Jenže místo čisté oslavy se po semifinálové odvetě s Atlético Madrid okamžitě rozjela jiná debata. Debata o momentu, kvůli kterému budou v Madridu ještě dlouho skřípat zuby.
Atlético cítilo šanci. A pak přišel moment, který všechno změnil
Odveta nepřinesla zběsilý fotbal. Spíš nervózní šachy. Arsenal po remíze 1:1 z prvního zápasu kontroloval tempo, Atlético čekalo na svou chvíli a celý zápas působil dojmem, že ho rozhodne jediná situace.
Nakonec ji skutečně rozhodl Bukayo Saka.
Jenže ještě předtím přišel okamžik, který dnes řeší prakticky celá fotbalová Evropa.
Antoine Griezmann po chaosu v pokutovém území obešel obránce Arsenalu a Riccardo Calafiori mu podle mnoha opakovaných záběrů přišlápl nohu. Na první pohled situace, která ve většině případů končí penaltou.
Jenže rozhodčí Daniel Siebert po komunikaci s VARem ukázal opačný směr.
Důvod? Předchozí souboj Marca Pubilla s Gabrielem, který německý tým rozhodčích vyhodnotil jako útočný faul Atlética.
A přesně tady začal chaos.
Fotbal dnes neumí jednu věc: vysvětlit emoce
Tohle je mimochodem jeden z největších problémů moderního VARu. Technologie sice dokáže rozebrat situaci na jednotlivé kontakty, ale často úplně rozbije přirozené vnímání hry.
Proto dnes existují dva paralelní pohledy na stejnou akci.
První říká: ano, Griezmann byl faulován.
Druhý: akce už ale měla být dávno přerušená kvůli předchozímu kontaktu.
A právě to vytváří frustraci. Fanoušek totiž vidí evidentní přišlápnutí nohy a očekává jednoduché vysvětlení. Jenže VAR mezitím analyzuje několik sekund starý souboj, intenzitu kontaktu i posloupnost událostí.
Výsledek pak často působí technicky správně, ale emocionálně nesrozumitelně.
Přesně jako včera.
Simeone tentokrát nekřičel. A možná právě proto to bylo výmluvné
Diego Simeone po zápase překvapivě nepředvedl obvyklý výbuch. Naopak působil skoro smířeně.
„Nebudu se zabývat něčím tak jednoduchým a zřejmým,“ prohlásil po utkání.
To je zajímavá formulace. Protože přesně ukazuje, jak Atlético celou situaci vnímá. Ne jako komplikovaný VAR moment, ale jako něco očividného, co bylo domácímu týmu odpuštěno.
Jenže zároveň Simeone dodal jednu důležitou věc: Arsenal si podle něj postup zasloužil.
A v tom měl pravdu.
Arsenal už není jen talentovaný projekt
Před dvěma lety byl Arsenal fascinující mladý tým. Před rokem velmi silný kandidát. Dnes už působí jako mužstvo, které dospělo.
To bylo v semifinále vidět prakticky pořád.
Atlético mělo své momenty, ale Arsenal působil klidněji, jistěji a hlavně fyzicky připraveněji na tempo moderního velkého fotbalu. Když bylo potřeba držet míč, držel ho. Když bylo potřeba trpět, zvládl i to.
A hlavně: nenechal se stáhnout do chaosu, který Atlético tradičně vytváří.
Tohle je obrovský posun oproti starším verzím Arsenalu, které často zkolabovaly při prvním náznaku nervozity.
Bukayo Saka symbolizuje celý nový Arsenal
Je skoro symbolické, že rozhodující gól dal právě Bukayo Saka.
Ještě před pár lety představoval tvář mladé generace, která měla Arsenal jednou vrátit mezi evropskou elitu. Dnes už není „talent“. Dnes je kapitánem týmu, který jde do finále Ligy mistrů.
A vlastně přesně vystihuje celý Artetův projekt.
Moderní, rychlý, technický fotbal kombinovaný s mnohem větší odolností, než jakou Arsenal míval v minulosti.
Jenže v Madridu budou stejně řešit hlavně jednu věc
Tak už to ve fotbale chodí.
Arsenal si postup zasloužil. Byl lepším týmem napříč dvojzápasem. Jenže podobné večery si lidé často pamatují podle jednoho obrazu.
A tím bude tentokrát Griezmann padající v pokutovém území a následné gesto rozhodčího, který místo penalty ukazuje rozehrávku pro Arsenal.
Pro fanoušky Atlética to bude další evropská křivda.
Pro fanoušky Arsenalu jen nepříjemná epizoda na cestě do největšího zápasu posledních dvaceti let.
foto flickr @joshjdss CC BY 2.0.
