Jakub Menšík ve čtvrtfinále Canadian Open nenarazil na hráče, který by jeho agresivitu trpělivě přežíval hluboko za základní čárou. Ben Shelton mu nabídl mnohem nepříjemnější variantu.
Hrál podobně přímočarý tenis, jen ho v úterý večer prováděl rychleji, přesněji a především s téměř absurdně nízkým počtem chyb. Američan zvítězil 6:3, 6:1 za 73 minut, zahrál 18 vítězných úderů a udělal pouhé tři nevynucené chyby.
Právě poslední číslo vysvětluje zápas lépe než samotné skóre.
U silového tenisu se obvykle přijímá určitá daň. Pokud chcete brát míč brzy, tlačit soupeře servisem a po returnu rychle přebírat iniciativu, část úderů jednoduše skončí mimo kurt. Shelton tentokrát téměř žádnou daň neplatil.
Menšíkův problém nebyl jen Sheltonův servis
Proti Sheltonovi se samozřejmě vždy mluví o podání. Levák dokáže servisem otevřít kurt způsobem, který nutí soupeře returnovat z nepříjemných pozic, a první úder po podání pak často jen dokončuje práci.
Jenže sám Shelton po utkání zdůrazňoval něco jiného: return a hru od základní čáry. Právě tam měl pocit, že od prvního bodu udržoval mimořádně vysokou úroveň.
To je pro Menšíka mnohem důležitější informace.
Český hráč je zvyklý, že pokud dobře servíruje a dostane se k prvnímu útočnému míči, začne výměnu diktovat. Shelton mu ale nedal dost času, aby se v této roli usadil. Returnem vracel míč dostatečně kvalitně a následně sám okamžitě tlačil.
Menšík proto nebyl v pozici hráče, který si připravuje útok.
Často se stal hráčem, který se snažil Sheltonův útok předběhnout.
Když soupeř skoro nechybuje, další riziko začnete vytvářet sami
Tohle je jeden z nejnepříjemnějších mechanismů v tenisu.
Pokud agresivní soupeř pravidelně chybuje, stačí udržet vlastní úroveň a čekat. Více rizika, které podstupuje, se časem projeví.
Když ale stejný soupeř útočí a zároveň nechybuje, začne se tlak přelévat na druhou stranu sítě.
Najednou máte pocit, že obyčejný kvalitní úder nestačí. Potřebujete trefit čáru, vytvořit větší úhel, přidat rychlost nebo jít po vítězném úderu o míč dřív.
A právě tady se zápas může velmi rychle utrhnout.
První set ještě Menšík držel v relativně normálním rytmu. Ve druhém už Shelton získal časný brejk a český hráč musel proti soupeři, který téměř nic nenabízel zdarma, riskovat stále víc.
Výsledek 6:1 pak vypadá brutálně, ale vzniká poměrně logicky.
Ne každá těžká porážka odhaluje slabinu. Některá ukáže vyšší verzi stejné hry
Pro Menšíka je právě tohle možná cennější než porážka s hráčem úplně jiného typu.
Kdyby ho někdo uběhal defenzivou, lekce by byla jednoduchá: potřebuje větší trpělivost a více variant.
Shelton mu ukázal něco jiného.
Tenis založený na servisu, prvním tvrdém úderu a snaze rychle ovládnout výměnu není problém. Naopak. Na nejvyšší úrovni může fungovat fantasticky.
Jen musí být provedený tak přesně, že agresivita nezvyšuje počet vlastních chyb rychleji než počet problémů soupeře.
Shelton v Montrealu ukázal přesně tuto hranici.
Menšík přesto neodjíždí z Kanady s důvodem panikařit
Je dobré držet i druhou stranu příběhu.
Menšík se dostal do čtvrtfinále Masters 1000, před zápasem vedl vzájemnou bilanci se Sheltonem 2:1 a už dávno není hráčem, jehož každý dobrý výsledek musíme oslavovat jako překvapení. Po úterním utkání je jejich bilance vyrovnaná 2:2.
To je přesně fáze kariéry, kdy už porážky nemusí být obhajovány věkem.
Mají být analyzovány.
A tahle má pro Menšíka docela jasnou zprávu: proti nejlepším agresivním hráčům nestačí mít stejné zbraně. Rozhoduje také, kolikrát během hodiny a půl je dokážete použít bez toho, aby se jejich síla obrátila proti vám.
Shelton v Montrealu nepotřeboval Menšíka přelstít.
Stačilo mu ukázat, jak vypadá podobný plán, když téměř každá jeho část funguje.
DALŠÍ NOVINKY Z TENISU
Další témata ze sportu a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: ATP Tour – Shelton simply too good in stunning Montreal QF win vs. Mensik [1], ATP Tour – National Bank Open results [2], foto wiki=media commons CC BY-SA 4.0 [3].
