Emma Zapletalová už dávno nebyla neznámým jménem. V jednadvaceti letech vyhrála mistrovství Evropy do 23 let, startovala na olympijských hrách v Tokiu a patřila k největším atletickým nadějím Slovenska. Jenže mezi tím, co sportovec dokáže ve dvaceti, a tím, čím se stane mezi dospělými, někdy neleží plynulá cesta.
Zapletalové do ní vstoupily zdravotní problémy a na několik sezon převzaly kontrolu nad tím, co její kariéra vůbec dovolí. Ve středu večer v Birminghamu už ale neběžela jako talent, který se snaží vrátit tam, kde kdysi byl.
Časem 52,91 sekundy vyhrála evropský titul na 400 metrů překážek a stala se první Slovenkou v historii se zlatem z evropského atletického šampionátu.
Právě slovo „první“ láká k jednoduchému historickému článku. Slovensko má mistryni Evropy, Zapletalová přepsala tabulky, následuje výčet medailí. Jenže její výsledek je zajímavější právě proto, že historický večer nepřišel na začátku očekávaného vzestupu. Přišel až poté, co se kariéra, která vypadala rozjetá téměř učebnicově, na několik let přestala pohybovat podle plánu.
V roce 2021 vypadalo všechno jednoduše
Zapletalová získala evropské zlato do 23 let v Tallinnu časem 54,28 a už tehdy bylo zřejmé, že Slovensko má mimořádnou překážkářku. Následovala olympijská účast a logické očekávání, že dalším krokem budou pravidelné souboje s nejlepšími seniorkami. Jenže po roce 2022 přišlo období zdravotních problémů, které její progres přibrzdilo natolik, že skutečný návrat začal být vidět až v sezoně 2025.
Tohle je důležitá část příběhu, protože u mladých atletů máme sklon předpokládat lineární vývoj. Jeden rok juniorské finále, další titul mezi mladými, potom olympiáda a následně automatický vstup mezi seniorskou elitu.
Tělo podobné dramaturgii příliš nerespektuje.
Zvlášť na 400 metrů překážek, kde se kombinuje sprintová rychlost, silová příprava, přesný rytmus kroků a velké zatížení šlach i kloubů, stačí dlouhodobější zdravotní problém a sportovec neztrácí jen kondici. Ztrácí návaznost tréninkových bloků, technickou jistotu a především možnost postupně zvyšovat zátěž.
Zapletalová proto několik let nebojovala jen se soupeřkami. Bojovala o možnost znovu normálně trénovat.
Návrat nezačal v Birminghamu
Právě proto by bylo špatné považovat evropské zlato za náhlý výstřel.
Sezona 2025 už nabídla velmi jasné varování soupeřkám. Zapletalová se vrátila do Diamantové ligy, postupně posouvala slovenské rekordy a na mistrovství světa v Tokiu získala bronz. V roce 2026 pak šla výkonnost ještě výš. V červnu v Dauhá zaběhla 52,30 sekundy, nový slovenský rekord, a stala se jednou z nejrychlejších Evropanek historie disciplíny.
Birmingham tedy nebyl závodem, ve kterém by outsiderka využila chyby favoritek. Zapletalová přijela jako jedna z žen, které měly zlato vyhrát. A právě to vytváří úplně jiný druh tlaku.
Je jednodušší překvapit, když od vás nikdo nic neočekává. Horší je postavit se na start jako favoritka, vědět, že máte jeden z nejlepších časů, a potvrdit tuto pozici právě ve finále velkého šampionátu. Zapletalová to udělala.
52,91 nebylo maximum sezony. A právě proto má hodnotu
Její vítězný čas v Birminghamu nebyl osobním ani národním rekordem. Letos už běžela rychleji. To ale evropské zlato nijak nezmenšuje. Spíš naopak.
Mistrovský závod není pokus o nejlepší laboratorní číslo sezony. Rozhoduje se v něm o pořadí, nikoli o tom, kdo má ideální vítr, nejlepší mezičasy nebo nejrychlejší dráhu v absolutním srovnání.
Zapletalová potřebovala porazit Emily Newnhamovou, která doběhla ve výrazném osobním rekordu 53,33, a Portugalka Fatoumata Binta Diallová za nimi získala bronz. Slovenka tedy neměla komfort závodu, v němž by mohla udělat větší chybu a pořád vyhrát.
V posledních letech přitom ženským 400 metrům překážek v Evropě dominovala Femke Bol. Birmingham bez ní otevřel titul dalším závodnicím a Zapletalová vstupovala do šampionátu jako jedna z hlavních favoritek. European Athletics ji tak představovalo už před začátkem soutěže.
To znamená, že titul nebyl darem uvolněného pavouka. Byl testem, zda dokáže převzít roli, která po Bol zůstala volná.
Největší změna se odehrála ve statusu
Sportovní kariéry mají zvláštní mezistupeň, kdy o člověku pořád mluvíme jako o talentu, přestože už dávno není dítě. U Zapletalové tenhle jazyk dlouho dával smysl. Vědělo se, co jednou mohla dokázat, pokud jí zdraví dovolí pokračovat.
Po Tokiu 2025 už začínal být zastaralý. Po Birminghamu je definitivně pryč.
Světový bronz a evropské zlato během dvou velkých šampionátů za sebou znamenají, že Zapletalová už nepatří do kategorie závodnic, u kterých čekáme, zda se jednou prosadí.
Prosadila se.
A s tím přichází další změna. Na příští velké závody nebude jezdit jako sympatický návratový příběh ze Slovenska. Soupeřky ji budou analyzovat jako jednu z žen, které mohou odvézt medaili jim.
Někdy není největším úspěchem návrat tam, kde jste byli
Příběhy comebacků bývají často vyprávěny jako návrat na původní úroveň. Zapletalová udělala něco lepšího. Po zdravotních problémech se nevrátila ke sportovkyni z roku 2021.
Je rychlejší než tehdy, má za sebou medaili z mistrovství světa a nyní také seniorský evropský titul. Její nejrychlejší čas 52,30 je o téměř dvě sekundy lepší než výkon, kterým před pěti lety vyhrávala evropský šampionát do 23 let.
To je rozdíl mezi opravou kariéry a jejím skutečným pokračováním. Ve dvaceti byla Emma Zapletalová budoucností slovenské atletiky. V šestadvaceti už budoucnost nemusíme předpovídat. Ve středu večer doběhla jako mistryně Evropy.
DALŠÍ NOVINKY Z ATLETIKY
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: European Athletics – Zapletalová wins historic gold for Slovakia in Birmingham [1], World Athletics – Emma Zapletalová, profil a výsledky [2], European Athletics – Zapletalová improves to 52.30 in Doha [3], foto IMAGO – Emma Zapletalová, mistryně Evropy v Birminghamu [4].
