Tři výroky, které spolu úplně neladí
Komise rozhodčích připustí, že záběry neprokazují úmysl. Disciplinární komise zároveň říká, že šlo spíš o důsledek situace a emocí než cílené plivnutí. A přesto zůstává v platnosti to nejtvrdší rozhodnutí, které na hřišti padlo – červená karta a následný trest.
V překladu:
- nevíme jistě, co se stalo
- ale víme jistě, že to potrestáme
To není detail. To je přesně ten typ momentu, který ukazuje, jak nejasně je u nás nastavená hranice mezi úmyslem a následkem.
Proč to není jen o Chorém
Bylo by jednoduché to uzavřít jako jednu emotivní situaci, která se v zápase stane. Jenže problém je jinde. Fotbal stojí na tom, že hráči i fanoušci chápou, co je ještě v rámci hry a co už je za hranou. A právě tady to neplatí.
Když rozhodčí na hřišti vyhodnotí situaci jako nejtvrdší možný přestupek, komise zpětně řekne, že úmysl není prokazatelný a disciplinárka přesto trest potvrdí, vzniká prostředí, ve kterém nikdo přesně neví, co vlastně platí.
A to je mnohem větší problém než samotná červená karta.
Precedent, který se bude vracet
Podobné situace nezmizí. Emoce v zápasech nezmizí. Sporné momenty nezmizí. Naopak - co se vrátí pokaždé, když není jasno, je nejistota. Příště to nebude Chorý. Bude to jiný hráč, jiný zápas, možná ještě důležitější moment. A znovu se otevře stejná otázka: trestáme úmysl, nebo následek?
Dokud na to český fotbal nedá jasnou odpověď, budou rozhodnutí působit nahodile. A každé další sporné vyloučení bude znovu zpochybňovat celý systém.
Slavia může být v klidu. Liga už méně
SK Slavia Praha z toho vyšla relativně dobře. Minimální trest, zároveň oficiálně řečeno, že nešlo o prokazatelný úmysl. Pro klub i hráče přijatelný výsledek. Jenže z pohledu celé soutěže to není výhra.
Protože když systém nedokáže jasně říct, co se vlastně stalo, pokaždé tím oslabuje vlastní důvěryhodnost. A to je věc, která se neprojeví hned. Ale o to víc bolí, když se nasčítá.
DALší čLÁNKY O FOTBALU
foto x @slaviaofficial
