Ne v supersportu, ne v závodním autě, ne s roky tréninku. V těžkém dieselovém sedanu na trati, která si i z výborných řidičů umí udělat začátečníky.
Clarkson svůj cíl nakonec splnil. Čas 9 minut a 59 sekund působil jako malý televizní triumf. Jenže pak do příběhu vstoupila Sabine Schmitz. Žena, která vedle Nürburgringu vyrůstala, trať znala způsobem, jakým jiní znají cestu do obýváku, a za volantem měla lehkost, která z Clarksonova dramatu udělala jen první kapitolu. Sabine v témže Jaguaru zajela 9 minut a 12 sekund, tedy o desítky sekund rychleji, a pak pronesla větu, která se stala malou motorsportovou legendou: podobný čas by zvládla i v dodávce. Top Gear její jízdu připomíná jako jeden z momentů, kdy Schmitz ukázala, proč se jí říkalo Královna Nürburgringu.
A přesně tady začalo kouzlo. Nešlo jen o to, že profesionální závodnice zesměšnila televizního moderátora. Šlo o to, že Nordschleife na chvíli ukázala svou skutečnou povahu. Není to trať, kterou pokoříte jedním dnem odvahy. Je to místo, které vyžaduje paměť, respekt, rytmus a zkušenost.
Clarkson měl sebevědomí. Sabine měla trať v krvi
Na Clarksonově původní výzvě bylo krásné, že dokonale odpovídala jeho televiznímu charakteru. Vzít velké auto, nastavit jednoduchý časový cíl, trochu se bát, trochu machrovat a celé to prodat jako souboj člověka s tratí. Jenže Nürburgring není běžná trať. Nordschleife má přes dvacet kilometrů, desítky zatáček, převýšení, slepé horizonty, místa, kde se auto odlehčí, a pasáže, které se na obrazovce tváří mnohem jednodušeji, než ve skutečnosti jsou.
Clarkson se to učil jako turista, který se snaží neztratit. Sabine tam jezdila jako někdo, kdo ví, co přijde ještě dřív, než se zatáčka objeví. BBC po její smrti připomněla, že Schmitz vyhrála čtyřiadvacetihodinový závod na Nürburgringu dvakrát, v letech 1996 a 1997, a sama odhadovala, že na této trati odjela kolem dvaceti tisíc kol.
To je rozdíl mezi naučit se trať a žít trať. Clarkson mohl během natáčení získat respekt, zlepšit brzdné body a dostat se pod psychologickou hranici. Sabine ale měla Nordschleife uloženou v těle. Věděla, kde se dá jet rychleji, než rozum dovoluje. Věděla, kde obrubník pomůže a kde vás pošle do problémů. Věděla, které místo vypadá nevinně, ale nesnáší aroganci.
A právě proto její jízda nebyla jen rychlejší. Byla úplně jiný jazyk.
Ford Transit jako nejlepší vtip, který nebyl jen vtipem
Když Sabine řekla, že Clarksonův čas zvládne i v dodávce, znělo to jako dokonalá televizní hláška. Jenže Top Gear udělal to, co měl: nechal ji to zkusit. Ford Transit na Nürburgringu je sám o sobě krásně nesmyslný obraz. Trať, kde se potkávají Porsche, BMW, Ferrari a závodní speciály, najednou dostane dodávku, která by normálně vozila nářadí, krabice nebo zaměstnance na stavbu.
A Sabine ji hnala tak, že se z vtipu stal respekt.
Transit byl pomalý, těžký a aerodynamicky asi tak jemný jako zahradní domek. Přesto se s ním Schmitz dostala na čas 10 minut a 8 sekund, tedy jen pár sekund od Clarksonova výkonu v Jaguaru. Diehl Automotive i další pozdější připomínky uvádějí, že slavný transitový pokus se stal jedním z nejikoničtějších momentů televizního Nürburgringu.
A právě v tom je pointa. Sabine s dodávkou neukázala, že auto není důležité. Auto důležité je. Ukázala ale, že na Nürburgringu je řidičská znalost někdy téměř magická. Že i slabý stroj může v rukou někoho, kdo trati rozumí, vypadat neuvěřitelně. A že rychlost není jen výkon motoru, ale odvaha držet plyn tam, kde ostatní instinktivně brzdí.
Proč tahle scéna přežila déle než většina televizních testů
Top Gear měl spoustu slavných momentů, ale Clarkson, Sabine a Nürburgring patří k těm, které přežily, protože v sobě mají víc než jen zábavu. Je v nich dokonalý kontrast. Clarkson jako sebevědomý bavič, který se na chvíli ocitne ve světě, kde humor nestačí. Sabine jako usměvavá expertka, která ho neponíží zlobou, ale schopností. A Nürburgring jako třetí postava, která oběma ukáže, kdo skutečně určuje pravidla.
Sabine Schmitz nebyla jen „ta žena z Top Gearu“. Byla skutečná závodnice, vítězka Nürburgring 24 Hours a osobnost, která dokázala přiblížit Nordschleife lidem, kteří by jinak vytrvalostní závody nesledovali. Její televizní kouzlo nebylo v tom, že hrála roli. Bylo v tom, že působila naprosto přirozeně. Smála se, rýpala do Clarksona, ale za volantem byla nekompromisní.
Proto její odkaz na Nürburgringu pořád žije. Po její smrti v roce 2021 se o ní psalo jako o Královně Nürburgringu, ženě, která inspirovala motorsportovou komunitu a stala se jednou z nejmilovanějších postav spojených s tratí. BBC připomněla nejen její závodní úspěchy, ale i to, jak silně ji vnímali fanoušci Top Gearu.
Nürburgring se dá naučit za den. Zvládnout ho trvá roky
Dnes se o Nürburgringu znovu mluví hlavně kvůli Maxu Verstappenovi. Čtyřnásobný mistr světa F1 tam přijel s Mercedes-AMG GT3 a okamžitě přitáhl pozornost lidí, kteří by jinak závod na Nordschleife možná nesledovali. Jenže příběh Clarksona a Sabine krásně připomíná, že tahle trať nemění svou povahu podle toho, kdo přijede.
Můžete být slavný televizní moderátor. Můžete být mistr světa F1. Můžete být amatér ve starém hatchbacku nebo profesionál v GT3. Nürburgring si vždycky vyžádá totéž: respekt. Není to místo, kde se dá dlouhodobě žít z ega. Ego tam většinou skončí v první slepé zatáčce, kterou člověk podcení.
Clarksonův čas pod deset minut byl dobrý televizní příběh. Sabine z něj udělala lekci. A Ford Transit z celé věci udělal legendu.
Proto se k té scéně pořád vracíme. Ne proto, že by šlo o nejrychlejší kolo nebo největší sportovní výkon v historii. Ale proto, že v několika minutách dokonale ukazuje, proč je Nürburgring tak výjimečný.
Můžete se ho pokusit dobýt. Můžete se mu vysmívat. Můžete si myslet, že jste chytřejší než on.
A pak přijde někdo jako Sabine Schmitz, usměje se, sedne do dodávky a připomene vám, že na Zeleném pekle nejde o to, kdo mluví nejhlasitěji.
Jde o to, kdo ví, kde může držet plyn.
Zdroje: F1, FIA, Reuters, Autosport, GPFans, The Drive
