Anglie samozřejmě neměla za stavu 1:0 bezhlavě otevřít hřiště Lionelu Messimu. Chránit vedení proti úřadujícím mistrům světa nebylo zbabělé ani takticky nesmyslné. Tuchelova chyba spočívala ve způsobu, jakým se o to pokusil.
Postupně odstranil rychlost, schopnost podržet míč i hrozbu protiútoku. Argentině tak dovolil soustředit všechny síly na jedinou polovinu hřiště.
Mezi 72. a 92. minutou dokončila Anglie na argentinské polovině pouhé dvě přihrávky. Argentina jich na opačné straně zvládla 111. Od Gordonova vedoucího gólu do vítězné trefy Lautara Martíneze drželi Angličané míč přibližně dvanáct procent času.
To nebyla kontrola výsledku. Bylo to dobrovolné přenechání celého zápasu soupeři.
1. Zaměnil kontrolu za úplný ústup
Každý tým se po vedoucím gólu v semifinále mistrovství světa částečně stáhne. Hráči přestanou riskovat v nebezpečných prostorech, obranná linie se posune o několik metrů níž a soupeř dostane více míče.
Anglie však nezačala bránit opatrněji. Přestala mít na zápas jakýkoli vliv.
Po zisku míče nenásledovala snaha o několik bezpečných přihrávek, přenesení hry nebo získání standardní situace. Přicházely odkopnuté míče, po nichž se Argentina během několika sekund vracela před Pickfordovu bránu. Angličané se nedostávali z vlastního bloku, nemohli si odpočinout s míčem a každý další argentinský útok je tlačil ještě hlouběji.
Tuchel později mluvil o tom, že držení míče není součástí anglické fotbalové identity stejně jako u Španělska nebo Argentiny. Anglie ale nepotřebovala napodobovat španělské kombinace. Kontrola mohla znamenat rychlý protiútok, získaný roh, vynucený faul nebo několik přihrávek, které by přesunuly hru o padesát metrů dál od vlastní brány.
Dvě přihrávky na soupeřově polovině během dvaceti minut nejsou národní fotbalovou vlastností. Jsou výsledkem rozhodnutí, že další aktivní hra představuje větší riziko než nepřetržitý tlak Argentiny.
2. Stažením Gordona odstranil největší argentinský strach
Anthony Gordon nepředstavoval hrozbu jen proto, že vstřelil vedoucí gól. Jeho rychlost nutila argentinské obránce přemýšlet, kolik hráčů mohou poslat dopředu a jak vysoko mohou postavit poslední linii.
Tuchel jej nahradil Ezrim Konsou a vyslal oběma týmům srozumitelnou zprávu. Anglie už nehledá druhý gól. Chce pouze přežít se stávajícím výsledkem.
Argentina od té chvíle nemusela při každém útoku ponechávat dostatečné zajištění proti náběhu za obranu. Mohla posunout stopery výš, zapojit krajní hráče a sbírat odražené míče těsně před anglickou šestnáctkou. Po ztrátách navíc téměř okamžitě získávala míč zpět, protože Anglii chyběl hráč schopný vyrazit do otevřeného prostoru.
Gordon nemusel vstřelit druhý gól, aby byl pro výsledek důležitý. Stačilo, že možnost jeho úniku držela část Argentiny dál od Pickfordovy brány. Tuchel tuto pojistku odstranil a následně sledoval, jak se hřiště postupně zmenšuje pouze na prostor kolem anglického pokutového území.
3. Přidal obránce, ale odebral cestu ven
Tuchel se pokusil obranu posílit počtem hráčů. Na hřiště přišli Konsa, Dan Burn a Nico O’Reilly. Současně však odešli Gordon, Reece James a Declan Rice, tedy hráči důležití pro přechod po zisku míče, vedení soubojů a první přihrávku z tlaku.
Anglie tak měla více mužů schopných bránit vlastní šestnáctku, ale stále méně hráčů schopných dostat tým ven z ní.
Větší počet obránců přitom automaticky neznamená kvalitnější obranu. Pokud mužstvo nedokáže udržet míč, vynést jej nebo přinutit soupeře k návratu, obránci musejí řešit další a další centry, odražené míče a náběhy z druhé vlny. Každá další akce zvyšuje pravděpodobnost, že někdo ztratí hráče, pozdě vystoupí nebo prohraje jediný souboj.
Přesně to se stalo také při argentinských gólech. Enzo Fernández dostal prostor před šestnáctkou, protože unavená anglická záloha nedokázala včas vystoupit. Lautaro Martínez se při rozhodující akci prosadil mezi několika obránci, kteří sice byli v pokutovém území početně, ale nedokázali zabránit centru ani zachytit pohyb čerstvého útočníka.
