závodem a Grand Tour. Roglič může být v sobotu úplně bez bolesti, odjet výbornou časovku v Monaku a několik dní vypadat naprosto připraveně. Skutečná cena narušeného tréninkového bloku se ale klidně ukáže až ve chvíli, kdy bude mít v nohách deset nebo čtrnáct etap.
Grand Tour neprověřuje jen maximum, ale schopnost maximum opakovat
Tohle je možná největší nejistota celé Vuelty. Pogačarova současná maximální úroveň je známá. Letos vyhrál Tour o více než šest minut před Remcem Evenepoelem, získal pět etap a dojel k rekordnímu pátému celkovému triumfu.
Jenže od vítězství v Paříži do startu Vuelty neuplynul ani měsíc.
UAE Team Emirates-XRG navíc přiváží velmi silnou sestavu s João Almeidou, Jayem Vinem, Pavlem Sivakovem, Pablem Torresem a dalšími, takže Pogačar bude mít podporu odpovídající roli jasného favorita. Trasa nabídne sedm horských dojezdů, dvě individuální časovky a téměř 3300 kilometrů.
Proto může být jeho největší soupeř jiný než na Tour. Ne člověk, který má vyšší wattový výkon v jednom stoupání, ale kumulovaná únava sezony. Pogačar letos absolvoval mimořádně úspěšnou jarní část, pak vyhrál Tour a teď nastupuje do dalšího třítýdenního závodu. V roce 2024 už dokázal Giro a Tour spojit do vítězného double, takže víme, že jeho regenerace i schopnost držet formu jsou výjimečné. Jenže další Grand Tour po Tour vytváří jiný rytmus než Giro před Tour: mezi závody je méně času a část sezony už leží v nohách.
Roglič proto nemusí Pogačara porazit v prvním týdnu, aby byl nebezpečný
Pokud je Roglič po nehodě skutečně připraven jen částečně, nejhorší, co by mohl udělat, je snažit se Pogačara porazit za každou cenu okamžitě.
Jeho výhodou je zkušenost s tímto konkrétním závodem. Vuelta bývá méně kontrolovatelná než Tour, nabízí velké množství strmých dojezdů, bonusových sekund a etap, v nichž může rozdíl vzniknout během několika kilometrů. Roglič navíc vždy patřil mezi jezdce schopné sbírat sekundy postupně, ne jen jedním monumentálním útokem.
Je tedy možné, že první týden vůbec neodpoví na otázku, zda může Pogačara porazit. Může jen ukázat, zda dokáže zůstat dostatečně blízko na to, aby druhý a třetí týden získal význam.
Právě zde se příprava rozbitá nehodou stává tak nepříjemnou neznámou. Roglič nemusí potřebovat nejlepší nohy 22. srpna. Potřebuje je mít ještě v září.
A co ostatní? Pogačar není jediný silný jezdec, jen vypadá jako jediný kompletní favorit
Bylo by nespravedlivé z Vuelty udělat souboj dvou Slovinců. Na startu budou Enric Mas, Sepp Kuss, Richard Carapaz, Oscar Onley, Felix Gall, Mattias Skjelmose a další velmi silní jezdci. Visma navíc přiváží vedle Kusse také Wouta van Aerta.
Problém je v něčem jiném. U téměř každého dalšího kandidáta lze snadno pojmenovat oblast, v níž má proti Pogačarovi nevýhodu. Někdo ztrácí v časovce, jiný nemá tak explozivní finiš do krátkých kopců, další nedokáže stejně konzistentně držet nejvyšší úroveň po celé tři týdny.
Pogačar dnes kombinuje schopnosti, které byly dřív častěji rozdělené mezi několik typů závodníků. Umí časovku, dlouhé kopce, krátké výbušné nástupy i technicky obtížné etapy a jeho UAE má jednu z nejsilnějších sestav v závodě.
To neznamená, že je neporazitelný. Znamená to, že soupeři možná nebudou moci čekat na jednu disciplínu, v níž ho automaticky zlomí.
V roce 2019 byl vztah úplně opačný
Je na tom ještě jeden krásný historický detail. Když Pogačar startoval na Vueltě naposledy, bylo mu dvacet let. Vyhrál tři etapy a skončil třetí celkově, ale hlavní slovinskou hvězdou byl tehdy Roglič, který získal svůj první červený dres.
O sedm let později se potkávají znovu a role jsou skoro obrácené.
Roglič přijíždí jako čtyřnásobný vítěz závodu, který hledá pátý titul možná v jedné z posledních velkých příležitostí své kariéry. Pogačar přijíždí jako dominantní muž světové cyklistiky, který má možnost doplnit poslední chybějící Grand Tour do sbírky.
To samo o sobě vytváří mnohem zajímavější příběh než obyčejné „starý proti mladému“. Pogačar už dávno není mladík a Roglič není muzeální exponát. Jde o dva jezdce v úplně jiném bodě jejich kariérní křivky, kteří potřebují stejné vítězství z opačných důvodů.
Vuelta možná nebude hledat Pogačarova rovnocenného soupeře. Bude hledat způsob, jak jeho převahu rozbít
Jonas Vingegaard už letos nepřijede. Primož Roglič přijede po přípravě, kterou si rozhodně nenaplánoval. Pogačar přijede po pátém vítězství na Tour a s týmem vybudovaným kolem jeho útoku na poslední chybějící velkou třítýdenní trofej.
Na papíře je favorit skoro nepříjemně jasný.
Jenže právě takové závody mohou být takticky zajímavé. Pokud peloton přijme, že Pogačara v přímém souboji pravděpodobně nepřetlačí, může být nucen závodit agresivněji, dříve a méně předvídatelně. Roglič nemusí mít lepší čistou výkonnost. Kuss, Carapaz nebo Mas také ne. Mohou ale vytvořit situace, v nichž UAE nebude schopné kontrolovat úplně všechno.
A nakonec je tu Pogačar sám. Pátá Tour ukázala, že současnou generaci stále dokáže přehrát. Vuelta položí trochu jinou otázku: dokáže to udělat znovu jen několik týdnů poté, co právě dokončil jeden třítýdenní závod?
Pokud ano, získá poslední Grand Tour, která mu chybí, a ve 27 letech přidá další argument do debaty, kam už jeho kariéra patří v historii cyklistiky.
Pokud ne, bude možná nejzajímavější zjistit, kdo ho zastavil. Jestli Primož Roglič. Celý zbytek pelotonu. Nebo prostě hranice sezony, kterou ani Tadej Pogačar nedokáže donekonečna posouvat.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – Vingegaard will not race again this season [1], Reuters – Pogačar wins record-equalling fifth Tour de France title [2], UAE Team Emirates-XRG – squad for Vuelta a España [3], La Vuelta – Grand Départ Monaco 2026 [4], Cyclingnews – Roglič hit by car during Vuelta preparation [5], foto IMAGO – Tadej Pogačar, Tour de France 2026 [6].
