Liší se hlavně v tom, jak tvrdě přitom hodnotí Argentinu. Zatímco francouzský a italský tisk oslavuje novou španělskou generaci, některé britské komentáře proměnily finále v souboj krásného fotbalu s pasivitou, tvrdostí a chaosem.
A argentinská média? Ta tentokrát nehledají hlavní příběh v ukradené trofeji. Připouštějí, že soupeř byl lepší.
Francie vidí nové krále
Francouzský L’Équipe označil Španěly za „nové krále“. Italská Gazzetta dello Sport postavila titulní reakci přímo na Ferranu Torresovi a jeho gólu ve 106. minutě. Španělský tisk samozřejmě oslavoval druhou hvězdu, ale téměř stejně důležité bylo, že zahraniční hodnocení nepracovalo s překvapivým vítězem.
Španělsko bylo popisováno jako nejlepší tým turnaje, jehož triumf pouze završil dlouhodobou převahu.
The Guardian viděl ve finále vítězství systému nad individualitami. Na turnaji plném superhvězd nakonec vyhrálo mužstvo, které nebylo závislé na jediném hráči. Španělsko inkasovalo za celý šampionát jediný gól, využilo téměř celý kádr a ve finále pokračovalo v útočení i poté, co mu Emiliano Martínez zlikvidoval jednu šanci za druhou.
To je možná nejpřesnější zahraniční hodnocení španělského titulu. Nešlo o vítězství Yamalova talentu, Rodriho kontroly nebo Torresovy jediné střely. Šlo o vítězství týmu, který mohl vyměnit několik hráčů a přitom neztratil vlastní tvář.
Britský tisk šel mnohem dál
Část britských médií se po finále s Argentinou vůbec nemazlila. Deník AS citoval komentář Telegraphu, který výsledek označil za „triumf fotbalu nad argentinskou delikvencí“. Další reakce stavěly španělskou metodu proti argentinskému šílenství, tvrdým zákrokům a hře, která většinu zápasu rezignovala na útok.
Je to záměrně přehnaný a vysoce polarizovaný jazyk. Zároveň ale nevznikl ve vzduchoprázdnu.
Argentina po devadesáti minutách neměla jedinou střelu. Ve finále postupně hromadila fauly, Enzo Fernández byl vyloučen po druhé žluté kartě a tým začal skutečně tlačit až ve 120. minutě, kdy už prohrával. Španělsko mezitím zakončilo dvacetkrát a donutilo Martíneze k jednomu z nejvytíženějších večerů jeho reprezentační kariéry.
Není tedy nutné přijímat slovník o „dobru a zlu“, abychom pochopili, proč některé komentáře četly finále jako odměnu pro mužstvo, které se snažilo hrát.
Argentina nehledá jednoduchou výmluvu
Možná nejzajímavější je reakce samotného argentinského prostředí. Deník Olé napsal, že Španělsko Argentinu fotbalově podrobilo a že Scaloniho tým nenašel odpověď. Ani trenér se po utkání nepokusil vytvořit dojem, že o výsledku rozhodl pouze Vinčić nebo vyloučení Fernándeze.
Scaloni řekl otevřeně, že Španělsko bylo lepší a stalo se spravedlivým mistrem.
Samozřejmě se objevily námitky proti některým verdiktům. Argentinci upozorňovali například na neodpískaný kontakt Cucurelly se Simeonem. Z tribun se při předávání medailí rozhodčím ozýval pískot.
Jenže finále současně nabídlo i opačné sporné momenty. Španělsku nebyl uznán gól Nica Williamse po velmi měkkém zákroku odpískaném ještě před zakončením. Později neplatil ani druhý zásah Ferrana Torrese kvůli ofsajdu.
Příběh o tom, že rozhodčí vzal Argentině titul, se proto prosazuje obtížně. Aby mohl fungovat, musel by ignorovat téměř celý průběh zápasu.
Messiho konec jako symbol generační výměny
Americké reakce zdůrazňují ještě jeden motiv. Messi nejenže přišel o možnost obhájit titul, ale nedohnal ani Kyliana Mbappého v boji o Zlatou kopačku. Rodri mu následně vzal také Zlatý míč pro nejlepšího hráče turnaje.
New York Times podle přehledu deníku AS četl tento výsledek jako symbolický generační posun. Starý král došel až do finále, ale největší trofeje si rozdělili hráči, kteří budou světovému fotbalu vládnout i po jeho odchodu.
To ale neznamená, že svět Messiho porážku oslavoval. Obraz jeho slz vyvolal spíš soucit než zadostiučinění. Rozdíl je v tom, že tentokrát ani obrovská Messiho aura nepřesvědčila média, aby přehlédla, co se dělo na hřišti.
Verdikt je neobvykle jednotný
Po velkých finále často zůstává spor, zda vyhrál skutečně nejlepší tým. Tentokrát se taková debata téměř nekoná.
Španělsko kontrolovalo míč, vytvářelo šance, střídáním ještě zvýšilo tempo a nenechalo se zlomit ani jedenácti zákroky Emiliana Martíneze. Argentina se bránila obdivuhodně dlouho, ale vlastní vítězný plán ukázala až v úplném závěru.
Média se mohou přít o to, zda byla Argentina pouze pragmatická, nebo už nedůstojně pasivní. Mohou diskutovat o tvrdosti zákroků či rozhodčím.
V jedné věci se ale shodují téměř všichni: pohár skončil ve správných rukou.
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: AS – Así reacciona la prensa internacional al título de España [1], AS – Un triunfo del fútbol sobre la delincuencia argentina [2], The Guardian – At the World Cup of superstars, a team take home the trophy [3], Olé – España sometió con fútbol a una Argentina sin respuestas [4], IMAGO [5]