Tuchel zvyšoval počet defenzivních hráčů, aniž by řešil příčinu tlaku. Anglie nepotřebovala pouze lépe bránit poslední přihrávku. Potřebovala zajistit, aby Argentina nemohla další a další přihrávky bez odporu připravovat.
4. Nechal rychlost na lavičce
Tuchel měl k dispozici Bukaya Saku, Marcuse Rashforda, Noniho Maduekeho i Ollieho Watkinse. Nikdo z nich nemusel rozhodnout semifinále gólem, aby změnil jeho závěr.
Jejich hlavním přínosem by byla hrozba.
Watkins mohl napadat prostor mezi argentinskými stopery a krajními obránci. Saka nebo Rashford by nutili soupeře nechávat vzadu více hráčů a po ztrátě okamžitě couvat. Anglie by díky nim získala možnost trestat situaci, v níž Argentina riskovala stále více.
Tuchel však reagoval, jako by nasazení rychlého útočníka automaticky oslabovalo obranu. Ve skutečnosti mohlo znamenat pravý opak. Jeden nebezpečný hráč vpředu by od anglické brány odvedl dva argentinské obránce a zmenšil počet mužů zapojených do obléhání.
Anglie nemusela soupeře přehrávat. Potřebovala mu pouze připomenout, že úplné otevření hřiště může mít následky.
Někteří angličtí hráči podle britských médií trenérův postup nechápali. Zvlášť když rychlost dostupná na lavičce zůstala nevyužitá a mužstvo se postupně zbavilo všech přirozených výstupních bodů.
5. Na Scaloniho odvahu odpověděl ještě větším strachem
Nejvýmluvnější kontrast vytvořili oba trenéři.
Lionel Scaloni za nepříznivého stavu stáhl obránce Nicoláse Tagliafica a poslal na hřiště Lautara Martíneze. Přijal, že Argentina může inkasovat podruhé, protože prohra 0:1 a prohra 0:2 znamenaly stejný konec. Potřeboval zvýšit pravděpodobnost vyrovnání a byl ochotný za to zaplatit větším rizikem.
Tuchel reagoval opačně. Na argentinskou ofenzivní změnu neposlal hráče, který by využil otevřenou obranu. Dál zahušťoval vlastní polovinu a spoléhal na to, že větší počet těl před bránou ochrání výsledek.
Scaloni tak dostal přesně to, co chtěl. Messi měl na pravé straně více času, před anglickou bránou přibyli hráči a Lautaro nabídl další pohyb uvnitř pokutového území. Argentina nejprve vyrovnala po Messiho přihrávce Fernándezovi a později rozhodla centrem na útočníka, kterého její trenér poslal na hřiště právě proto, že se odmítl smířit s porážkou.
Messiho dvě asistence byly projevem mimořádné kvality. Současně však vznikly v prostředí, které mu Tuchel svými rozhodnutími usnadnil. Dokud Anglie bránila aktivně a Argentina musela myslet na prostor za sebou, Messi měl výrazně méně času. Jakmile se hra přesunula před jedinou bránu, mohl si na pravé straně připravovat míč a hledat spoluhráče bez bezprostřední hrozby protiútoku.
Bránit vedení nebyla chyba. Chyba byla přestat hrát o vítězství
Argentina si postup zasloužila. Zvýšila tlak, Scaloni správně reagoval a Messi dokázal během několika minut vytvořit dvě rozhodující situace. Porážku Anglie nelze vysvětlit pouze trenérovým strachem ani tvrdit, že by jiná střídání automaticky znamenala postup.
Tuchel však výrazně zvýšil pravděpodobnost přesně takového závěru, jaký nakonec přišel.
Zaměnil kontrolu za ústup. Odstranil Gordona a s ním největší hrozbu protiútoku. Přidal obránce, ale odebral hráče schopné dostat míč z vlastní třetiny. Nechal rychlost na lavičce a na Scaloniho risk odpověděl ještě defenzivnějšími rozhodnutími.
Jednotlivě lze každý krok obhájit. Trenér chtěl přidat výšku, čerstvé nohy a zkušenost do obranného bloku. Dohromady však tato rozhodnutí vytvořila mužstvo, které už nemělo nástroj, jak Argentinu zastavit jinak než posledním zákrokem před vlastní bránou.
Tuchel tedy semifinále neprohrál tím, že chtěl bránit. Prohrál ho ve chvíli, kdy přestal chtít vyhrát.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: Reuters – England’s bid to hang on blown apart by Argentina masterclass [1], Reuters – Tuchel under fire but England undone by more than manager’s tactics [2], AP – Messi rallies Argentina in World Cup semifinal against England [3], The Guardian – Players puzzled by tactics but Tuchel restricted his own options [4], IMAGO [5]
